Evropské právo

= společné právo EU, které je základem evropské integrace (= sjednocení)

= nezávislý právní systém, který je nadřazen právním systémům jednotlivých zemí

- cílem je, aby právo bylo společné a jednotné ve všech evropských zemích

- na jeho vzniku a zavedení, dohledem nad ním a na dalším vývoji tohoto práva se podílí řada institucí EU

Společné právo EU má 3 oblasti:

I) primární právo

II) sekundární právo

III) judikatura (výkon soudní moci)

Primární právo

- smlouvy v rámci EU a úmluvy, dohody, které byly uzavřeny mezi vládami členských zemí

- musí být ratifikovány (podepsány) a schváleny parlamenty členských států

Základní smlouvy EU:

Pařížská smlouva (platnost od 1952)

Řimská smlouva (1958)

Slučovací smlouva (1965)

Maastrichtská smlouva (1993)

- základní smlouva o EU

- změnila název EU (původně EHS – evropské hospodářské společenství)

- zavedla nové formy spolupráce vlád členských zemí (v oblasti obrany, spravedlnosti a vnitřních věcí)

- vytvořila novou politickou a hospodářskou strukturu = struktura tří pilířů

Amsterodamská smlouva (1999)

- cílem je, aby politika a způsob práce v EU byly v souladu s potřebami občanů a práce byla efektivní i při dalším rozšiřování EU

Niceská smlouva (2003)

- jak bude probíhat spolupráce členských zemí

Athénská smlouva (2003)

- řeší se předvstupní práva

- popisovány podmínky a přístupové smlouvy pro dalších 10 zemí

Lisabonská smlouva (návrh podán r. 2007)

- reformní smlouva (mění stávající zakládající smlouvy)

- posiluje úlohu evropského parlamentu, ale také národních parlamentů, dává občanům víc možností, jak vyjádřit svůj názor a lépe vymezuje rozdělení pravomocí mezi EU a členskými státy

- zjednodušuje rozhodovací postupy, pravidla hlasování, modernizuje instituce, aby bylo přizpůsobeno současným 27 státům

Sekundární právo

- vychází z primárního práva

- je vytvářeno a schvalováno podle postupů stanovených členských zemí EU

- spočívá v následujících právních aktech:

Nařízení

= obecně závazné v každém členském státě, aniž by k tomu byly potřebné kroky na národní úrovni

= pokyn, který někdo z pozice moci ukládá jinému něco udělat

= prováděcí předpis, musí se držet zákona

- schvalováno evropskou radou, parlamentem

Směrnice

- zavazují členské země dosáhnout určitých cílů během určité doby

- národní instituce mohou určit prostředky, jak těch cílů dosáhnout

- musí být přeneseny do práva jednotlivých členských zemí – způsob přenesení je každý stát povinen vysvětlit EU

- pravidlo, jak se chovat v určité situaci

Rozhodnutí

- schvaluje Evropská komise, parlament a rada

- = individuální právní akt

- většinou ohledně stížností

Doporučení

- aby se vlády států chovaly určitým způsobem (např. jak se obyvatelé mají chránit proti ptačí chřipce)

- právně závazné

Stanovisko

= akt, který institucím dovoluje vyjádřit se určitým způsobem

Všechny akty se zveřejňují v Úředním věštníku EU.

Judikatura

- vykonává soudní pravomoci

- jsou to rozsudky evropského soudního dvora a soudu první instance ve sporech, které předkládá Evropská komise nebo soudy členských států nebo také FO a PO

Judikát = soudní rozhodnutí