Nauka o tvoření slov

Základní způsoby tvoření slov v češtině:

A: Odvozování (derivace) – slova jsou tvořena předponami (prefixy) (prales), příponami (sufixy)(letní), předponami i příponami (výletní), řidčeji koncovkami (rybí, kamení), pomocí předložkového spojení (náměstí). Slova odvozená od jmen jsou denominativa, slova odvozená od sloves jsou deverbativa.

 

a) slovotvorný rozbor. Rozlišujeme:

slovotvorný základ= část slova základového, které je základem pro vytvoření nového slova, např. ledovec od základového slova ledový, slovotvorný základ ledov -;

kořen = část slovotvorného základu (led-), je společný všem slovům příbuzným;

kmen – u sloves, vznikne odtržením – t, při tvoření ze slovesných tvarů (nosi-t →nositel),

slovotvorný prostředek (formant) - slovotvorné prostředky jsou:

přípony (sufixy) – připojují se za slovotvorný základ slova, jejich součástí je i koncovka, např. truhl-a → truhl-ář-0

předpony (prefixy) – připojují se před slovotvorný základ slova, (jít → ode-jít)

 

b) morfematický rozbor. Rozlišujeme:

morfémy = nejmenší, dále nedělitelné části slova, které mají ještě význam. Jsou to:

kořen = část slova, která vyjadřuje význam slova a je společná všem příbuzným slovům (cukr-árna, cukr-ář, cukr-ový)

přípona = stojí za základem slova (cukr-ář)

koncovka = část slova nesoucí mluvnický význam, mění se při ohýbání (určuje pád u jmen, osobu u sloves), např. škol-u, škol-y, dělá-me. Koncovka může být i nulová. Příklady: cukrář-0, cukrář-e, nes-u, nes-eš;

kmen = část slova, která zůstane po oddělení koncovky, při ohýbání se nemění, obsahuje kořen, rozšířený o kmenotvornou příponu (zvláště u sloves: zvoni-, tiskn-;

kmenotvorná přípona –i-, -n-); např. na-míř-í-š = předpona, kořen, kmenotvorná přípona, koncovka.

c) nejfrekventovanější přípony u podstatných jmen:

- činitelské: uči-tel, obháj-ce, top-ič, pek-ař, aj.)

- konatelské: zahrádk-ář, nož-íř, dějepis-ec, aj)

- nástrojů a prostředků: šleha-č, naběra-čka, plati-dlo, kapá-tko, aj.

- výsledků děje: pil-ina

- nositelů vlastností: surov-ec, chud-ák, běl-och, aj.

- míst: cvič-iště, střed-isko, výdej-na, cukr-árna, brus-írna

- obyvatel: Evrop-an, Praž-ák

- přechalování: žák-yně, Novák-ová, učitel-ka, děln-ice

- mláďat: vlč-e

- zdrobnělin: hříb-ek, keř-ík, myš-ka, aj.

- zveličelá: chlap-isko,

- hromadná: obyvatel-stvo, strom-oví, aj.

- abstraktní: lidsk-ost, lid-ství, dobr-ota

- děje: sáze-ní, my-tí, služ-ba

d) nejfrekventovanější přípony u přídavných jmen:

- vztahové: bratr-ův, matč-in, lid-ský, had-í, srdeč-ní, srdeč-ný, srdc-ový

- původu: vln-ěný, oves-ný, kov-ový

- vnějších a vnitřních znaků: píseč-natý, zub-atý, kamen-itý, čest-ný

- dějové: vyhoji-telný, hoj-ivý, bali-cí, balí-cí, rozkvet-lý,aj.

 

e) nejfrekventovanější přípony u sloves

- z podstatných jmen: noc-ovat, hníz-it

- z přídavných jmen: bohat-nout

- ze sloves: kup-ovat= opětovací, doděl-ávat = opakovací, aj.

- z příslovcí: opozd-it se

 

B: Skládání (kompozice) – složené slovo (složenina) je vytvořeno spojováním dvou i více kořenů. Vztah mezi kořeny:

a) slučovací (vztah souřadnosti): sladkokyselý = sladký a kyselý

b) určovací (vztah podřadnosti): velkoměsto = velké město

c) vazebné ( se slovesnou vazbou): vodovod = vede vodu

d) predikační (podmět+přísudek): hromobití = hromy bijí

 

Druhy složenin:

a) složeniny nepravé (nevlastní) = spřežky (spojení částí beze změny v podobě, např. pravděpodobný)

b) složeniny pravé (vlastní) – nelze je rozdělit na dvě samostatně existující slova (=většina složenin, např. černovlasý)

c) hybridní – cizí + domácí základ, např. elektroléčba

 

C: Zkracování(abreviace) = spojování dvou i více zkrácených slovních základů. Rozlišujeme:

a) iniciálové (písmenné) zkratky – z počátečních písmen slov, např. ČTK

b) zkratková slova – z počátečních slabik nebo hlásek, např. Čedok (= Česká dopravní kancelář

 

1. V řadě příbuzných slov podtrhněte slova složená: lesák, lesostep, lesní, lesník, zalesnit, lesnický, lesík, lesnictví, lesopark, prales.

1. Proveďte slovotvorný a morfematický rozbor slov: vykonavatel, rychločistírna.

Např. náladový: slovotvorný: základové slovo nálad-, přípona - ov-, koncovka –ý.

Morfematický: ná – předpona, - lad- kořen, -ový přípona s koncovkou.