Ochrana přírody a krajiny v České republice

Historie ochrany přírody a krajiny

Kdysi dávno naši zemi pokrývaly pouze husté lesy, které přecházely v louky. Skrz tuto neporušenou krajinu protékaly řeky a říčky, potoky a potůčky. A celkový vzhled dotvářela jezera, zvěř a rostliny. Dnes je ale vše úplně jinak, nedotčená krajina zmizela, lesy vystřídala betonová džungle s obytnými zónami a továrními halami a nám zůstala pouze krajina, která byla před rozrůstajícími se městy uchráněna.

Trvalo to velmi dlouho než se člověk poučil a začal o svou přírodu pečovat. Ale tomu to času, kdy člověk, zmoudřel musely předcházet události, které ho k tomu dovedli. Například muselo dojít k vyhubení některých živočišných a rostlinných druhů a zničení cenných území.

Počátky ochrany přírody u nás

U nás se za počátky ochrany přírody považuje rok 1838, kdy hrabě Jiří Buquoy vyhlásil Žofínský prales za chráněnou přírodní oblast. Později v roce 1860 byla hrabětem Schwarzenbergem ochráněna další oblast, a to Boubínský prales, který byl vyloučen z hospodářské těžby. (Vladimír Láznička, 2005).

Později ve 20.století byla ochrana ošetřena normami. První právní norma platila od roku 1956 až do roku 1992, kdy byl vydán zákon na ochranu přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.) V současnosti se již pracuje na novelizaci tohoto zákona, který je již svým zněním pro dnešní dobu nevyhovující. Měl by být novelizován zákonem č. 312/2008 Sb., jehož schválení je nyní projednáváno v parlamentu České republiky (1.10.2008 byl schválen vládou ČR). (Vladimír Láznička, 2005).

Ochrana krajiny a přírody v ČR

Ochrana přírody, co jsi pod tímto pojmem můžeme představit? Je spousta lidí, kteří nad tímto tématem filozofovali, ale pro většinu lidí je to jednoduchá odpověď, jednoduše je to způsob jak si zachovat, alespoň kousek té naší nádherné krajiny, způsob při kterém je zapotřebí hned několika věcí. A pokud bychom chtěli ochranu přírody nějak definovat, je to snaha o zachování přírodně cenné části krajiny a jejích součástí včetně živých organismů. (Ochrana přírody, 2/2008)

Faktory ovlivňující přírodu

Na přírodu člověk působí mnoha faktory, zde uvedu jen několik z nich. Podstatou lidských vlivů na životní prostředí je urychlení normálně probíhajících přeměn látek a energií a výroba a rozšiřování látek, které se v přírodě nevyskytují. Většina vlivů působících na životní prostředí souvisí s vývojem populace, jak na jejím růst tak samozřejmě i vývoji technologií. (Vladimír Láznička, 2005).

Nejvíce bych se zmínila o znečišťování životního prostředí, protože to zasahuje do veškerých typů prostředí. Podívejme se na to postupně. Vzduch - vzduch znečišťujeme neustále, už jenom když jsi představíme jaké množství výfukových plynů a zplodin z továren neustále uniká do atmosféry, potom musíme čelit problémům jako je globální oteplování a kyselé deště. Voda – do vody se dostává ve velkém množství organických látek a potom se ve vodě tvoří sinice a další organismy, kterým toto prostředí vyhovuje. Znečišťujeme i půdu, tvorbou skládek a nebo nadměrným hnojením. Když se na to podíváme celkově, člověk působí na všechny sféry životního prostředí. (Vladimír Láznička, 2005).

Orgány ochrany přírody v ČR

V České republice bychom našli šest orgánů (těch základních), které se zabývají ochranou přírody v České republice.

První je Ministerstvo životního prostředí (krátce MŽP). Je ústředním orgánem ochrany přírody, krajiny a dalšího u nás. Je tím nejvyšším orgánem ochrany přírody u nás. Dále je to Agentura ochrany přírody a krajiny (krátce AOPK), která zajišťuje většinu odborných činností MŽP v praxi. Potom také každé krajské úřady mají své pracovníky, kteří se zabývají ochranou přírody, dále to jsou také samotné obce, které mohou například vyhlašovat památné stromy. Pak sem také musíme zařadit správy národních parků a chráněných krajinných oblastí a poslední je Česká inspekce životního prostředí, ta dohlíží na to, aby všichni dodržovali předpisy a zákony týkající se ochrany životního prostředí a při zjištění nedostatků může udělovat pokuty. (Rubín a kol., 2003).

