Nacházíte se zde: Galaktis » Články » Světová kultura v meziválečném období

Světová kultura v meziválečném období

1.1 Moderní poezie

1.1.1 Charles Baudelaire

Na pár chvil se otočíme do devatenáctého století za Charlesem Baudelairem (1821-1867). V roce 1957 byla ve Francii uveřejněna jeho sbírka Květy zla (Les Fleurs du Mal). Viděl krásu v každodenních okamžicích a nebál se ve svých básních témat, jako jsou sex a drogy. Tento nejhlavnější představitel poezie vůbec, odstartoval jakousi pomyslnou vlnu básníků, kteří přestali myslet na krásy všech krás a zaměřili se na pravý okamžik skutečnosti.

A jak to bylo dál? Baudelaire byl obviněn francouzskou společností z rouhačství a obscénností. Měl v úmyslu šokovat a to se mu podařilo přímo obdivuhodně. Hledání krásy v ošklivosti ho dostalo do těžkých situací. Soud ho shledal vinným a dostal pokutu 300 franků.

Ukázka z básně Krvavé zřídlo:

Mně mnohdy připadá, že krev mi stříká zníc

jak zřídlo nějaké, jež tryská vzlykajíc.

Já dobře slyším ji, jak plna šumu pění

a marně hmatám si po ráně, která není.

Tak jako ohradou se městem žene čpíc,

z kamenů dláždění ostrovy dělajíc,

konejší vyprahlost všech tvorů po žíznění

a barví přírodu svým proudem do červení.

1.1.2 Válečná inspirace

Hrůzy zbytečnosti první světové války, inspirovaly mnoho básníků k energičtějšímu výkonu. Jejich tvorba nabyla na originalitě a úžasně zpracované názory na události kolem nich. Vyjadřovali hlubokou nespokojenost, a právě proto vešli do známosti jako „váleční básníci

Do této skupiny můžeme zařadit jména jako Rupert Brooke (1887-1915), Wilfred Owen (1886-1967), Issac Rosenberg (1890-1918) a Siegfried Sassoon (1886-1918). Každý z nich válku prožíval jinak. Nejdříve se vše jevilo jako neskutečné dobrodružství. Později však v obyčejná jatka. Někdo bědoval, jiný zas zuřil. Ale všichni měli jedno společné. Vyjadřovali samy sebe, své pocity a myšlenky.

1.2 Konec první světové války

Konec morálních jistot, které dlouhá léta podporovaly všechny formy umění. Spisovatelé té doby, se hodně zaměřili na tvorbu spíše objektivní. Společnost to vyžadovala. Události kolem války, prostě nedovolovaly zaměřit se na sebe a svoji sobeckost. Avšak tři největší spisovatelé Velké Británie, to dokázali. Dokázali se odpoutat od všedních událostí a věnovali se vnitřnímu životu jednotlivce.

1.2.1 David Herbert Lawrence

David Herbert Lawrence (1885-1930) anglický prozaik, zabýval se komplikovanými vztahy mezi mužem a ženou. Mnohdy zacházel až do extrémů. Za svůj krátký život stihl odloudit mnoho manželek jiných mužů. Tento nejspornější spisovatel své doby měl konflikty s církví, společností, s kritikou i policií. V románech se objevoval sex, kterým společnost opovrhovala. Dokonce i po jeho smrti byl jeden jeho román souzen za největší nemravnost svého druhu. Největší vliv na něj měla jeho matka. Po její smrti to pro Lawrence byla největší životní tragédie. Optimismus nebyl jeho silnou stránkou, takže jeho postavy zrovna neoplývali radostí. Ve všech svých románech se zmiňoval o špinavosti průmyslu. Pozoruhodně vnímal krajinu.

Jeho nejvýznamnější romány:

Synové a milenci - Sons and Lovers - (1913)

Duha - The Rainbow – (1915)

Zamilované ženy - Women in Love –(1920)

1.2.2 Virginia Woolfová

Virginia Woolfová (1882-1941), novátorský talent, který podlehl četbě již v dětství, což bylo přinejmenším velmi neobvyklé.

