Nacházíte se zde: Galaktis » Články » Výtvarná výchova » Životopisy umělců » Vasilij Kandinskij

Vasilij Kandinskij

(4.12.1866 - 13.12.1944) Ruský malíř; jeho matka byla Moskvanka a otec, ředitel ruské obchodní společnosti s čajem, Sibiřan; rodina bydlela několik desetiletí ve vyhnanství na Sibiři a teprve 1861 se směla vrátit do Moskvy. V Kandinského žilách kolovala ruská, mongolská a německá krev. Kandinskij měl vrozenou eidetickou vlohu a synestetické nadání: barvy se mu měnily v hudbu a naopak. 1889 vyslala Společnost pro přírodní vědy, etnografii a antropologii Kandinského do severní gubernie Vologdy na výzkum lidového práva a náboženství; zde objevil lidové umění a kreslil lidovou architekturu a výrobky lidového řemesla. V leningradské Ermitáži ho uchvátil Rembrandt; na moskevské výstavě francouzských impresionistů si před Monetovou Kupkou sena uvědomil, že předmět přestal být nezbytným prvkem obrazu. Vystudoval práva a ekonomii na moskevské universitě a byl jmenován profesorem práva na universitě v Dorpatu. Ale rozhodl se, že se bude věnovat malířství. Odjel na studie do Mnichova (1896), kde zpočátku navštěvoval kurs kreslení Antona Azbého, u něhož se setkal s A. G. Janvlenskýrn. Romantický neklid nutil Kandinského stále cestovat; téměř každoročně pobýva1 v Rusku (v Oděse u rodiny), navštívil Holandsko, Itálii, Tunisko, Francii, Švýcarsko, Švédsko.

 

Kandinský byl rozený vůdce s organizátorským talentem; v Mnichově založil uměleckou skupinu Phalanx (1901-3), účastnil se založení Neue Künstlervereinigung (1909), jejímž se stal předsedou. 1906 vystavoval poprvé na pařížském Podzimním salónu. 1906-7 pobýval v Paříži. 1910 vytvořil svůj první abstraktní akvarel a začal psát knihu O duchovním umění, jež vyšla 1912. 1910 se seznámil a F. Marcem, o rok později s A. Mackem a P. Kleem. 1911 založil a F. Marcem skupinu Der blaue Reiter a připravil její první výstavu (otevřena 18. 12. 1911). S Marcem vydal sborník Der blaue Reiter. Účastnil se také druhé výstavy skupiny v galerii Goltz v Mnichově (otevřena 12. 2. 1912). 1912 mu uspořádal H. Walden v Berlíně první samostatnou výstavu. 1913 se účastnil Prvního německého podzimního salónu v Berlíně. Na začátku první světové války se vrátil do Ruska. Po Říjnové revoluci zastával významné veřejné funkce v sovětských komisích pro umění. V prosinci 1921 se vrátil do Německa, pobyl krátce v Berlíně, odkud ho povolal W. Gropius na Bauhaus do Výmaru. 1924 utvořil s L. Feiningerem, A. G. Javlenským a P. Kleem skupinu Die blauen Vier. 1925 odchází s Bauhausem do Desavy. 1936 vyšla jeho kniha Punkt und Linie zur Fläche. 1931 poprvé vystavoval v Paříži v galerii Zakově. Na začátku třicátých let podnikl řadu cest po Evropě. Po zavření Bauhausu s nacisty odjel 1933 do Neuilly-sur-Seine u Paříže. V Německu konfiskovali nacisté 1937 více než 50 jeho obrazů.

Význam Kandinského díla rozšířily teprve po umělcově smrti souborné výstavy v Evropě a USA. Kandinského malířský vývoj šel od mnichovského realismu (malebné městské motivy se světelnými efekty), impresionismu, secese (romantické \"pohádkové\" výjevy na základě hudebních a básnických zážitků) a expresionismu k expresivní abstrakci, kde ,,předměty\" nahrazuje psychologické působení barvy. Kandinský si přizpůsobil impresionistickou barevnou skvrnu výrazu \"vnitřního zvuku\" a snažil se v liniích a rozmístěných pestrých bodech vyjádřit hudebnost malby. 1910 namaloval Kandinskij svůj první abstraktní akvarel, na němž črtané čáry a transparentní barevné skvrny nejsou nositeli žádného vztahu k “předmětnému světu”. Kandinskij vyprávěl, že několik let předtím, když se již za soumraku vracel do svého ateliéru, upoutal ho vlastní obraz, opřený obráceně o zeď, takže nemohl rozeznat motiv na něm zobrazený; tehdy užasl, jak mocný dojem v něm obraz vyvolal pouze svými malířskými hodnotami, a domníval se, že ,,předmět\" jeho obrazům škodí. V abstraktním období se pro Kandinského stala ,,barva prostředkem přímého působení na duši\".

V dvacátých letech-během působení na Bauhausu - směřoval k přísnému matematickému řádu, přičemž se poněkud přibližoval konstruktivistům , ačkoli s nimi nechtěl mít nic společného; konal sice také pokusy malovat výlučně podle rozumového kalkulu, ale nevedly nikdy k úspěšnému řešení; barva mu vždy tak modifikovala předběžně vypočítané matematické proporce, že se nemohl na matematiku spolehnout; jeho zákonem zůstala ,,vnitřní nutnost\".

V pařížském syntetizujícím období se Kandinskij vrací ke svým počátkům; objevuje se znovu ,,figura\", i když jako pouhý symbolický znak. Přitom je stále patrnější ruská a orientální povaha jeho umění; specifický ruský je iracionální řád jeho barevné skladby (růžová, světle fialová, karmín, žlutá, světle zelená, modrá); zoomorfní motivy poukazují ke skytskému umění, členění plochy a poměr k prostoru k čínskému malířství, stejně jako používání emailu. Kandinskij patřil k nejvýznamnějším tvůrcům malířství 20. století a zakladatelům abstraktního umění; jeho dílo je velkolepým pokusem o syntézu východního mysticismu a romantismu se západním racionalismem.

Informace o článku

Tagy: (Přidat tag)
Autor: Anna Melecká | Napsáno: 25. 3. 2009, 9:13
Zavřít