Kategorie ochrany přírody v ČR

U nás v České republice, máme několika stupňový systém ochrany přírody. Hlavní částí je 6.kategorií tzv. zvláště chráněných území patří sem: Národní parky, Chráněné krajinné oblasti, Národní přírodní rezervace, Přírodní rezervace, Národní přírodní památka a Přírodní památka. Mimo těchto 6.kategorií máme ještě další chráněné části přírody jako je Přírodní park, Památný strom (skupina stromů nebo stromořadí), Významný krajinný prvek a Zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů. (Rubín a kol., 2003).

Obecně chráněná území

Přírodní park

Přírodní park (krátce PřP), je zpravidla větší území a má za úkol zachovat ráz krajiny před činností snižující jeho přírodní a estetickou hodnotu. Na našem území bychom nalezli více jak 100 takovýchto Přírodních parků. Přírodní park poznáme podle toho, že by měl být na přístupových cestách označen tabulí s malým státním znakem nebo případně emblémem toho určitého Přírodního parku a samozřejmě na ceduli nesmí chybět název příslušného Přírodního parku. Přírodní parky jsou zřizovány krajskými úřady. Příkladem takového přírodního parku je třeba Přírodní park Drahaň-Trója nebo Přírodní park Halasovo Kunštátsko. (Rubín a kol., 2003)

Významný krajinný prvek

Významný krajinný prvek (krátce VKP), je ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, která utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky jsou ze zákona všechny lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera a údolní nivy, zejména mokřady, stepní trávníky, remízky, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy. Mohou to být i cenné plochy porostů, sídelních útvarů včetně historických zahrad a parků. Vyhlásit Významný krajinný prvek může kterýkoliv orgán státní ochrany přírody. (Rubín a kol., 2003)

Další kategorie ochrany přírody

Památný strom, skupinu stromů nebo stromořadí

Památný strom, skupina stromů nebo stromořadí, jsou terénu označeny zelenou cedulí a může je vyhlásit kterýkoliv orgán státní ochrany přírody. Památné stromy jsou vyhlašovány z různých důvodů, strom může být mimořádného vzrůstu nebo stáří, nebo může doprovázet nějakou historickou událost či pověst nebo může být vázán na nějakou kulturní stavbu. (Rubín a kol., 2003)

Chráněné druhy živočichů a rostlin

Existují u nás i druhy rostlin nebo živočichů kteří jsou chráněni, i tato kategorie má svoje podkategorie, podle toho jak jsou pro nás ty organismy důležité nebo podle toho jaký počet organismů určitého organismu se na našem území vyskytuje, tedy v jaké míře jsou ohroženi. (Rubín a kol., 2003)

 

Zvláště chráněná území

Přírodní památka

Přírodní památka (krátce PP), je přírodní útvar zpravidla menší rozlohy, zejména geologický nebo geomorfologický výtvor, naleziště nerostů, zkamenělin nebo vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Tyto území vyhlašuje krajský úřad, správa CHKO, NP nebo statutární město. V terénu jsou označeny zelenými tabulemi s malým státním znakem a nápisem Přírodní památka, hranice jsou vyznačeny červenými pruhy na stromech. Celkem v České republice máme 1190 Přírodních památek. Příkladem takové přírodní památky je třeba Přírodní památka Pramen Vltavy. (Rubín a kol., 2003)

Národní přírodní památka

Další kategorií zvláště chráněných území je Národní přírodní památka (krátce NPP). NPP je přírodní útvar zpravidla menší rozlohy, zejména geologický nebo geomorfologický výtvor, naleziště nerostů, zkamenělin nebo vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů s mezinárodním a národním významem. V terénu jsou vyznačeny zelenou tabulí s velkým státním znakem a nápisem Národní přírodní památka. Hranice jsou po obvodu značeny stejně jako PP. NPP je vyhlašována Ministerstvem životního prostředí ČR. Celkem máme v České republice 104 Národních přírodních památek. Příkladem NPP je například Národní přírodní památka Pravčická brána nebo Přírodní památka Panská skála ( u Kamenického Šenova). (Rubín a kol., 2003)