V roce 1906 se stala prakticky vůdčí osobností ve slavné skupině The Bloomsbury Group. Intelektuálové, kteří spolu oslavovali lásku, stvoření a cit pro nové umělecké zkušenosti.

Bohužel tato křehká žena trpěla velkou manickou depresí, která jí nakonec dohnala k sebevraždě.

V roce 1913, po jejím prvním pokusu o sebevraždu se její manžel Leonard, rozhodl s ní založit společnost The Hogarth Press. Na vlastní náklady pak tiskli povídky a romány.

Nejen její, ale i slavných spisovatelů, kteří s ní kamarádili a s kterými udržovala kontakt (např.: T.S. Elliot, D.H. Lawrence, Katherine Mansfieldová, Lytton Strachey, Sigmund Freud).

Její nejhlavnější román nese název Jakubův pokoj (Jacob’s room – 1922). Styl, který před tím nikdo neviděl, vyjadřoval novou realitu. Opustila zápletku hlavní postavy a soustředila se na lehkost a rychlost. Definuje zde osobnost člověka.

Další tvorba románů nese názvy:

Paní DallowayováMrs Dalloway – (1925)

K majákuTo the Lighthouse (1927)

VlnyThe Waves (1931)

1.2.3 James Joyce

James Joyce (1882-1941). Největší a nejsložitěji čtený romanopisec. Vyrůstal v Dublinu, ale později odchází do Paříže. Pořád je bez peněz, ale psaní literatury se nevzdává.

V roce 1922 v Paříži mu vychází nejslavnější román Odysseus. Dlouhá léta byl v Anglii a USA zakázaným dílem. Dílo je rozděleno na tři části (tak jako Homérovo Odyssey). Joyce zde zachycuje psychický pochod hlavních hrdinů. Průkopnické dílo obsahuje epos, satiru, drama, reportáž, esej, i parodii zároveň. Hlavní hrdina je muž, jehož žena ho podvádí a on je zesměšňován. Joyce popisuje 24 hodin života hlavního hrdiny ve více než 400 000 slovech v různých stylech.

Čtenáři to četli spíše jako senzaci. Co je zakázané je lákavé.

Za celý svůj život napsal tři díla. Následující dvě jsou s názvy:

Portrét umělce jako mladého člověkaA Portrait of the Artist as a Young Man – (1916)

Plačky nad FinneganemFinnegan’s Weke – (1939)

1.3 Americký román
1.3.1 Ztracená generace

Destrukce první světové války, dala průchod novým experimentům v literatuře. Dekadenční styl, jako by přímo vyplýval z tohoto období. Poválečnou atmosféru, se snažila vcelku brilantně zaznamenat mladá generace spisovatelů, která hledala nový způsob vyjadřování svých myšlenek.

Spojené státy americké téměř neodvolatelně zhořkly. „Svobodná země“ zažívala plno nejistot. Tehdy se mladí američtí spisovatelé rozhodli odcestovat do Evropy, hledat nová dobrodružství.

V Paříži se začala scházet skupina spisovatelů, kteří si říkali „Ztracená generace“. Mladíci se scházeli v domě spisovatelky Gertrudy Steinové (1874-1946). Právě ona jim přiřkla toto jméno. Do skupiny patřili:

F.Scott Fitzgerald

Ernest Hemingway

John Dos Passos

Shorwood Anderson

Tato skupina byla naprosto odříznuta od představ jejich rodičů. Žili divokým způsobem. Využívali nově získané poznatky v umělecké, sexuální i osobní svobodě. Jak próza, tak i poezie dostala novou formu literárního výrazu.

1.3.2 Ernest Hemingway

Hemingway (1899-1961) ovlivnil světovou literaturu nejen svým stylem psaní (stručnost, hutnost, obsáhlost, pevnost, čistota, unikátnost, výstižnost v krátkých větách...), ale i svým stoickým postojem. Jeho víra v člověka, se nejvíce ukázala v  nejslavnějším díle „Stařec a moře“. (poprvé vyšel v časopise roku 1954. Za tento román dostal Nobelovu cenu za literaturu)

Jeho první dílo nese název „Za našich časů“. V tomto románu je poukázáno na to, že láska a přátelství je křehké a každý se řídí pouze sám sebou.

