Smrt je mým řemeslem - Robert Merle

Autor: ROBERT MERLE

- Je to francouzský román, který je napsán v ich formě.

- Poprvé vyšel v roce 1952.

- Reagoval na hrůzy 2. Sv. války a především nelidských zločinů spáchaným v duchu nacistické ideologie.

- Autor neklade důraz na místo, proto označuje města a vesnice písmenkem.

- Děj knihy se odehrává v letech 1913 - 1947, hlavní dějová linie se odehrává v Polsku (v Osvětimi), dětství v Německu a za války v různých státech na různých místech.

- Kniha vypráví životní příběh hlavního hrdiny Rudolfa Langa, ve skutečnosti jde o Rudolfa Hoesse jednoho z nejkrutějších nacistických válečných zločinců. Zabíjí miliony židů ne z nenávistí, ale protože je to rozkaz. Vymyslel jeden ze způsobů plynovaní židů, zdokonalil spalování mrtvol a hodně přispěl ke genocidě.

- Zaobírá se převážně rozborem psychologických pochodů hlavního hrdiny, člověka, který nejspíše trpěl menší duševní poruchou, avšak byl velice práceschopný a díky své až chorobné důslednosti schopný dosáhnout maximálních výsledků. Je zobrazen dokonalý ryze německý smysl pro disciplínu.

- Příběh hlavního hrdiny je líčen od dětství až po jeho smrt deníkovou formou.

- Děj knihy vypráví hlavní hrdina Robert Lang a tím ovlivňuje čtenáře v rozhodnutí, zda jednal či nejednal správně. Čtenář pak nabývá dojmu, že konal jen svou práci.

- Hlavního hrdinu Roberta Langa můžeme vidět z dvou úhlu: prvním je milující manžel a otec 4 dětí a druhý je vrah židů a symbol zla a smrti. Nikde není zastřeno, že se Langovi zpočátku chladnokrevné vraždy hnusili, ale on byl zvyklý plnit všechny rozkazy a nakonec se naučil lidi považovat za jednotky, které bylo třeba zlikvidovat všemi dostupnými prostředky. I psychologové tvrdili, že tento masový vrah měl rozpolcenou osobnost a výsledkem byla krutá bilance dvou miliónů lidí, kteří zahynuli pod jeho dohledem a na jeho rozkaz.

OB SAH:

Robert Lang byl náctiletý kluk, který žil s dvěma sestrami, hodnou maminkou, služkou a přísným otcem. Celá rodina byla nábožensky založena a otec nutil všechny, aby se modlili. Robert musel chodit do kostela. Navštěvoval základní školu. Při incidentu s Hansem Wernerem ztratil víru v Boha, jelikož si myslel, že pater Thaler vyzradil zpovědní tajemství.

Robert chtěl být misionářem. Jeho otec mu však sdělil, že musí být knězem, jelikož se musí zpovídat za celou rodinu a především za svého otce, který v mládí zhřešil. Jeho poslání platilo i po smrti otce.

V r. 1914 mu umřel otec. I po otcově smrti zůstaly v domácnosti každodenní rituály. Přihlásil se do Červeného kříže jako brigádník. Pomáhal zraněným z vlaku, který přijížděl z bojišť. Dvakrát se přitom pokusil o útěk na frontu. Pokaždé ho chytili a po druhém útěku ho umístily na práci do nemocnice. Tam potkal rytmistra Gunthera. Rytmistr vyhladil poslední zbytky náboženské víry v Robertovi a dal mu novou víru – Německo. Za pomocí rytmistra Gunthera se na potřetí podařilo Robertovi úspěšně dostat do armády i přes jeho nízký věk – 16 let. Nejprve prošel výcvikem a později se dostal na frontu do Iráku a Turecka. Na frontě plnil všechny rozkazy s velkou pečlivostí. Byl povýšen po zranění na poddůstojníka.

R. 1918 válka skončila. Rudolfa netrápila smrt padlých kamarádu ve válce nýbrž ztráta vojenského režimu. Když se setkal se sestrami, obvinily ho, že zavinil matčinu smrt svým útěkem. S pomocí svého kamaráda Shradera si našli práci v továrně, o kterou brzy přišli, díky Robertově horlivosti.

