Vývoj ekonomických teorií

Ekonomické teorie vznikají s nástupem kapitalismu koncem 16. a začátkem 17. století, v té době se ekonomické úvahy začínají oddělovat od náboženského učení.

Starověk

Ve starověkém Řecku a Římu jsou ekonomické názory uváděny různými autory zejména ve spisech týkajících se zemědělství.

Scholastika

Scholastika se snažila o rozumové podepření církevních dogmat, takže se ekonomické úvahy začínají oddělovat od náboženství.

Merkantilismus (13/14. století)

Toto slovo pochází z latinského mercator (obchodník) nebo Mercurius (římský bůh obchodu). Zjednodušeně jde o to, že obchod je orientován tam, kde obchodníci vidí zdroj bohatství. Z toho také vyplývají hlavní zásady merkantilismu: bohatství země je určeno množstvím drahých kovů v zemi, bohatství se vytváří v obchodních vztazích, cílem obchodu je aktivní obchodní bilance, k tomu slouží protekcionismus, státní subvence a vydávání ochranných cel.

Merkantilismus byl prosazován zejména na dvoře krále Ludvíka XIV. Hlavními představitelem byl Jean-Baptiste Colbert, ekonom, právník a ministr financí, který byl ve službách kardinála Mazarina. Podpořil vznik obchodních společností pro styk se zámořím, 1666 založil Akademii věd. Je po něm nazvána francouzská varianta merkantilismu (colbertismus), jejímž cílem bylo zajistit zvýšení státních příjmů.

Dalším představitelem merkantilismu Thomas Mun (1571–1641), který působil ve funkci ředitele anglické Východoindické společnosti.

Fyziokratismus (2. pol. 18. stol.)

Fyziokratismus je soubor ekonomických teorií fyziokratů, skupiny ekonomů, která věřila, že bohatství národů pochází čistě ze zemědělství. Fyziokratismus lze považovat za první dobře propracovanou ekonomickou teorii. Dřívější školy, hlavně merkantilismus, byly naproti tomu často zaměřeny na bohatství vládce, shromažďování zlata a rovnováhu obchodu. Z pohledu moderní ekonomie je hlavní slabinou uvažování pouze zemědělské práce jako hodnotné. Fyziokraté nahlíželi na služby a výrobu zboží jen jako na spotřebovávání zemědělských přebytků, zatímco moderní ekonomové je započítávají mezi produktivní aktivity vytvářející národní důchod.

Klasická škola (od poloviny 17. století do druhé třetiny 19. století v Anglii a Francii)

Klasická ekonomie (jinak též Klasická politická ekonomie) je soubor ekonomických teorií, začíná vydáním Bohatství národů Adama Smitha v roce 1776 a končí v roce 1871, který je považován za počátek tzv. marginalistické revoluce. Zabývala se především makroekonomií (ekonomií celého hospodářství) a prosazovala hospodářský liberalismus a nezasahování ze strany státu. V té době byl poprvé použit pojem „neviditelná ruka trhu“, toto úsloví znamená co nejmenší zasahování státu do ekonomiky jednotlivých podniků, klasická škoda vyžaduje tržní systém.

Mezi představitele patří Thomas Robert Malthus a jeho populační teorie. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Teorie vychází z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…).

Dalším představitelem je David Ricardo. Ten přišel s novým pojetím existenčního minima.

John Stuart Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Podle jeho díla „Zásady politické ekonomie“ se v Anglii učila politická ekonomie.

Německá historická škola (19. století v Německu)

Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou. Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti.

Utopický socialismus a marxismus

Tyto myšlenkové směry byly přímou reakcí na negativní dopady rozvíjejícího se kapitalismu (a čistého tržního ekonomického systému) na průmyslové dělnictvo, zneužívání levné práce dětí a dalších vážných sociálních jevů. Měl mnoho teoretických novátorů, na jejich myšlenky navázal Karel Marx s teorií nadhodnoty, kterou vytváří dělnická třída a rolníci a kterou si bez pracovních zásluh přivlastňují kapitalisté, které nazval vykořisťovateli, kapitalisté jsou vlastníci kapitálu nebo pozemku popřípadě kombinace obojího. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

1. Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
2. Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
3. Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
4. Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
5. Komunistická společnost - poslední etapa. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Rakouská škola (2. pol. 19. stol.)

Od ostatních ekonomických škol myšlení se odlišuje zejména svou metodologií, jejíž podstatou je analýza lidského jednání a striktní využívání deduktivní logiky. Zároveň odmítá využívání metod přírodních věd v oblasti ekonomie. Byla zaměřena na mikroekonomii, tedy na problémy jednotlivých odvětví, firem, domácností a na postavení jednotlivce v hospodářském procesu, teorie mezního užitku, teorie nákladů obětované příležitosti, teorie kapitálu a úroku, teorie peněz a hospodářských cyklů, teorie tržního procesu. Hlavními představiteli jsou Friedrich August von Hayek, Carl Menger a další.

Neoklasická škola (19. - 20. století)

Nepatří mezi průlomové teorie, tato škola měla větší počet méně významných teoretických představitelů. zaměřila na mikroekonomii, snažila se o matematizaci ekonomických věd, které byly do té doby pouze slovně dedukovány. Přinesla teorii mezní produktivity a mezních nákladů, teorii celkové rovnováhy. Významní představitelé byli A. Marshall, V. Pareto, J.B.Clark, L.Walrase.

Keynesiánství (30. léta 20. stol.)

Nebo také keynesovství či Keynesova ekonomie je ekonomický směr, jemuž položil základy britský ekonom John Maynard Keynes, profesor ekonomie na Cambridgeské univerzitě. Tato teorie se zabývá makroekonomií, tedy úlohou státu v ekonomice, do dnes uznávaná díla Keynese jsou: Obecná teorie zaměstnanosti, Obecná teorie úroku, Obecná teorie peněz. Zdůvodňuje potřebu aktivního působení státu na straně poptávky, snižování nezaměstnanosti a mírnění dopadů hospodářských krizí.

Ekonomie do té doby obecně věřila, že pokud není volný trh deformován státními zásahy, při jakékoliv změně v prostředí se tržní podmínky automaticky přizpůsobí dlouhodobě nejefektivnějšímu trendu. Krize však zasadila ránu neoklasické ekonomii (která byla tehdy uznávaná jako ekonomie hlavního proudu). Toto selhání si ekonomové té doby nedokázali vysvětlit. Keynes vyslovil názor, že za určitých okolností se nemusí trh nutně vždy přibližovat nejefektivnějšímu bodu, ale může se ustálit v situaci, kdy je produkt nízký a nezaměstnanost vysoká.

Monetarismus (50. a další léta 20. století)

Tato teorie klade důraz na samoregulační funkci peněz. Tzn., že stát svými finančními nástroji (daněmi, odvody, dotacemi) ovlivňuje chování jednotlivých ekonomických subjektů (jednotlivců i podniků). Hlavním přestavitelem je Milton Friedman.

Institucionální ekonomie (současnost)

Na rozdíl od puvodního amerického institucionalismu, který se snažil privést ostatní spolecenské vedy do ekonomie, nová institucionální ekonomie imperialisticky expanduje na území ostatních spolecenských věd. Institucionální ekonomie se zabývá predevším vznikem a vývojem institucí a organizací, jejich vlivem na hospodárství, vzájemným vlivem hospodárství, práva a politiky apod. Její snahou je vysvetlit mnohem širší spektrum spolecenských jevu než neoklasická ekonomie.