Dědictví a dědické právo

Dědické právo řadíme mezi právo občanské. Zabývá se úpravou přechodu majetku a dluhů fyzické osoby v případě smrti na dědice. Dědictví je soubor majetku, majetkových práv, povinností a dluhů. Dědicem může být fyzická i právnická osoba. Dědic je určen zákonem nebo stanoven závětí. Dědění ze závěti má přednost před děděním ze zákona, jestliže je závěť platná. Závěť by byla neplatná, kdyby nerespektovala neopomenutelné dědice - i když se dědí ze závěti, nezletilí dědicové musí dostat tolik, kolik by dědili ze zákona zletilí dědicové alespoň polovinu částky.

Dědictví ze zákona - dědí příbuzní blízké osoby. Máme pět skupin :

1. skupina - přímá řada - dědí děti, manžel nebo registrovaný partner každý stejným dílem. Když nedědí některé dítě dědictví přechází stejným dílem na jeho děti a další potomky. Dědicové v první skupině nemusí platit dědickou daň ani podávat dědické přiznání.
2. skupina - když nejsou potomci, dědí manžel nebo partner, rodiče nebo osoby žijící s zemřelým nejméně po dobu jednoho roku před smrtí ve společné domácnosti. Dědí se také stejným dílem, ale manžel nebo partner dědí nejméně polovinu dědictví.
3. skupina - sourozenci a ti, kteří žili před úmrtím s osobou déle než jeden rok. Když nedědí sourozenci dědí stejným dílem jejich děti
4. skupina - prarodiče + jejich potomci (strýcové, tety), také stejným dílem
5. skupina - dědí stát : odúmrť

Dědictví lze také odmítnout a to do 1 měsíce ode dne, kdy se o tom dědic dozvěděl. Může se odmítnout ústně do protokolu u soudu nebo poslat písemně. Dědictví také nelze odmítnout jen z části, musí se přijmout celé.

Vydědění - vydědit lze jen ze zákonem určených důvodů. Je to výslovný projev zesnulého.

• potomek neprojevuje o zemřelého opravdový zájem
• potomek neposkytl potřebnou pomoc v nemoci, stáří nebo jiných závažných záležitostech
• potomek vede trvale nevhodný život
• potomek byl odsouzen pro úmyslný trestný čin a na odnětí svobody na déle než jeden rok

Dědění ze závěti

Závěť (poslední vůle) - je to jednostranný právní písemný úkon, kdy zesnulý zaopatřuje svůj majetek pro případ smrti. Obsahem závěti je stanovení dědice, dědiců a jiných dědických podílů. Závěť musí být napsána osobně a může se i několikrát za život změnit.

• závěť musí obsahovat den, měsíc a rok podepsání
• může být napsaná vlastní rukou (závěť holografní) nebo v písemné podobě (podepsaná za přítomnosti dvou svědků) nebo u notáře (závěť alografní)
• závěť psaná u notáře je výhodnější, notářský zápis je veřejnou listinou, zajišťuje vyšší míru právní jistoty a je těžké ji zpochybnit, dále se nemůže ztratit, zůstává u něj uložena.

Zrušení lze na 3 způsoby:

• zřízení nové závěti - může starou rušit zcela nebo jen z části
• odvolání závěti
• zničení závěti - netýká se to závěti uložené u notáře

Dědické řízení - zahajuje ho příslušný soud podle místa bydliště zemřelého na základě vyrozumění od matričního úřadu o jeho smrti. Tento soud také rozhoduje o výběru soudního komisaře. Většinou je to pověřený notář, který celé dědické řízení vede a vyřizuje. Pozůstalí mohou sami určit notáře, musí však před zahájením řízení podat žádost k příslušnému soudu.

Průběh řízení :

1. soudní komisař (notář) nahlédne do centrální evidence závětí, zjistí zda někde není závěť uložena
2. poté pozve osobu, která vypravila pohřeb a při předběžném šetření zjišťuje okruh dědiců, majetek a dluhy zesnulého
3. provede soupis a ocenění majetku na základě odborných znaleckých posudků
4. zprvu se dědici o rozdělení majetku domlouvají sami a když se nedohodnou, pak se dědí podle dědických podílů
5. soudní komisař komunikuje s dědici a připravuje potřebné podklady prro rozhodnutí soudu

Dědická daň - nazývá se také daní převodovou. Je to jednoznačná majetková daň. Daň platí dědic, je-li jich více, každý má povinnost uhradit část daně ze svého dědického podílu. Platí se ze všeho - z nemovitostí v ČR, z cenných papírů, z movitého majetku, pohledávek, z peněžních prostředků v české i cizí měně.

Daň se neplatí z nemovitostí, které se nacházejí v zahraničí. Dále u osob, které spadají do I. a II. skupiny a z částky, která nepřevyšuje 20 000 Kč.

• I. skupina - příbuzní v řadě přímé (rodiče, děti, prarodiče) a manželé
• II. skupina - příbuzní v řadě pobočné - sourozenci, synovci, neteře, strýcové, zeťové, snachy, tchán, nevlastní rodiče a děti
• III. skupina - ostatní fyzické a právnické osoby