Brzy po vyhazovu z továrny naverbovali do Freikorpsu. Bojovali v Lotyšsku a v Horním Slezsku i přesto, že byla podepsána Versailská smlouva. Při bojích zahynul jeho kamarád Shrader. Po rozpuštění Freikorpsu žil Robert v bídě. Nemohl sehnat práci a neměl co jíst. Nakonec dostal práci na staveništi, která byla fyzicky náročná a málo placená. Chtěl se zabít, ale v tom mu zabránil kamarád Siebert, který mu rovněž dal novou energii – německý člověk se nevzdává. Aby mohl vstoupit do strany SA, odhlásil se od církve. Strana mu dala za úkol zlikvidovat francouzského udavače. Na tento čin se přišlo a byl odsouzen na 10 let vězení. Za vzornost mu zpráva věznice Dachau zkrátila trest na polovinu.

R. 1929 ho strana poslala na venkov do hřebčince barona von Jeseritz. Nejprve se staral o koně, ale později mu baron nabídl, že když obnoví jeho hospodářství, může v něm žít. Rudolf tak udělal a po roce bylo hospodářství opraveno. Aby tam mohl žít, vybral mu baron ženu Elsu, kterou si musel vzít v rámci zachování rasy i když nechtěl. Na hospodářství bylo stále hodně práce. Rudolf stoupil do Artmanského svazu (org. jejímž cílem je obroda selského stavu). Přijal úlohu tajemníka svazu a poté zorganizoval četu svazu. Krátce po narození svého prvního syna byl pověřen příslušníkem SS zformovat jízdní eskadronu. Učinil tak a byl navzdory svým fyzickým nedostatkům (měřil pouze 180cm) přijat do SS.

R. 1934 strana zvítězila. Himmler pověřil Rudolfa správcem koncentračního táboru v Dachau pro kriminálníky a odpůrce strany, kde je měly převychovávat prací. Jejich cíl byl především výchovný. Roku 1936 byl povýšen na podporučíka, 1938 na nadporučíka a 1939 na kapitána.

R. 1940 dostal rozkaz zřídit koncentrační tábor z bývalých kasáren v polské Osvětimi. Osvetim-Birkenau byl kus podmokřené a téměř neobydlené země. Pro splnění tohoto úkolu se Robert i s rodinou přestěhovali do Osvětimi, kde bydlely v luxusní vile. V rekordním čase koncentrační tábor zprovoznil, čímž si vysloužil titul majora. Párkrát si podal žádost o zaslání na frontu, ale nedostalo se mu odpovědi nebo byla žádost zamítnuta.

Pro své skvělé výsledky jej samotný fuhrer pověřil úkolem vypracovat plán na konečné vyřešení židovské otázky v Evropě. Jsou mu předloženy předběžné propočty, kolik lidí by mělo zařízení zlikvidovat za jeden den. Pojímal tento úkol čistě mechanicky bez ohledu na lidi a svou důsledností dosáhl úspěchu. V jedné komoře mohlo být zplynováno až 2000 lidí, jejichž těla byla následně krémována. Nápad plynových komor dostal od koncentračního táboru Treblinka, ale tam věděli vězni, do čeho jdou a začali se bouřit. Proto tento nápad s plynovými komorami vypracoval do úplného detailu a změnil také způsob zplynování. Nepoužíval výfukový plyn jako v koncentračním táboře Treblinka, nýbrž jedovatý plyn Cyklon B. Ale tento plyn měl jednu nevýhodu, lidé-židé umírali za strašlivé bolesti a byl slyšet jejich nářek. To však nemohl vydržet nadporučík Setzler a spáchal sebevraždu. Ale Robert Lang zničil důkazy tak, aby to vypadalo jako nešťastná náhoda.

Jednou přijel na návštěvu správce Culmhofu standartenführer Kellner. Mluví o zabíjení Židů otevřeně, a i když se Rudolf snaží, aby o tom před Elsou nepadlo ani slovo, Elsa zaslechne jejich řeč. Ten večer se ještě pohádali.

Roku 1943 byl jmenován inspektorem táborů a odstěhoval se s rodinou do Berlína. Roku 1945 vykonal poslední inspekční cestu s rozkazem zastavit zabíjení židů. Poté se dal na útěk. Po podepsání mírového poměru v Remeši začal pracovat na statku Georga Putzlera, bývalého člena SA. Kde se přestěhoval i s rodinou. Krátce na to se dozvěděl, že Himmel je zatčen a před vynesením rozsudku u soudu spáchal sebevraždu. Poté jezdí i on od soudu k soudu. Na dotazy zda mu někdy nebylo líto židů, které posílá na smrt, odpovídá pouze, že plnil rozkazy. V březnu 1947 je vydán Polskému soudu, který nad ním vysloví verdikt smrti-oběšením v jeho vlastním táboře.