Stavba a složení Země

Země se skládá z jednotlivých zemských sfér. Tvarem připomíná kouli, ovšem jedná se spíše o elipsu, protože na pólech je zploštělá. Skládá se ze zemského jádra, to je uprostřed, na něj navazuje zemský plášť a úplně na povrchu je zemská kůra.

Zemské jádro

Začíná cca 2900 km pod povrchem země a váží zhruba 31% hmotnosti země. Skládá se především ze železa a niklu. Dále ještě obsahuje kobalt a síru. Dělí se na vnější a vnitřní jádro.Mezi těmito jádry se nachází přechodná vrstva, která je 160 - 500 km široká.

• Vnitřní jádro - Vnitřní jádro je pevné a skládá se z již zmiňovaného železa a niklu. Je spíše zploštělé než kulovité. Jádro je velmi žhavé (odhaduje se 5800°C) a má i velkou hustotu, to způsobují obrovské tlaky, které zde působí.

• Vnější jádro - Vnější jádro je zřejmě polotekuté a odhaduje se, že se skládá z kobaltu, síry, kyslíku a křemíku. Ovšem dokázat to zatím nemůžeme.

Zemský plášť

Je vymezen zeshora zemskou kůrou a zespoda zemských jádrem. Tvoří 69% hmotnosti země a 84% celkového objemu. Dělíme ho na svrchní a spodní plášť.

• Spodní plášť - Spodní plášť sahá od 2900 km do 650 km. Je tvořen především křemičitany obohacenými o kobalt, hliník a titan. Prozatím je o něm známo velmi málo informací.

• Svrchní plášť - Sahá až do hloubky 650km. Dále se rozkládá 0 - 20km pod dnem oceánů a 20 - 90km pod kontinenty. Průměrná hustota je 3,27 g/cm³, což umožňuje pohyb litosférických desek. Skládá se z olivínu, pyroxenu, granátu a spinelu.

Zemská kůra

Její tloušťka 6 - 70 km. Nejslabší je pod oceány a naopak nejširší pod pohořími. V Čechách je průměrná tloušťka 35 km. Je tvořena žulovou a čedičovou vrstvou - to neznamená, že se skládá práve z těchto prvků, ale nejvíce fizikální vlastnosti odpovídají právě těmto horninám. Skládá se především z křemíku, draslíku, hliníku, vápníku a sodíku.

Litosferické desky= tektonické desky

Jsou mohutné desky zemské kůry, které tvoří nerozstavená hornina. Mají nepravidelný tvar, tloušťku i velikost. Hranice tektonických desek sahají až do oceánů.

Právě u hranic těchto desek dochází nejčastěji k zemětřesením i vulkanické činnosti. To vysvětlují následující teorie: 1) pohyb litosférických desek 2) přenos energie a tepla 3) látková a chemické bilance zemské kůry a zemského pláště

Litosferické desky vznikly v raném období historie země. A od svého vzniku se neustále pohybují. Průměrná rychlost pohybu je 5 - 10 cm za rok.

Pohyby litosferických desek:

1. přibližují se = tektonické desky se pohybují proti sobě, do té doby než dojde k jejich srážce. V tom případě se buď desky podsunou jedna pod druhou nebo se vzpříčí.
2. oddalují se = desky se pohybují směrem od sebe. Může vzniknout nová oceánská kůra.
3. transformní rozhraní = dvě desky se pohybují vedle sebe a třou o sebe. Uvolňuje se obrovská energie, která má za následek zemětřesení.

Velké tektonické desky: Jsou desky na, kterých se rozkládají především kontinenty. Jedná se o : Jihoamerickou, Eurasijskou, Pacifickou, Severoamerickou, Africkou, Indickou, Australskou a Antarktickou

Malé tektonické desky: Např.:

Nazca - leží na východě Tichého oceánu, západně od pobřeží jižní Ameriky

Kokosové deska - leží v Tichém oceánu, západně od pobřeží střední Ameriky, je pojmenováná podle Kokosových ostrovů

Arabská deska - pokrývá Arabský poloostrov

Filipínská deska - pokrývá stát Filipíny