Osmanská expanze a pád Cařihradu

O Cařihradu

Cařihrad je slovanské označení pro Konstantinopol, v dnešní době pro turecký Istanbul. Na místě Cařihradu stávala řecká osada Byzantion, založená již v 7. st. př. n. l. V květnu roku roku 330 bylo město vysvěceno a přejmenováno na Konstantinopol. Tím se Konstantinopol stal druhým městem Římské říše. Město mělo spoustu privilegií jako např.: zásobování Egypta obilninami. Konstantinopol byla od 4. století politickým, ekonomickým a kulturním centrem východořímské říše, pro kterou se v době humanismu ujalo označení Byzantská říše.

Co se týče vojenství, město se považovala za nedobytnou tvrz a nejsilnější pevnost celého světa. První vážné ohrožení Cařihradu bylo obléhání města v roce 626. perskými Sasánovci a jejich spojenců Avarů. V roce 1204. při čtvrté křížové výpravě byl Cařihrad vydrancován a obsazen křižáky.

Pád Cařihradu

Významný rok v dějinách Cařihradu je 1453. 2. dubna tohoto roku začalo Osmanské obléhání Cařihradu. To skončilo 29. května dobytím tohoto místa. V tu chvíli se Osmanská říše stala světovou velmocí a ovládla Balkán a východní Středomoří. Hlavní bitva byla velmi jednoznačnou záležitostí, a to hlavně proto, že Byzantská říše byla jen chabým odleskem kdysi mocného impéria. Navíc nantský císař, který ovládal pouze bezprostřední okolí svého města, byl před ní de facto vazalem tureckého sultána.

Cařihrad se pokoušel dohledat pomoc ostatních křesťanských panovníků, ovšem marně. Městu navíc nepomohlo, ani přistoupení na formální obnovení jednoty pravoslaví s Římem. Celkem připlulo z italských středomořských států jen několik galér a jednotka žoldnéřů pod vedením slavného janovského kapitána Giustinianiho. Giustinianiho 700 mužů představovalo velice cennou pomoc, ale sami o sobě nemohli stačit.

Dalším problémem pro Cařihrad byl naprosto nedostatečný počet bránících vojaků, ale i přesto vzdorovali poměrně dlouho. To svědčí o nasazení za vlast a o velké kvalitě Byzantského opevnění. Poslední „hřebíček do rakve“ zasadili turečtí vojáci, když zranili Giustinianiho, ten musel opustit své místo na hradbách, což vojáky silně demoralizovalo. Poté již turečtí vojáci pronikli za hlavní brány. ísař Konstantinos zahynul krátce po pádu hradeb za bojů uvnitř města a jeho smrt definitivně zlomila odpor byzantských vojáků, kteří tak přišli krátce po sobě o oba hlavní velitele. Giustinianiho odvezli jeho muži na poslední chvíli na jedné z galér, ale v červnu zemřel na následky zranění.