Světový realismus

REALISMUS

Původ slova z latinského realis, což znamená skutečný, opravdový.

Jde o obecný estetický pojem, kdy se umělec snaží pravdivě podat skutečnost, realitu ve svém díle. V užším pojetí je to umělecký směr 2. poloviny 19. stol.

Společnost této doby je čím dál víc závislá na zákonitostech trhu a vlivu peněz, které rozhodují o všem. Romantičtí autoři se uchylovali buď do historie, nebo mimo společnost. Jejich hrdinové žijí více ve snu než v realitě. Proto přichází nová vlna umělců, kteří chtějí poznat pravdivě svět. Chtějí umělecky ztvárnit objektivní skutečnost, oproti romantismu, který zobrazuje skutečnost subjektivní. Realismus je tedy literární metodou, která chce pravdivě zkoumat realitu.

Slova realismus poprvé užil v r. 1855 GUSTAV COURBET, francouzský malíř. Ve Francii tak vzniká nový směr, v jehož čele Courbet žádá, aby se umění od romantických snů vrátilo ke skutečnosti, aby bez přikrašlování zobrazovalo život pravdivě, a věnovalo se současnému člověku. Realisté zobrazují každodenní tématiku. Realismus se postupně uplatňoval i v ostatních evropských zemích. Chtěl poznanou skutečnost hodnotit a zároveň kritizovat současný svět. Proto jednu fázi realismu označujeme jako kritický realismus.

V realismu je zobrazován člověk, který žije uprostřed společnosti, je formován společenskými vztahy, jeho charakterové vlastnosti tak nejsou předem dány, ale vytvářejí se a přizpůsobují. Opět je na místě srovnání s romantickým hrdinou, který je určitým typem člověka, s předem danými a neměnnými vlastnostmi.

Literární postavy jsou v realismu zobrazovány jako lidské charaktery ve složitých vzájemných vztazích a také ve vztahu ke společnosti. Realismu nejlépe odpovídá forma prózy, a to zejména román.

REALISMUS V ANGLII

Zde proběhla buržoazní revoluce již v 17. století, a proto se zde projeví problémy s vlivy kapitalismu nejdříve, již v 18. století.

Předěl mezi romantismes a realismem je v anglické literatuře zastoupen dvěma významnými autory, a to DANIELEM DEFOE (1660-1731), kterého proslavil Robinson Crusoe, a JONATHANEM SWIFTEM (1667-1747) s jeho známými Gulliverovými cestami.

Období realismu v Anglii patří do tzv. Viktoriánské literatury, kdy vládla královna Viktorie (1837-1901). O Anglii v této době můžeme říct, že se stává dílnou světa, tedy je nejprůmyslovější zemí a má mnoho bohatství. Anglická buržoazie je velmi bohatá a silná, na druhé straně jsou ale dělníci, kteří žijí nuzně a jsou zotročováni. V zemi vládnou velké sociální rozpory. Tuto situaci ve svém díle popisuje CHARLES DICKENS (1812-1870). Z jeho děl jmenujme např. Kroniku Pickwickowa klubu, Olivera Twista nebo Davida Copperfielda.

REALISMUS VE FRANCII

Francie se stala kolébkou právě kritického realismu, který se pak dostává i do dalších zemí. Nejdokonaleji tuto metodu propracoval největší francouzský spisovatel 2. pol. 19. století HONORE DE BALZAC (1799-1850). Jeho dílo obsahuje 97 románů a celý cyklus nazval Lidská komedie. Z jednotlivých románů můžeme jmenovat Otce Goriota, Ztracené iluze nebo Lesk a bídu kurtizán.

Dalším zástupcem francouzského realismu je GUSTAV FLAUBERT (1821-1880), autor díla Paní Bovaryová.

RUSKÝ REALISMUS

Ruský realismus měl velký vliv na světovou literaturu v tom, že uvedl do literatury tzv. psychologický román. V něm není důležitý děj, ale popis psychických stavů hrdinů. Je tak zobrazen konflikt osobnosti se společností, který je podán formou myšlenek o existenci člověka. Mezi zástupce můžeme zařadit NIKOLAJE VASILJEVIČE GOGOLA (1809-1852) a jeho Mrtvé duše nebo Revizora. Dále pak FJODOR MICHAILOVIČ DOSTOJEVSKIJ (1821-1881), jehož první román Chudí lidé přímo ohromil. Dále napsal Zločin a trest, Idiota a Bratry Karamazovy. Světovým autorem je LEV NIKOLAJEVIČ TOLSTOJ (1828-1910), autor čtyřdílné románové epopeje Vojna a mír.