Atmosféra

Vzduch, který dýcháme, je částí atmosféry - směs plynů obklopujících Zemi. Tyto plyny dávají život všemu živému a chrání nás před škodlivým zářením. Vlastní váha a gravitační síla Země zabraňují atmosféře uniknout do vesmíru. Její tloušťka (asi 480km) nás rovněž chrání před bombardováním meteority putujícími vesmírem.

Co je to atmosféra?

Atmosféra je směs 10 různých plynů, převážně dusíku (78%) a kyslíku (21%). Zbývající 1% tvoří hlavně argon, s velmi malým množstvím oxidu uhličitého, helia a neonu. Těmto plynům říkáme inertní (netečné plyny). To znamená, že chemicky nereagují s ostatními látkami. V atmosféře najdeme rovněž malá množství oxidu uhelnatého, ozónu a vodní páry. A nakonec jsou zde nečistoty jako zplodiny, částečky kouře, sůl a sopečný popel.

4 vrsty atmosféry:

1.troposféra - je nejbližší Zemi (0-12 km nad porvrchem Země), teplá vrstva zahřívána slunečními paprsky.

2. stratosféra (12-50 km) na jejím vrcholu je koncentrován ozón - který zachycuje velké množství škodlivých ultrafialových slunečních paprsků. Vědci jsou znepokojeni a varují, že pokud budeme dále znečišťovat ovzduší, porušíme ozónovou vrstvu a ztratíme tento ochranný štít.

3. mezosféra (50-70 km) uvnitř mezosféry je mezopausa, nejchladněší oblast celé atmosféry. Je tu tak chladno, že se zde formují mraky ledu, které však můžeme spatřit pouze v noci, kdy je zapadající Slunce osvětluje zespod. Většina meteoritů padajících směrem k Zemi obvykle shoří právě v mezosféře.

4. termosféra (okolo 100 km) je poslední vrstva před vesmírným prostorem. Je rozdělena na 2 části:

a) ionosféra - zde sluneční záření způsobuje ionizaci (částice dostanou elektrický náboj)

b) magnetosféra - vnější hranice zemského magnetického pole. Chová se jako obrovský magnet a chrání Zemi zachycováním částic s vysokou energií.

Ohrožená atmosféra

Zemská atmosféra si udržovala vyvážený stav po stovky tisíc let, ale nyní, díky důsledkům lidské činnosti, je tento zdroj života a ochrany vážně ohoržen. Tato hrozba zahrnuje skleníkový efekt, globální oteplování, jedovaté zplodiny, ztenčující se ozónovou vrstvu a kyselé deště.

Rozvoj průmyslu na celém světě během posledních 200 let narušil vyvážený poměr plynů důležitých pro atmosféru. Spalování fosilních paliv, jako jsou uhlí, ropa a plyn, zejména od vynalezení automobilu koncem 19. století, vedlo k obrovskému nárůstu výskytu oxidu uhličitého a dalších plynů v atmosféře.