Prasečí chřipka

Prasečí chřipka je v současné době velmi omílané téma, jsou jí plné zprávy, a přesto málo kdo ví, odkud se vzala, jak se projevuje či jak se jí ubránit. Byl bych velice rád, kdyby se mi podařilo tímto článkem všeobecnou nevědomost alespoň trochu zmírnit…

Prasečí chřipka se poprvé objevila v Mexiku v březnu roku 2009. První případy této nemoci byly hlášeny 18. Března 2009. Právě proto se nejdříve nazývala chřipkou Mexickou. Tento název byl ale příliš zavádějící a mohlo se zdát, že se vyskytuje pouze v Mexiku. Hledalo se proto přesnější označení. Bedlivým zkoumáním viru H1N1 se zjistilo, že obsahuje geny chřipky lidské, ptačí a prasečí. Odtud máme dnes nejužívanější označení pro tuto chřipku. Můžete se však setkat i s dalšími označeními. A sice Nová chřipka či chřipka A/H1N1.

Zárodky tohoto zákeřného onemocnění jsou v chřipce, která napadala pouze prasata. Tato chřipka však přišla do styku s viry chřipky lidské, zkřížila se s nimi a tím je jí umožněn i přenos z prasete na člověka. V dalších případech však máme známy i přenosy z člověka na člověka. Jedná se totiž o velice infekční respirační onemocnění, které je přenášeno především kapénkovou infekcí, ale může se přenést i dotykem. Jeho velké riziko spočívá v pozdním odhalení, když je již pokročilé stadium a proti nemoci je obtížné bojovat. Její symptomy jsou totiž velmi podobné se symptomy chřipky klasické (lidské). Postižený jedinec trpí zvýšenými teplotami nad 39 stupňů, častým kašlem, bolestmi hlavy a svalů, častá je rýma či zánět krku, celková slabost a únava. Pokud se tyto příznaky podcení a nejde se k lékaři včas, snižuje se naděje na překonání této nemoci. Jako nejlepší opatření nám zajisté poslouží očkování či léky Oseltamivit a Zanamivir. Velmi oblíbenou ochranou je též dýchací rouška, která zamezí vdechnutí viru a následnému nakažení. Velmi dobrá zpráva však je, že prasečí chřipkou se nemůžeme nakazit konzumací tepelně upraveného vepřového masa. Tento vir (stejně jako spousta dalších virů) je totiž spolehlivě vyhuben již při teplotě 72 stupňů Celsia.

Prasečí chřipka má dva způsoby přenosu. Buď se může přenést přímo z prasete na člověka, nebo z člověka na prase. Nejvíce jsou proto ohroženy osoby, které se dostávají do přímého kontaktu s nakaženými vepři. Jsou však již známy i mezilidské přenosy. Děje se tak především kontaktem s infikovanou osobou. Děje se tak pravděpodobně stejným přenosem, který známe již od lidské chřipky, tedy vzduchem ve formě kapénkové infekce, které infikovaný vypouští do ovzduší dýcháním či kašláním, nebo pokud se dotkneme infikovaného povrchu prstem. Mezilidský přenos je též možný. Děje se tak zřejmě stejnou cestou, jakou se přenáší chřipka lidská, tedy vzduchem ve formě kapénkové infekce (kapénky se do vzduchu dostávají při kýchání či kašli), nebo pokud se dotkneme infikovaného povrchu a virus si prsty přeneseme do úst či do nosu.

Závěrem bych již jen podotknul, že se nevyplácí zanedbávat prevenci, a že je nezbytně nutné zvážit všechna rizika při počínající chřipce. Je dost pravděpodobné, že se jedná o onemocnění prasečí chřipkou a je nezbytně nutné vyhledat lékařskou pomoc, která blíže určí diagnózu a doporučí další postup a podmínky…