Pravěké umění

Obecně se pravěk datuje cca od 3 000 000 let př.n.l. až do období vzniku prvních písemných památek, tedy přibližně do doby 4 tis. před naším letopočtem. Dále se člení na další jednotlivé epochy, z nichž první je DOBA KAMENNÁ, která zahrnuje období do cca. 4. tisíciletí př.n.l. Ve starší době kamenné (paleolitu) se začínají rozvíjet první umělecké projevy. Vznikají různé sošky zvířat (mamuti, koně, medvídci), ale především sošky lidí, kterých se v Evropě našlo mnoho. Jsou spojené s kultem ženy a obecně se nazývají jako Venuše – mezi nejznámější patří Věstonická Venuše nalezená na území České Republiky, Venuše z Lespoque a Venuše z Mentonu, které pocházejí z území Franice. Dalším druhem umění, které v této době vzniká jsou šperky jako například náhrdelníky, náramky a spony, vyrobené z kostí a zubů. Velice významné jsou jeskynní malby. Nejvíce se jich nachází na území Španělska (Altamira, Pindal) a Francie (Lascaux, Niaux). Důvody, proč se jeskynní malby malovaly, není dnes zcela jasný, patrně jde o náboženský podtext. Náměty byly často koně, mamuti, jeleni, sobi, bizoni, ale také otisky rukou. V České Republice můžeme najít také několik nalezišť, která jsou významná z hlediska paleolitického umění (Předmostí u Přerova, Dolní Věstonice, Pekárna u Brna, Koněpruské jeskyně).

Ve střední době kamenné (mezolitu) se významně mění podnebí, dochází k oteplování v důsledku čehož se umění přesouvá ven a vznikají malby na skály. Lidé začínají vyrábět drobné propracované nástroje, kterým se říká mikrolity. Mladší doba kamenná (neolit) je období vzniku megalitické architektury (menhiry, dolmeny, kromlechy). Menhiry jsou samostatně stojící kameny, které můžeme najít v hojeném množství v Carnacu ve Francii a v České Republice pak v oblasti Slánsko. Dalším druhem jsou dolmeny, což jsou dva samostatně stojící kameny překryté třetím, nacházejí se například ve Španělsku. Třetím druhem jsou kromlechy, samostatně stojící kameny – celek je uspořádaný v kruhu, tento druh megalitické architektury najdeme v Anglii – Stonehenge. Co se týče mladší doby kamenné, dochází k významnému rozvoji keramiky - rozlišujeme 4 základní druhy. Nejstarší keramikou je keramika lineární, která je zdobená tzv. závitnicemi, což jsou spirálovité ozdoby, dále se jedná o keramiku vypichovanou, kde byly na nádobách vytvářeny různé obrazce pomocí vpichů. Dalším druhem byla keramika zvoncových pohárů a keramika malovaná, která se vyskytovala především na Moravě.

Druhou epochou, která trvala cca do r. 750 př.n.l. je DOBA BRONZOVÁ, která znamená velký zlom v době pravěku. Objevila se ložiska rud, mědi, cínu a zlata, lidé se je naučili zpracovávat a vznikly tak různé nástroje, zbraně a nádoby. Rozvíjelo se také řemeslo, například hutnictví, hrnčířství a tkalcovství. Dobu bronzovou můžeme rozdělit z hlediska dvou různých kultur. První z nich je kultura mohylová, pro kterou je typické, že lidé pohřbívají ostatky mrtvých pod navršené mohyly. Druhou je pak kultura popelnicových polí, kdy lidé popel zemřelých ukládali do keramických nádob.

Poslední epochou trvající cca. do počátku našeho letopočtu je DOBA ŽELEZNÁ, jejíž název je odvozen od železa, které se lidi naučili zpracovávat a vyrábět z něj velice pevné nástroje, především zbraně. Dobu železnou dělíme na Halštatskou a Laténskou. Právě v době Laténské přišli na naše území Keltové, které řadíme k velmi vyspělé kultuře, vynalezli například hrnčířský kruh, vyráběli šperky a mince. Co se týče architektury stavěli opevněná hradiště – tzv. oppida.