Eukariotická buňka

Narozdíl od mnohem jednodušší buňky prokaryotické můžeme u eukaryot nalézt množství jiných, pokročilejších organel (popsány níže), liší se také ve struktuře jádra, které je ohraničeno jadernou membránou. Rozlišujeme 2 základní typy eukaryotických buněk - rostlinnou a živočišnou. Liší se hlavně v absenci buněčné stěny u buňky živočišté a také v množství různých speciálních organel, které obsahuje jeden nebo druhý typ těchto buněk ( např. chloroplasty u rostlinných buněk).

Struktura

Pro oba typy jsou společné tyto rysy (obrázek vpravo):

Cytoplazmatická membrána - ohraničuje buňku a umožňuje jí aktivní výměnu látek s okolím - je polopropustná (semipermeabilní). Tvoří ji stejně jako u prokaryot fosfolipidová dvouvrstva.

Cytoplazma - vizkozní koncentrovaný roztok vyplňující vnitřní prostor buňky. Tvoří ho organické i anorganické sloučeniny v různém poměru - viz chemické složení živých soustav. Může obsahvovat i odpadní látky buňky - tzv buněčné inkluze.

Jádro (nucleus, karyon) - narozdíl od prokaryot ho od okolní cytoplazmy ohraničuje dvojitá jaderná membrána. Vnitřek vyplňuje karyoplazma a nachází se v něm molekuly genetické informace - DNA ve formě chromozómů, které mohou být párové (diploidní buňka) či nepárové (haploidní). V jádře je také možné nalézt jedno nebo více jadérek.

Cytoskeletární systém - vyztužuje buňku a umožňuje pohyb struktur uvnitř buňky.Je tvořen soustavou vlákének = mikrofilamenty a trubiček = mikrotubuly. Jeho součástí je i mikrotubulární aparát (= dělící vřeténko), podílí se na dělení buňky.

Endoplazmatické retikulum - membránová systém plochých váčků a kanálků, který navazuje na obal jádra

Drsné - na jeho povrchu se nacházejí ribozómy. Slouží k syntéze bílkovin

Hladké - bez ribozómů, syntetizují se na něm glykolipidy

Ribozómy - bílkovinná tělíska, obsahují ribozomovou RNA (r-RNA), vyskytují se volně nebo vázaně na endoplazmatickém retikulu. Tvoří je 2 rozdílné podjednotky, účastní se syntézy bílkovin

Golgiho aparát - soustava měchýřků spojených kanálky, probíhají zde biochemické reakce sloužící k úpravě syntetizovaných látek z ER. V živočišných buňkách jsou k této úpravě určeny bílkoviny, lipidy a a steroidy, v rostlinných bílkoviny a polysacharidy

Mitochondrie - semiautonomní organela s vlastní DNA a proteosyntetickým aparátem. Zajišťuje buněčné dýchání (mají aerobní metabolismus) a výchozím produktem je energie v podobě ATP (adenosintrifosfát), kterýá může buňka volně využívat. Počet mitochondrií v buňce se pohybuje v rozmezí 50 (lidská spermie) a 100000 (lidské vajíčko) a nejvíce se jich nalézá také hlavně ve svalových vláknech.

Stavba mitochondrií

Jsou opatřeny dvěmi biomembránami. Vnitřní je zvlněná a obklopuje prostor vyplnění hmotou matrix, na jejích záhybech = kristy se uskutečňuje buněčné dýchání.

Organely charakteristické pouze pro živočišnou buňku

Lysozomy - váčky ohraničené biomembránou, slouží k vnitrobuněčnému trávení - obsahují enzymy hydrolázy. U rostlinných buněk zaujímají jejich funkci vakuoly. Vznikají většinou odštěpením z ER nebo z Golgiho systému.

Organely charakteristické pouze pro rostlinnou buňku

Buněčná stěna - tuhý obal rostlinné buňky, uděluje jí tvar a chrání před vnějšímy vlivy (hlavně proti mechanickému poškození) Je tvořena převážně celulózou, v menším zastoupení hemicelulózou, pektiny, proteiny a jinými látkami.

Plastidy - semiautonomní organely umožňující rostlinným buňkám fotosyntézu (např. chloroplasty), sloužící jako zásobárny živin (leukoplasty) nebo buňce udělují nějaké zbarvení (chromopasty - např po dozrátí plodu ho zbarvují do červena)