Zemětřesení

patří mezi nejničivější přírodní síly na Zemi. Mohou být až 10 tis. krát silnější než atomová bomba svržená na japonskou Hirošimu v roce 1945.

Podle síly zemětřesení se povrch země může mírně vlnit nebo prudce naklánět. Většina z nich trvá jen pár vteřin, ale některá mohou trvat jednu minutu nebo více. Za hlavním zemětřesením často následuje několik otřesů, každý je slabší než ten předcházející. Pozdější otřesy, které mohou způsobit velké škody jsou důsledkem znovu usedajících porušených hornin, přizpůsobujících se svým novým pozicím.

Vznik zemětřesení

Zemětřesení se odehrává hluboko pod kůrou naší planet. Svrchní plášť Země je vytvořen z pohybujících se desek. Nejsilnější zemětřesení se odehrávají uvnitř Země kolem okrajů těchto desek. Pohyby desek nejsou pravidelné a postupné. Místo toho se tlak hromadí podél okrajů desek, až se horniny zlomí a desky sebou trhnou. Nahromaděná energie se pak uvolní v podobě zemětřesení s různou mírou síly.

Následky zemětřesení

závisí na jeho síle, na hloubce, ve které se odehrává, a na povaze hornin na povrchu. Země se může rozevřít, vystoupit nahoru nebo se propadnout. Ve vysočinách se mohou vyskytnout laviny a sesuvy půdy a i na docela mírných svazích mohou začít jílovité půdy padat jako žhavá láva. Nepevně spojený písek a jíl se může třást tak prudce, až se změní v pohyblivé písky.

Podmořská zemětřesení

Když se zemětřesení odehrává v moři, mohou se vytvořit obrovské vlny nazývané tsunami. Na otevřeném moři jsou tyto vlny stěží zjistitelné. Ženou se po moři rychlostí až 790 km/hod. Ale jak se blíží k mírným svahům pobřeží, zpomalují se, zatímco jejich velikost narůstá. Když se tsunami blíží ke břehu, moře nejdřív ustoupí, a pak se přižene řada obrovských vln.

Pásma zeměřesení

ještě dříve, než vědci poznali příčiny zemětřesení, začali mapovat místa, kde se s největší pravděpodobností vyskytnou. Zemětřesení se může odehrát všude tam, kde se horniny pohybují podél zlomů, ale i většina silnějších zemětřesení se vyskytuje v konkrétních pásmech. Častá jsou obzvlášť v sopečných pásmech, jako např. v "ohnivém prstenci" v Tichém oceánu.

Pozorování signálů

Nikdo nedokáže přesně předpovědět, kdy se zemětřesení objeví. Důkladné mapování a monitorování seismické aktivity vědcům umožňuje identifikovat pásma zemětřesení.

Dalším ukazatelem může být pozorování chování zvířat. Bezprostředně před zemětřesení mohou psi začít výt, koně se plašit a ptáci neklidně poletovat dokola.

Vědci monitorují v těchto pásmech i vodu obsaženou ve studních, protože při zemětřesení dochází uvolňování radonu do vody.

Detektor otřesů

se nazývá seismometr a zajišťuje nejpřesnější způsob předpovídání zemětřesení. Tento vysoce citlivý přistroj dokáže zaznamenat i ty nejmenší otřesy pod povrchem Země. Seismometr převádí tyto vibrace na elektrický signál, který se pak zakreslí na přístroj zaznamenávající grafy.