Charakteristika vrcholného středověku

Vrcholný středověk datujeme v rozmezí 12.-15. století. Jako konec středověku se uvádí rok 1492, kdy Kryštof Kolumbus objevil Ameriku.

Feudalismus byl zcela upevněn, feudálové měli moc i pozemky, ale nedostatek pracovní síly, a proto muselo dojít ke změnám v zemědělství. Dvojpolní systém se změnil na trojpolní- pole byla rozdělana na ozim, jař a úhor. Oradlo bylo nahrazeno pluhem, který půdu lépe rozmělnil brázdami. Obilí se sekalo srpem pro menší ztráty. Stále se chovají ovce, prasata, ale už podstatně méně dobytka, pro který bylo v zimě nedostatek krmiva. Narůstal také význam koní, protože v Číně byl vynalezen chomout, což způsobilo, že koně v zápřahu měli až 5x větší sílu.

Co se týče řemesel, řemeslnící se sdružovali na určitých místech a zakládali cechy. Cechy byly spolky řemeslníků, které si stanovovali ceny, kvantitu a kvalitu zboží a také mzdy. Důvodem těchto opatření bylo vyhnout se konkurenci. Docházelo k rozvoji výroby a tedy i rozvoji obchodu.

Obchodníci pořádali trhy na křižovatkách obchodních cest (většinou jednou týdně). Světově vzrůstal význam Severního a Baltského moře, kde se města sdružovala do obchodního spolku s názvem Hanza. Naturální směnu postupně nahrazovala peněžní směna nebo se měnilo zboží za zboží. Dalším způsobem platby byly peníze. Právo razit peníze měl ale pouze panovník. Světově uznávanou měnou byly například dukáty a foreny. Začali se také objevovat lichváři, což byli lidé, kteří půjčovali peníze za vysoký úrok (lichvu), který činil 15-20%.

V tomto období dochází hlavně ke vzniku měst. Města vznikala na křižovatkách obchodních cest, hradištích nebo na „zeleném drnu“. Stavbu měl na starosti lokátor, který vybíral vhodné místo podle několika faktorů- úrodnost půdy, zdroj vody, blízkost obchodní cesty. Docházelo tak ke kolonizaci. Ta byla vnitřní (v rámci státu) nebo vnější (jiným národem). Města se dělila do několika typů.Královská patřila panovníkovi, věnná byla věnována královně darem, poddanská byla spravována církví či šlechtou, horní patřila také panovníkovi a těžilo se v nich nejčastěji uhlí nebo stříbro. Každé město si mohlo zakoupit privilegia od vrchnosti. Bylo to právo hrdelní (možnost poprav), hradební (stavba hradeb), mílové (na 1 míli od města se nesmí usadit konkurenční řemeslník), skladební, soudní, tržní. V čele stála rada města tvořená 12 konšeli, nejvyšší z nich se nazýval purkmistr.

Obyvatelstvo měst se dělilo do tří hlavních skupin. Patricijové byli nejbohatší obchodníci, plnoprávní a sdružovali se do spolků-„gildy“. Následovali řemeslníci a poté městská chudina. Do městské chudiny patřili například tovaryši, kteří pracovali u řemeslníků a sami se mohli řemeslník stát, ale až po delší výuční době a za peníze. Do městské chudiny patřili i kat, hrobař, metař a nádeníci.

V tomto období vznikají i vysoké školy neboli univerzity. Univerzity byly pod dohledem církve, ale sami si stanovovaly svoje úředníky. V čele univerzity stál rektor a v čele jednotlivých fakult děkani. Univerzity působily ve městech a mohl na nich studovat kdokoliv, podmínkou bylo vyznávat křesťanství a umět latinu. Tak mohli studovat i chudí lidé, kteří nemuseli platit školné. Studovaly se přírodní vědy, filozofie, práva, lékařství a bohoslovectví (teologie). Po dokončení studia studenti nosili titul bakalář, mistr nebo doktor. Nejslavnější a zároveň jedny z nejstarších univerzit jsou: v Padově, v Bologni, Sorbonna v Paříži, v Oxfordu, v Cambridgi a roku 1348 byla založena i Karlova univerzita.

Nižší školství poskytovalo základní vzdělání- čtení, psaní, počty. Nižší školy navštěvovali hlavně šlechtici, obchodníci a popřípadě řemeslníci. Městské školy byly řízeny městskou radou. Dívky se učily hlavně v soukromí a nenavštěvovali vysoké školy. Většina společnosti ale stále zůstávala negramotná.