Základy německého jazyka

Němčina je západogermánský jazyk a hovoří jí přibližně 120 mil. lidí na celém světě. V Evropě je z hlediska počtu rodilých mluvčích němčina s 110 mil. mluvčími druhým nejrozšířenějším jazykem po ruštině. V Evropské unii je němčina nejpoužívanějším mateřským jazykem.Píše se latinkou se spřežkovým pravopisem. Zvláštností je, že podstatná jména se píší velkými počátečními písmeny.

Němčina je úředním jazykem v:

• Německu (80 mil. mluv.)

• Rakousku (7,9 mil. mluv.)

• Lichtenštejnsku(31 tis. mluv.).

• Švýcarsku (4,3 mil. mluv.)

• Lucembursku (270 tis. mluv.)

• Jižním Tyrolsku (260 tis. mluv.)

Do roku 1918 byla němčina úředním jazykem i na území dnešního Česka

Gramatika

Rozlišuje se určitý (der, die, das) a neurčitý (ein, eine) člen

Rozlišují se čtyři pády u jmen: nominativ, genitiv, dativ a akuzativ. Jsou vyjádřeny většinou jen tvarem členu, k některým ale patří koncovky podstatného jména.

Systém slovesných časů je bohatší než v češtině, ale ve srovnání s angličtinou chybí průběhové formy: předminulý, minulý , přítomný a budoucí.Podmíněný děj se vyjadřuje konjunktivem a kondicionálem.

Výslovnost

• EI-> čte se AJ

• EU-> čte se OJ

• TZ-> čte se C

• IE-> čte se Í

• Z -> čte se TS nebo C

• ST-> čte se ŠT

• SP-> čte se ŠP

• SCH-> čte se Š

• TSCH-> čte se Č