Klasicismus v hudbě

Období klasicismu zahrnuje období zhruba od roku 1750 do roku 1810. Lidé se obrací opět ke vzoru antiky, v její kultuře mají největší inspiraci. Klade se důraz na ucelenost, přehlednost, nevyumělkovanost a také je patrná snaha o dokonalost. Mimo jiné byl tento sloh poznamenán racionalismem a vědou. Klasicismus nevznikl najednou, předcházelo mu ještě období předklasicismu. Spolutvůrcem nového slohu byl i český skladatel a houslista světového významu Jan Václav Stamic, který mimo jiné nechal vzniknout i nové hudební formě. V roce 1783 bylo postaveno například Stavovské divadlo v Praze, kde měl premiéru Mozartův Don Giovanni.

Pro hudbu byla velmi důležitá melodie a harmonie. Velký vývoj zaznamenala i vokálně – instrumentální tvorba, prosazuje se zde dramatičnost a také pravdivost. Nejlepší v tomto ohledu byla Itálie a Francie, kde vznikala významná díla.

Hlavní hudební formy

Balet - má dramatický ráz, objevují se mnohdy i tragické náměty. Mnoho skladatelů jej psalo, mezi nimi nechyběl ani Mozart.

Melodram - je to forma, ve které se místo zpěvu využívá recitace, samozřejmě za hudebního doprovodu, který ovšem není tak důležitý, ale funguje spíše jako jakési podbarvení. Rozlišujeme melodramy koncertní a scénické. Zakladatelem této hudební formy je Jiří Antonín Benda, významný český skladatel. Jeho nejznámější melodramy jsou Ariadna na Naxu a Medea.

Sonáta – má třídílný ucelený charakter už cca od poloviny 18. století. Sestává z první části, tzv. expozice - zde by se měly vyskytnout hlavní, vedlejší a závěrečné téma. Druhá část se nazývá provedení. Je to vlastně provedení a rozvinutí daných témat. Vrcholem je třetí část, jinak také repríza. Zde se opakují velmi podobná témata, která byla již v části první. Sonátová forma se velmi často využívá v první větě symfonie či koncertu, setkat se s ní můžeme ale i ve větě třetí a zřídka kdy i v pomalé druhé větě. Zakladatelem této klasické třídílné formy byl J. V. Stamic. Jednodušší verzí sonaty je sonatina.

Symfonie – je určena pro hodně nástrojů neboli symfonický orchestr a obvykle obsahuje čtyři věty. Co se týká interpretace i kompozice, je to nejnáročnější hudební forma. Proto je považována jak za skladatelovo, tak i virtuosovo vrcholné umění. Mezi nejlepší skladatele symfonií patří L. van Beethoven (např. 5. Osudová), W. A. Mozart (Jupiterská) nebo Dvořák (Novosvětská) dále J. Haydn, J. Brahms a Mahler.

V období klasicismu došlo také k velkému rozvoji komorní hudby. Asi největší oblibě se těšily kvarteta, tzn. Malý soubor o čtyřech hráčích, většinou sestávající ze dvou houslí, violy a violoncella. Výroba nástrojů též velmi postoupila kupředu, velmi se zdokonalily klavíry. V orchestrech se hojně využívaly mimo jiné také klarinety, lesní rohy a tympány.

Velmi se změnilo také vnímání hudby jako takové. Hudba se dokonce stala jakýmsi základem umění, inspirovala další směry (malířství apod.). Velký podíl nese i to, že hudebníci své umění předváděli veřejně, za honorář. Lidé šli na koncert za účelem poslechnout si hudbu, nikoliv ji mít jako pouhou kulisu k jiné činnosti. Skladatelé komponovali nezávisle, čistě tak, jak sami cítili. Nebyli už to jen pouzí služebníci nějakého pána, pro kterého by na jeho příkaz napsali, co si žádá. Skládali tak, jak to sami chtěli, což bylo jedině velké plus. Hudební tvorba byla velmi oblíbená a to u všech vrstev obyvatelstva. Pro posluchače bylo nepochybně atraktivní i to, že v sonátách býval vyjádřen celý děj různé proměny nálad. Něco takového v předcházejícím baroku neexistovalo, skladba se tehdy odehrávala jakoby na jedné linii. Skladby jsou velmi různorodé, proměnlivé, dramatické. Důraz je kladen i na dynamiku, různá crescenda, diminuendo, střídání fortissima a pianissima dělají hudbu jakoby napjatější a zajímavější…

Nejvýznamnější skladatelé

Ludwig van Beethoven, W. A. Mozart, J. Haydn, Josef Mysliveček, bratři František a Jiří Antonín Bendovi, A. Salieri, J. K. Vaňhal. F. X. Dušek…