Přírodní rezervace

Mezi zvláště chráněná území patří také Přírodní rezervace (krátce PR). PR je menší oblast se soustředěním přírodních hodnot s ekosystémy typickými a významnými pro danou geografickou oblast. PR vyhlašuje krajský úřad nebo správa CHKO, NP. V přírodě je poznáme podle zelených tabulí s malým státním znakem a nápisem Přírodní rezervace. Celkem máme v České republice 778 Přírodních rezervací. Příkladem PR je třeba Přírodní rezervace Kokořínský důl. (Rubín a kol., 2003)

Národní přírodní rezervace

Čtvrtou kategorií zvláště chráněných území je Národní přírodní rezervace (krátce NPR). NPR je menší území mimořádných přírodních hodnot, kde na typický reliéf a typickou geologickou stavbu jsou vázány ekosystémy význačné nebo unikátní v národním nebo mezinárodním měřítku. NPR vyhlašuje Ministerstvo životního prostředí a v přírodě jsou vyznačeny zelenými cedulemi s velkým státním znakem a nápisem Národní přírodní rezervace. Celkem máme v České republice 112 Národních přírodních rezervací. Příkladem NPR může být Národní přírodní rezervace Vývěry Punkvy nebo Národní přírodní rezervace Novozámecký rybník. (Rubín a kol., 2003)

Chráněné krajinné oblasti

Chráněné krajinné oblasti (krátce CHKO) patří spolu s NP k nejdůležitějším v rámci ochrany přírody u nás. CHKO jsou rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení. V terénu jsou na přístupových cestách označovány zelenými cedulemi s nápisem Chráněná krajinná oblast a s názvem oblasti. (Rubín a kol., 2003)

Celkem máme v České republice 25 Chráněných krajinných oblastí. Jsou to Beskydy, Bílé Karpaty, Blaník, Blanský les, Broumovsko, České středohoří, Český kras, Český les, Český ráj, Jeseníky, Jizerské hory, Kokořínsko, Křivoklátsko, Labské pískovce, Litovelské Pomoraví, Lužické hory, Moravský kras, Orlické hory, Pálava, Poodří, Slavkovský les, Šumava, Třeboňsko, Žďárské vrchy a Železné hory. (Rubín a kol., 2003)

Nejstarší CHKO u nás je Český ráj, který byl vyhlášen v roce 1954. Největší je CHKO Beskydy s celkovou plochou 1160 km² a nejmenší je CHKO Blaník s 41 km². (Rubín a kol., 2003)

Národní parky

Národní parky (krátce NP) jsou rozsáhlá území, jedinečná v národním či mezinárodním měřítku, jejichž značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam. Vyhlašuje je zákonem schváleným oběma komorami Parlamentu ČR. V terénu jsou na přístupových cestách označené zelenými tabulemi s velkým státním znakem, nápisem Národní park a s názvem parku. Celkem máme v České republice 4 národní parky : Krkonošský národní park, Národní park Šumava, Národní park Podyjí a Národní park České Švýcarsko. (Rubín a kol., 2003)

Krkonošský národní park

Krkonošský národní park (KRNAP) se rozprostírá v severovýchodní části Čech při hranici s Polskem, na ploše o rozloze 547,87 km² ha a byl vyhlášen už v roce 1963, je tedy nejstarším Národním parkem u nás. Výškový rozdíl se pohybuje mezi 400 m.n.m až 1602 m.n.m. Podle klimatologického členění jsou hřebeny Krkonoš zařazeny do chladné klimatické oblasti, charakterizované dlouhou, velmi chladnou a vlhkou zimou s dlouhodobou sněhovou pokrývkou, chladným jarem, velmi krátkým vlhkým létem a mírně chladným podzimem. (Ochrana přírody v České republice [online] )

Lesy pokrývají 83 % plochy Krkonošského národního parku. Je zde vysoká druhová diverzita rostlinných společenstev (více jak 1250 taxonů cévnatých rostlin) s přítomností řady vegetačních stupňů od submontánního po alpinský, podmiňuje rovněž i složení krkonošské fauny – 240 druhů obratlovců, z toho 57 savců a 165 druhů ptáků. Najdeme zde například z bezobratlých plže vrkoče severního, slíďáka ostnonohého, vážky, střevlíky a další. Z obratlovců mimo jiné kosa horského severoevropského, čečetku zimní, slavíka modráčka tundrového nebo hraboše mokřadního a další druhy obratlovců. Počet endemitů v krkonošské fauně, především ve srovnání s flórou, je překvapivě malý. V současnosti je popsán pouze jediný endemický druh – jepice krkonošská a dva endemické poddruhy – plž vřetenovka krkonošská a motýl huňatec žlutopásý. (Ochrana přírody v České republice [online] )

