Věta jednoduchá, souvětí

věta=slovní vyjádření myšlenky, má funkci významovou, mluvnickou, zvukovou a grafickou. Větný člen-nejmenší jednotka větné soustavy.

Věta jednoduchá je větný celek vyjadřující jednu myšlenku. Věta jednoduchá se skládá jen z jednoho přísudku, podmětů však může mít více (například Petr a Pavel jdou ven-podmět je Petr , Pavel, jdou přísudek…). Věta jednoduchá může být bezpodmětná, může mít podmět určitý a neurčitý. Věty dvojčlenné-též podmětové-mají část podmětovou a přísudkovou, tj. základní syntaktickou dvojici, tedy oba dva základní větné členy. Mohou být holé i rozvité.

věty jednočlenné (bezpodmětové)

nemají základní syntaktickou dvojici, mají jen jeden základ, větný člen holý či rozvitý. Není to ani podmět a ani přísudek. Navzájem se oba předpokládají.

a) slovesné-verbální-základem je slovesný tvar vyjadřující: přírodní  jevy ( smráká se, prší..), tělesné stavy ( boplí mě zub..),
duševní stavy( je mi smutno...), smyslové vjemy ( hoří), neosobní tvar slovesa( je dovoleno kouřt..), neosobní reflexivum( jde se na hory),
neosobní tvar pasiva opisného (bylo o  tom rozhodnuto..)

b) neslovesné

jmenné-nominální, substantivní ( nápisy, tabulky, hesla)

adjektivní ( Jak krásné!), adverbiální (Všichni vpravo!), citoslovečné (Ach! Hrome!), částicové ( Ano. Ne.Ovšem...)

Transformace

věta jednočlenná    věta dvojčlenná

sněží-padá sníh

nekouřit-nekuřte

stavba věty jednoduché

1. základní syntaktická dvojice: podmět a přísudek

2. dále rozvíjející větné členy

přívlastek shodný  -před podmětem ( např.: zelený, mladý, hezký, chytrá...)

přívlastek neshodný –za podmětem

příslovečná určení: místa, času, způsobu, míry

doplněk

Souvětí

Souvětí je spojení dvou a více vět ve vyšší celek. Mezi jednotlivými větami se objevuje závislosti-podřadnosti a nebo souřadnosti-koordinace.

Podřadné souvětí ( hypotaxe)

Daném souvětí se vyskytují hlavní a vedlejší věty. Hlavní věta sděluje důležitou myšlenku, vedlejší věta upřesňuje. Je na hlavní větě závislá. Věta hlavní je řídící a není závislá na žádné větě. Věty vedlejší jsou vždy závislé-ale zde se objevují různé stupně závislosti. Například věta vedlejší je závislá k větě hlavní, ale je zároveň řídící k další větě vedlejší. Vetu hlavní s větou vedlejší spojuje spojka podřadicí.

 

druhy vět vedlejších

podmětná

vyjadřuje podmět věty řídící

např.: Není mi známo, kdy přijde.

na vedlejší větu se ptáme: Kdo? Co?

přísudková

vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou, vyskytuje se zřídka.

 

přívlastková

vyjadřuje přívlastek věty řídící, závisí na některém podstatném jménu věty řídící, většinou je uvozena vztažnými zájmeny(který, jenž), či příslovci ( kde, kdy, kam) a spojkami podřadícími ( aby, že..)
např.: Znám hodně lidí, kteří sbírají známky.

 

předmětná

vyjadřuje předmět věty řídící, závisí na slovese v.ř., nejčastěji uvozena spojkami že, aby..., vztažnými zájmeny ( kdo, co) příslovci (kde, kam, odkud)

např.:Vzkázal, že máme hned přijít.

 

příslovečná

vyjadřuje příslovečné určení věty řídící, rozvíjí přísudek věty řídící

příslovečná místní-vyjadřuje místní určení

spojovací výrazy: kde, kam, odkud, kudy...

Např.: Vrať se, odkud jsi přišel.

 

příslovečná časová

vyjadřuje časovou okolnost

spojovací výrazy:když, až, jen, tak, jakmile, sotva, zatímco, kdykoli...

 

příslovečná způsobová

prostý způsob-Vykonával práci, jež nejlépe uměl.

míry-jezte, co hrdlo ráčí..

prostředku

zřetele

přirovnávací

účinková-Měla tak zmrzlé prsty, že necítila ruce...

omezovací-Žádný lékař mu už nepomůže, ledaže by se stal zázrak.

 

příslovečná příčinná-vyjadřuje příčinu, důvod vf.ř.

příslovečná podmínková-vyjadřuje podmínku, za které může nasadt děj věty řídící.

 

příslovečná přípustková-vyjadřuje okolnost, která je v nesouladu s obsahem věty řídící,

spojky:ač, ačkoli třebas, přestože, třebaže, kdyby, byť,

 

doplňková

vyjadřuje doplněk věty řídící, závisí na slovese věty řídící a zároveň se vztahuje k jménu podmětu nebo v předmětu této věty

spojky:jak, jako,......

 

Souřadné souvětí ( koordinační parataxe)

Je to souvětí o dvou a více vět hlavních. Spojují je spojky souřadné.

Mezi těmito větami je poměr:Slučovací, odporovací, stupňovací, vylučovací.

slučovací poměr: věty prostě přiřazované, obsahy výpovědí jsou sobě rovné

spojky:a, i, ani, nebo, jednak-jednak, zčásti-zčásti, hned-hned, chvíli-chvíli

odporovací: obsah jedné věty popírá obsah druhé věty.

spojky:ale, avšak, však, leč, nýbrž, nicméně, ale zato, a...

stupňovací: Obsah druhé věty je závažnější než obsah první věty.

spojky: ba, ba i, dokonce

vylučovací: obsahy vět nemohou platit současně

spojky: nebo, anebo, buď-buď, buď-nebo

důvodové-poměr mezi větami, z nichž druhá svým obsahem přináší informaci důležitou pro pochopení obsahu věty první

spojky:neboť, vždyť, totiž

důsledkové-poměr mezi větami, z nichž druhá obsahově vyplývá z první

spojky:proto, a proto, tedy, tudíž, tak, a tak

vysvětlovací-druhá věta je vysvětlením první věty

spojky: totiž, vždyť, však, to, tj, , a to