Hemingway, hodně napodobovaný americký prozaik, ve svých dílech perfektně zachycuje soudobost války a boje s fašismem. Ať jeho hrdinové bojují s rybou, ve válce, nebo s “býky“, prakticky pořád se stýkají s neúspěchem, aby se snáze vyrovnali se svým osudem. Nezabývá se jen psychickou stránkou hrdiny, ale klade důraz na prostředí, ve kterém se nachází. On sám je ovlivněn prostředím. Když byl na výletě ve Španělsku, moc ho zaujaly býčí zápasy. O tři roky později napsal román, který jeho čtenáři považují za nejlepší. Fiesta (I slunce vychází). Bolestivý vztah muže s ženou, která je promiskuitní. Nemohou svůj vztah završit, protože muž je impotentní v důsledku válečného zranění.

K jeho románům ještě přiřadíme:

Sbohem armádoA forewell to Arms

Komu zvoní hranaFor Whom the Bell Tolls

1.3.3 F. Scott Fitzgerald

F. Scott Fitzgerald (1896-1970), americký spisovatel „Jazzové doby“ (Jazz age). Fitzgerald sice patří mezi mladou generaci spisovatelů, ale všichni ho zařazují do Jazzové doby, kterou ve svých románech a povídkách tak skvěle ztvárnil.

Musíme ale uznat, že je asi největším a nejnemilosrdnějším kronikářem dvacátých let. Nešetřil společenské smetánky, ani společnost jako takovou. V jeho románech se objevuje napětí a rozpor. Tak jako v jeho životě. On sám nesnáší zkorumpovanou společnost, a přesto se v ní potácí. Bohužel tak jako v románech skončí jeho hrdinové, tak skončí i on. Lesk dvacátých let pro něj končí tragicky. Alkoholismus, zklamání, nemoc jeho ženy (Zelda – trpěla duševní poruchou), deziluze.

Jeho nejslavnější díla nese název :

Velký Gatsby - The Great Gatsby (1925)

Něžná je nocTender us the Night

1.3.4 William Faulkner

William Faulkner (1897-1962), americký spisovatel, který je považován za nejlepšího mistra moderního románu. Jeho tvorba je inkriminovaná k rodnému jihu v USA, na jeho „vlastní poštovní známku v rodné zemi“2. Je to jakýsi popis vymyšleného světa v Yoknapatawpha v státě Mississippi. V jeho románech se vyskytuje plno rodin, které se neustále vrací a zároveň mizí. Všechny díla mají propojené postavy, prostředí, časoprostor i děj.

Faulkner je posedlý svými postavami. Ty, které si vymyslel, patří jen jemu. Může si s nimi dělat co se mu zlíbí. Řídil se (narozdíl od Hemingway, který žil pouze přítomností) jen minulostí a věřil, že se jí nedá nikdy uniknout.

A byl přesvědčen o tom, co dokáže minulost udělat s přítomností i s budoucností.

Jeho díla nesou názvy:

Hluk a zuřivostThe Sound and the Fury

Absolóne, Absolóne!Absalom! Absalom!

Když jsem umíral

1.4 Literatura pro děti

Knihy pro děti a mládež, byly ve dvacátém století přímo ve svém živlu. Některé tvorby, jsou přenádherné i ve stoleté jednadvacátém. Mnozí kritici si myslí, že televizní a filmové zpracování těchto knih, odvracuje mládež od četby. Je tomu přesně naopak. Pohádkové postavy jsou ve filmech oživeny a literární tvorba vyzdvižena, někdy i z naprosté temnoty zapomnění, mnohých autorů.

Při pohlédnutí do osmnáctého století, nebylo dětství považováno za hodnotnou část lidského života. Společnost považovala děti jako zmenšeniny dospělých.