Národní park Šumava

Území NP Šumava se rozkládá podél jižní hranice České republiky, rozkládá na ploše o rozloze 68 064 ha a byl vyhlášen v roce 1991. Národní park Šumava chrání typické ekosystémy středoevropské horské krajiny, zejména lesy, ledovcová jezera, rašeliniště a horské louky, včetně všech jejich vývojových stádií. Zajišťuje ochranu přirozených přírodních procesů v souladu s celosvětovým posláním národních parků, a zároveň poskytuje dostatek prostoru pro aktivní ochranu druhové a genetické rozmanitosti. Na území NP najdeme tři jezera - Plešné, Laka, Prášilské ty další dvě které známe z Šumavy (Čertovo a Černé) najdeme v CHKO Šumava, nenachází se na území NP. (Ochrana přírody v České republice [online] )

Šumava jako typická lesní oblast středohorského charakteru je dodnes především domovem původní středoevropské lesní zvířeny. Chybí zde pouze větší šelmy medvěd a vlk, vyhubené zde člověkem už v 19. stol. Původně již ve středověku byli vyhubeni velcí kopytníci zubr a los, který je však již opět součástí zvířeny, byť jen v jižní části Šumavy. Z atraktivních druhů je dnes nejznámější od 80. let úspěšně reintrodukovaný rys ostrovid. Velké druhy kopytníků, především jelen lesní, jsou za absence ostatních predátorů uměle myslivecky obhospodařovány. Z živočichů trvale se vyskytujících na území NP patří cca 100 druhů mezi zvláště chráněné. Mimo již zmíněných druhů zde najdeme například v přirozených smíšených lesích žijícího puštíka bělavého, strakapouda bělohřbetého, netopýra velkouchého, v horských smrčinách se setkáme s velkou druhovou biodiverzitou jen pro příklad zde žije tetřev hlušec nebo netopýr severní. (Ochrana přírody v České republice [online] ).

Z pohledu flóry lze odhadnout celkový počet vyšších rostlin v rámci celého šumavského oreofytika s mírným přesahem do mezofytika (oblast současné CHKO + NP Šumava) na ca 1260 taxonů. Z toho se v rámci vlastního národního parku vyskytuje více jak 500 druhů, z toho je 69 chráněných druhů. (Ochrana přírody v České republice [online] ).

Národní park Podyjí

Národní park Podyjí se nachází v jihozápadní části Moravy v okrese Znojmo, při státní hranici s Rakouskem, rozkládá se na ploše 63 km² a byl vyhlášen v roce 1991. Lesy najdeme na 84 % území NP. (Ochrana přírody, 1/2008)

Národní park Podyjí je ukázkou výjimečně zachovalého říčního údolí v bohatě zalesněné krajině jihozápadní Moravy, vyznačuje se mimořádnými scenériemi, tvořenými pestrou mozaikou skalních amfiteátrů a srázných stěn, meandry, rozsáhlými suťovými poli a těžko prostupnými stržemi, ale i nivními loukami podél Dyje a prosluněnými lesostepmi s pestrými koberci teplomilných rostlin. Pro území je charakteristická mimořádná rozmanitost vyskytujících se živočišných a rostlinných druhů (jen cévnatých rostlin zde bylo zjištěno téměř 1300 druhů) a jejich vysoká koncentrace na relativně malé ploše. Například zde najdeme z obratlovců čápa černého, mloka skvrnitého, horského netopýra severního, lejska bělokrkého, brhlíka lesního, hraboše mokřadního, volavku popelavou, chřástala polního. Tato významná druhová pestrost rostlin a živočichů je podmíněná polohou chráněného území na rozhraní dvou biogeografických soustav. (Správa národního parku Podyjí [online] )

Národní park České Švýcarsko

Národní park České Švýcarsko leží v severních Čechách, v okrese Děčín, na pravém břehu řeky Labe podél státní hranice se Saskem, má rozlohu 80 km² a byl vyhlášen v roce 2000 – je to tedy nejmladší Národní park v České republice. Svou rozlohou, souvislým zalesněním a minimálním osídlením tvoří Národní park České Švýcarsko spolu se sousedním Národním parkem Saské Švýcarsko unikátní pískovcové území v rámci celé Evropy. Na většině území NP České Švýcarsko je typické normálně dlouhé, mírné až mírně suché léto a normálně dlouhá, mírná až mírně chladná a suchá zima s krátkým trváním sněhové pokrývky.

