Starověké písemnictví, část druhá, Egypt a Indie

Po minulém článku o mezopotámském písemnictví, přínáším článek o literaturách staré Indie a Egypta.

Egypt

Kniha Mrtvých

Ojedinělá významná literární památka starého Egypta, která shrnuje nejdůležitější náboženské texty psané na papyrus a vkládané do sarkofágu s mumiemi (3.2. tisíciletí př.n.l.). K těmto textům náleží nápisy psané na vnitřní stranu sarkofágu. Zemřelému jsou v textu poskytovány rady, jak se chránit před nástrahami záhobního života.

Vlastní Životopis Sinuhetův

(1950-1935 př.n.l.)

Krátká autobiografická povídka, nejvýznamější prozaické dílo staroegyptské literatury. Autorem je Sinuhet, vysoký dvorský úředník, jenž byl nucen část svého života pobývat v exilu.

Na první pohled vypadá Staroegyptské písemnictví chudě, ale je třeba si uvědomit že například Životopis Sinuhetův, posloužil finskému spisovately Mika Waltarimu na začátku dvacáteho století jako inspirace k napsání románu Egyp'tan Sinuhet.

Indie

V první řadě by bylo moudré popsat si indické náboženství Hinduismus.

Hinduismus

Definice Hinduismu není jednoduchá, jedná se o bohatou mozaiku náboženství a sekt a především o komplex textů souvisejících s vírou, jež se více než tisíc let vyvíjel pod střechou složité staroindické mytologie.

Celá Indická mytologie čítá přes 300 milionů bohů, kteří jsou však jen představitelé moci a funkcí jediného boha. Tři nejpřednější bohové vytvářejí tzv. triádu - ta se skládá z Brahmy stvořitele, Višnua udržovatele a Šivy ničitele.

Hinduiusmus je prostoupen dvěma základními myšlenkami: první z nich je nauka vyjádřená pojmy brahman - prazáklad všech věcí a átman - nejvnitřnější jádro našeho já.

Další myšlenkou Hinduismu je myšlenka o stěhování duší a spasení. Hinduisté věří, že jejich duše se neustále stěhuje a že o tom, jakou podobu bude mít příští život, rozhoduje karma- souhrn všech skutků člověka, jenž rozhoduje o kladních či záporných dúsledcích pro příští život putující duše.

A teď, když víme co je to Hinduiusmus se můžeme s potěšením vrhnout na Staroindickou literaturu.

RÁMÁJÁNA (zhruba 4. stol.př.n.l.)

Sánrskrtská hrdinská báse'n, indický národní epos. V textu se vypráví o osudech košalského prince Rámy, jenž je přinucen se svojí manželkou Sítou odejít na 14 let do vyhnanství. Poté následují různá bájná dobrodružství a boje s temnými silami, velká část eposu je věnována věrné Sítě, která musí dokazovat neustále dokazovat svou oddanost Rámovi.

MAHÁBHÁRATA (4.stol.př.n.l.-4.stol.n.l.)

Soubor sanskrtských mýtů, legend a lidových vyprávění. Nadneseně řečeno pokladnice světské i náboženské indické tradice. Tento epos je vůbec nejrozsáhlejší básní světa.

Za autora je považován legendární kněz Kršna Dvaipájan (Vjása), ale současná MAHÁBHÁRATA nemůže být dílem jediného autora, takže je třeba dílo brát jako soubor literatury své doby.

KÁMASÚTRA (počátek našeho letopočtu)

Zvaná rovněž kniha o rozkoši, jejímž autorem je Vátsjájana. Kniha je vážným uvedením do milostného života.

Sanskrt - Nyní již považován za mrtvý jazyk, ale je zajímavé že je stále na seznamu oficiálnich jazyků Indie.