Románské sochařství a malířství

Stejně jako architektura plnilo malířství a sochařství v této době většinou náboženskou funkci.

Působila zde snaha o šíření křesťanských myšlenek. Nejvíce děl bylo vázáno na kostel, těchto památek se také dochovalo nejvíce. Zadavatelem uměleckých děl, ale i výrobcem byla církev.

Umění plnilo funkci přiblížení biblických motivů - negramotným, podobně jako tzv. Bible chudých (zobrazování příběhů převážně pomocí ilustrací, pro ty co neumí číst = chudí).

Zobrazování bylo málo realistické (tzv. antirealismus). Projevoval se nezájem o prostor. Románský umělec neznal perspektivu a neměl zájem o plastický tvar. Sochy i reliéfy byly spjaty s architekturou.

Románské umění neznalo téměř žádné volné sochy. Necenila se originalita, uplatňovalo se

předepsaných kompozičních témat. Záliba ve stylizaci, drapérie měla vztah k tělu.

Tvořily se sochy náboženské - sochy svatých, zobrazení děje z bible, dogmata, legendy o svatých. A sochy světské - objevují se ve velmi malé míře, vesměs reliéfy. Výjevy lovecké, kalendářní scény (spjaté s pracemi zemědělců – jednotlivé měsíce nebo celá roční období). Válečné scény, mravoličné (bajky).

Do jisté míry sochaře ovlivnilo antické sochařství, závislé na geografické poloze. Státy dále na sever vliv antiky ztrácejí. Většina produkce je anonymní.

Architektura má v této době především masivní vzhled. Staví se baziliky a centrály (rotundy). Stavby mají masivní zdi a malá půlkruhová okna. Stavby jsou kamenné. Využívá se klenba valená, ke konci období i místy křížová (a to jen u zaklenutí menších prostor). Ze světské architektury je ukázkou románský hrad, pevnostního charakteru. Mezi často užívané techniky této doby patří kamenictví i řezbářství. Často se odlévaly bronzové dveře – rozdělovaly se do pravidelných čtvercových nebo obdélníkových polí. V každém poli byl reliéfní výjev (převážně z Bible). V řezbářství se objevují krucifixy. Kamenictví je spjato s chrámem (objevují se motivy ornamentální, rostlinné, zoomorfní, figurální). Zdobí se hlavice sloupů, pilíře, portály (nad vchodem), kněžiště, volné stěny (málo). Nejvíce však byl zdoben portál, protože vchodem musel projít každý.

Výzdobu měly na starosti celé cechy kameníků, kteří si své tradice a postupy bedlivě střežily. Tyto cechy po dokončení stavby putovaly dál. Díky tomu se vlivy, motivy a případné inovace šířily. Opakuje se několik stejných motivů a námětů. A to Kristus v mandorle (svatozář kolem celého těla), sv. Marek – jeho atributem je okřídlený lev, sv. Matouš – atributem je anděl, sv. Lukáš – jeho atributem je okřídlený býk, sv. Jan – jeho atributem je orel. Občas se objevují i donátoři (sponzoři stavby).

Itálie

V době středověku rozdrobená na menší územní celky. Centra se nacházela spíše na severu.

Bonannus z Pisy: Byl kovolitec. Vytvořil jedny z bronzových dveří baptisteria (křtitelnice) v Pise – rozdělené do pravidelných čtvercových polí, vyzdobené christologickým cyklem (začíná zvěstováním, končí na nebe vstoupením).

Francie

Zde je sochařství mnohem více rozvinuto než v Itálii. Nachází se zde velká řada sochařských škol (stejně jako architektonických škol).

Probíhala výzdoba sv. Magdalény ve Vézelay. Byl zde bohatě zdobený portál (zobrazující glorifikaci Krista – povýšení). Ve středu portálu je Kristus žehnající ostatním, má rozpředené ruce, ze kterých vyzařují paprsky.

Notre-Dame De La Grande v Poitiers se nachází na jihu Francie. Hodně ovlivněno dědictvím antiky. Mnoho soch ve slepých arkádách (polovolných).

Čechy a Morava

U nás jsou v podstatě zachované jen kamenné sochy, ale pouze spjaté s architekturou. Využívá se dekorativní sochařství (vegetabilní motivy), hodně se zdobí portály.

Porta Coeli v Tišnově. Názvem je myšlen portál, vchod do kostela (je to vrchol našeho románského umění). Portál samotný je inspirován francouzským sochařstvím. V tympanonu se nachází Trůnící Kristus v mandorle, nad ním postava Panny Marie a sv. Jana. Pod nimi klečí královna Konstancie a mužská postava (neznámá), společně drží model kláštera. Dále jsou zde postavy dvanácti apoštolů. Na konci portálu jsou motivy dvou lvů.

Sv. Jakub v Jakubu u Kutné Hory. Nejzajímavější je tympanon – ve středu je Kristus, po stranách andělé s kadidelnicemi (schránka s kadidlem, vykuřovadlem).

Mostecký reliéf. Vztahuje se k Juditině mostu v Praze, reliéf je zachovaný. Nenacházel se na mostě, ale v zachované Malostranské věži. Jsou vyobrazena torza dvou postav, jedna sedící a druhá před ní klečí. Existují dvě verze výkladu reliéfu. Jedna z nich je, že sedí císař Friedrich Barbarossa, klečící král Vladislav a císař mu uděluje královský titul. Druhá je, že sedí král Vladislav a klečí stavitel mostu.

Malířství sloužilo především církvi (náboženská témata). Hodně se rozvíjí nástěnná malba – účelem bylo zpřístupnit Bibli chudým. Opět byly předepsány náměty, které měly být zobrazovány. Postava Krista měla dána pevná pravidla – je umístěn v mandorle, doprovázen Pannou Marií a sv. Janem, symboly evangelistů a dvanácti apoštolů.

Rozvoj knižní malby. I nadále nebyla určena všem, je brána jako luxusní zboží. Bohatě se zdobí desky knih.

Malba na skle (vitráž) dotváří tajemný tvář chrámů a kostelů. K jejímu plnému rozviji dochází až v gotice.

Vznikají různé spisy, přepisy bible (nebo pouze jejich částí). Evangeliáře – čtyři evangelia. Lekcionáře – sbírky kázání. Žaltáře – sbírky žalmů. Epistoláře – obsahovala texty apoštolských listů ke čtení při mši svaté. Pasionály – sbírky příběhů o mučednících, různých svatých + pašije.

Z jednotlivých proudů a vlivů spojených pod pojem Románský sloh časem vzejde sloh gotiky.