Zvrat nastal až ke konci devatenáctého století, kdy bylo vyzdviženo pár dětských klasiků.

Alenka v říši divů - Lewis Carrol – (1868),

Dobrodružství Toma Sawyera - Mark Twain – (1876)

Ostroc pokladů - Robert Louis Stevenson.

V dnešní době se autoři mohou zaměřit pouze na literaturu pro děti, která je nyní na hodně vysoké úrovni. Tyto knihy pak publikují ve specializovaně orientovaných nakladatelstvích. Existují i dětské knihovny, kde jsou snížené regály, aby mohly dosáhnout. Dále jsou pro děti určeny různé festivaly, soutěže a školou organizované akce s návštěvami spisovatelů a ilustrátorů.

Nejkrásnější dětská literatura pochází z anglicky mluvících zemí. Dále pak z Německa a Skandinávie. Je však pravda, že nikdo nedokáže vysvětlit proč tomu tak je. Francouzi nám nabídli krásnou pohádku pro dospělé, Malý princ od Saint-Exupéryho z roku 1943.

1.4.1 Fantazie – Edith Nesbithová

Britští spisovatelé byli podivuhodně bohatí a plodní ve vymýšlení románových příběhů pro děti.

Pokroková autorka Edith Nesbitová (pod pseudonymem E. Nesbit). Bylo pro ni typické psát o skupině sourozenců, kteří se mají rádi, občas se hádají, ale hlavně spolu zažívají nepřeberné množství dobrodružných příběhů. Hlavním znakem byly magické zápletky, v nichž fungovala například silná a velká přání. Do její série příběhů o dětech patří například:

Příběh hledačů pokladů - (1899)

To a pět dětí - (1902)

Fénix a koberec - (1904)

Děti železnice - (1906)

Tato spisovatelka byla mistryně v magii a proklínání.

1.4.1 Fantazie -Knihy o Mery Poppinsové

P.L.Traversová vytvořila typickou vychovatelku, kterou děti střední vrstvy velice dobře znaly.

Kouzelnice s deštníkem, která dokáže řešit rodinné problémy, umí být přítelkyní, dokáže se postavit a vyžívá se ve své roly. Mery Poppinsová ožívá v mnoha dalších knihách, nebo divadelních a filmových adaptacích.


1.4.2 Moderní pohádky
Kouzelník ze země Oz

Kouzelník ze země Oz (1900). Autor moderní pohádky se jmenoval Frank Baum.

Příběh malé Dorothy, která je přenášená větrem nad pláněmi Kansasu. Při cestách se potkává s různými postavami, odlišných vlastností. Baumovi knihy, se staly okamžitě populárními.

V roce 1939 se s Kouzelníka ze země Oz stal filmový muzikál, v hlavní roli s hvězdou Judy Garlandovou. Tento film neztratil své kouzlo ani po padesátiletém opakování.

1.4.2 Moderní pohádky- Peter Pan

Peter Pan od M.J. Barrieho. Verze této pohádkové tradice, je nejznámější v její divadelní podobě z roku 1904. Od toho roku se jednou ročně opakovala. Tato dobrodružná pohádka plná pirátů a indiánů, se stala nejvýznamnější dětskou četbou a součástí britských Vánoc. Peter Pan láká Wendy a její bratry do kouzelné země, kde jim připravuje nástrahy kapitán Hook, který je sám ohrožen tikajícím krokodýlem, který spolkl budík.

Navzdory sentimentalitě, bylo toto dílo již několikrát přepracováno, jak ve filmové podobě, tak i v knižní.

1.4.3 Další moderní pohádky

Mezi další zpracované moderní pohádky patří:

australská klasika

Kouzelný pudink (1918) od Normana Lindsaye

příběhy o zvířátkách

Kniha džunglí (1902) od Rudyarda Kiplinga

Žabákova dobrodružství (1908) od Kennetha Grahama

Informace o článku

Tagy: (Přidat tag)
Autor: | Napsáno: 3. 8. 2010, 12:59
Zavřít