Na území Národního parku České Švýcarsko bylo zjištěno na 300 druhů mechorostů, (tj. 35% druhů vyskytujících se v České republice) 246 druhů lišejníků (tj. 16% všech druhů vyskytujících se v České republice) a cca 900 druhů hub. (Ochrana přírody v České republice [online] ).

Lesy pokrývají 97% území Národního parku České Švýcarsko, kde největší část tvoří smrk ztepilý, borovice lesní a bříza bělokorá, stromy, které zde byly původní jsou zde obsaženy pouze v 6% , proto je dnes hlavním cílem národního parku obnovit původní složení lesů, dochází tedy k cílenému a plánovanému kácení smrků. (Ochrana přírody v České republice [online] ).

České Švýcarsko je území velmi lesnaté, najdeme zde zachovalé vodní toky, suché a teplé náhorní plošiny i vlhké a chladné hluboké rokle. To vše umožňuje výskyt, jak horských, tak i teplomilných druhů živočichů v těsném sousedství. Důležitý vliv má kaňon řeky Labe, hlavní biokoridor Čech. Vyskytuje se zde velké množství bezobratlých, najdeme zde více než 330 druhů obratlovců, z toho 14 druhů ryb (Toky Českého Švýcarska náleží většinou k tzv. pstruhovému pásmu (žije zde např. pstruh obecný či lipan podhorní). Od roku 1999 probíhá v povodí řeky Kamenice reintrodukce lososa obecného.), 10 druhů obojživelníků například mlok skvrnitý, čolek horský a ještěrka živorodá, hnízdí zde více než 140 druhů ptáků (Pravidelně zde hnízdí silně ohrožený čáp černý a od poloviny devadesátých let také kriticky ohrožený sokol stěhovavý (největší hnízdní populace ve střední Evropě), kriticky ohrožený tetřev hlušec byl v Českém Švýcarsku bohužel již vyhuben, hnízdí zde také sedm druhů sov, např. výr velký.) Na území parku žije také 62 druhů savců, z nichž byli již v minulosti vyhubeni např. vlk obecný, kočka divoká, medvěd hnědý nebo los evropský, z celkového počtu bylo zjištěno 16 druhů netopýrů, četná je veverka obecná, vyskytuje se zde i ohrožený plch velký a kriticky ohrožený plch zahradní, na vodních tocích byl doložen výskyt silně ohrožené vydry říční, kamzík horský alpského původu byl v této oblasti uměle vysazen na počátku 20. století, hojně se zde vyskytuje také srnec obecný , jelen lesní a prase divoké, vzácněji zde potkáme zajíce obecného. (Ochrana přírody v České republice [online] )

 

Použitá literatura

LÁZNIČKA, Vladimír. Ochrana přírody a krajiny. 1.vydání. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2005. 84 s. ISBN 80-7157-886-X

RUBÍN, Josef a jiní. Národní parky a chráněné krajinné oblasti. 1.vydání. Praha: Nakladatelství Olympia, 2003. 208 s. ISBN 80-7033-808-3.

OCHRANA PŘÍRODY, ročník 63, číslo 1, 2008, strana 5, vychází 6xročně, časopis státní ochrany, vydává AOPK ČR,

OCHRANA PŘÍRODY, ročník 63, číslo 2, 2008, strana 2-5, vychází 6xročně, časopis státní ochrany, vydává AOPK ČR,

Internetové zdroje:

SPRÁVA NÁRODNÍHO PARKU PODYJÍ - Příroda a péče o území [online]. c2007. Naposledy aktualizováno: 2007. [citováno 12.listopadu 2008]. http://www.nppodyji.cz/pece-o-uzemi

 

OCHRANA PŘÍRODY V ČESKÉ REPUBLICE [online]. c2008. [citováno 12.listopadu 2008]. http://www.cittadella.cz/europarc/index.php?p=index&site=default_cz