Wolfgang Amadeus Mozart

Mozart patří mezi největší světové skladatele. Jeho hudba je i po 200 letech posluchačům srozumitelná. Za svých 35 let života složil obšírné hudební dílo.

Wolfgang Amadeus Mozart (1756 – 1791) se narodil v Salzburgu jako nejmladší ze sedmi dětí, na okraji rakouských Alp. Jeho otec Leopold, byl hudebník velkého významu. Je popisován jako bezcitný člověk, dychtivý využít zázračných darů svého syna. Ale z Wolfgangových dopisů lze vyčíst, že byl laskavým a starostlivým otcem. Časná kariéra nezpůsobila Wolfgangovi nijakou újmu.

Mozartova kariéra zázračného dítěte začala v jeho sedmi letech, kdy jej otec vzal na rozsáhlou cestu po Evropě. Znamenalo to, že měl příležitost slyšet značně rozmanitou hudbu a potkat důležité osobnosti jako byl J.C.Bach (syn Johanna Sebastiana).

Jeho poslední turné do Paříže v roce 1776 nebylo úspěšné. Vznikaly problémy a napětí mezi Mozartem a jeho hlavním zaměstnavatelem, Salcburským arcibiskupem. Byl dychtivý najít znovu zaměstnání, ale nic vhodného se mu nenabídlo. V té době zemřela jeho matka, která ho doprovázela na cestách. Nastal konec jeho zázračné kariéry a začala nuzná léta zralého skladatele. Na rozdíl od jiných velkých skladatelů Mozart nebyl nikdy revolucionářem ani průkopníkem nové hudební techniky. Namísto toho byl schopen čerpat to nejlepší z hudby svého věku a tříbit styl nepřekonatelné krásy.

Mozart měl již dlouhý seznam oper, symfonií, koncertních kousků na svém kontě. Po jeho pařížském turné začal tvořit mistrovská díla, která mu zajistila trvalou slávu. V roce 1779 vznikla velkolepá koncertní symfonie pro housle, violu a orchestr. Obdržel objednávku na skutečnou operu pro Mnichovské dvorní divadlo. Výsledkem byla opera Idomeneo (1781), na libreto mého Veresca. Její svěží pojetí oproti starým operním konvencím přineslo velký úspěch. Zkušenostmi probuzená chuť po slávě a širší umělecké perspektivě, zvětšila jeho pocit marnosti v zajetí v jeho zaměstnání v Salzburgu. Spor vzniklý mezi skladatelem a arcibiskupem vyústil v Mozartovo propuštění. Vydal se proto hledat štěstí do hlavního města Rakousko-Uherské říše, Vídně.

Mozart nebyl prvním skladatelem, který se pustil do nezávislé kariéry, i když musel zabezpečit svou rodinu. Roku 1782 se totiž Mozart k nelibosti svého otce oženil s pěvkyní Konstancí Weberovou. Opovržení ani téměř nepřetržité problémy, hlavně finanční, nebránily Mozartovi v tvorbě ohromného množství skvělé hudby. Jeho první vídeňská opera, Únos ze serailu, z roku 1782, mu přinesla velkou slávu.

Mozartovo dílo prokázalo brilantně inteligentní styl. To bylo zřejmé ve Figarově svatbě (1786), což byla opera buffa (neboli komická opera), která byla velmi úspěšná. Brzy přišla z Prahy další objednávka na operu. Tentokrát Mozart zkomponoval Dona Giovanniho (1787), znovu převážně komické, ale i vážné scény ukazující dramatickou moc, dříve v opeře chybějící.

V roce 1790 se objevila další skvělá opera, Cosi fan tutte (doslovně-Takové jsou všechny), založená na cynické a trochu nepravděpodobné historce o ženské nestálosti. Tuto dramatickou operu následovala Kouzelná flétna (1791), Singspiel (opera s mluveným slovem), skoro baladická opera. Mozart ji přetvořil do alegorie dobra proti zlu.

Právě když vše začínalo vypadat nadějně, zemřel, pravděpodobně na zánět ledvin. Vypravuje se legenda, že zrovna psal zádušní mši. Vyskytla se také domněnka, že byl otráven svým sokem Salierim, ale neexistuje pro to žádný důkaz.

Kdyby Mozart žil déle, určitě by dal světu více velké hudby, ale i tak co zanechal, je již udivující, svou kvantitou i kvalitou. Do své smrti ve věku35 let zkomponoval 41 symfonií, 24 smyčcových kvartet, několik kvintet, 27 klavírních koncertů, 1ý mší, sonáty, písně, rekvia, opery, celkem 626 skladeb.