Směry a osobnosti sociologie

1. Naturalistická sociologie – 2.pol. 19.stol., považoval společnost za součást přírody, vývoj společnosti je určován souhrnem přírodních faktorů. Byla základem darwinismu, evolucionismu aj.

Antroporasový směr – život společnosti je determinován působením rasy, dědičnosti a přirozeného výběru.Za základ rozlišování – barva pleti, vlasů, očí aj. (fašistické a nacionalistické pojetí).

Eugenika (zlepšení gen.vybavení), biometrie (zkoumá proměnlivost a odlišnost organismů),

Arthur de Gobineau – lidské rasy nemají stejnou hodnotu (bílá arijská – rasa vládců a pánů, vysoká inteligence; žlutá mužská – rasa obchodníků; černá ženská – umělecká rasa. Obě negativně hodnocené).

2.Psychologický směr – spatřuje v psychologii teorii a metodologii řešení otázek mnoha humanitních oborů. Je reakcí na naturalistickou školu, tvrdí, že ne vnější, ale vnitřní vlivy jsou ve společnosti určující. Pokoušel se vysvětlit jevy a procesy probíhající v lidských skupinách jako projevy duševního (psychického) života jednotlivců.

Psychologie davu – snaha o postižení psychiky velké skupiny lidí davu, která je odlišná od psychiky jednotlivce. Davová psychika vymaže indiv.psychiku. Typy davů . organizovaný a neorganizovaný, různorodý a stejnorodý, anonymní a neanonymní – představitel Gustave Le Bon.

Teorie elit – motto: společnost se dělí na vládnoucí a ovládané. Koloběh elit – dějiny lidstva jsou hřbitovem elit – představitel Vilfrédo Pareto (italský inženýr).

3.Sociologismus – zkoumá sociální jevy, společnost je osobitá skutečnost, zcela odlišná od materiální a psychické skutečnosti, je to jakýsi nadlidský tvor panující nad jedincem. Pozitivismus – orientace na přírodní jevy.

August Comte (1798-1857): angličan, dal ji název, stanovil základní úkoly a systém, byl ovlivněn katolickými mysliteli. Studium dělil na dynamiku (tj. procesy a změny) a statiku (tj. řád).Společenský zmatek přestane až se vlády ujme pozitivismus. Dílo „Kurz pozitivní filosofie“.

Emile Durkheim (1858-1917): francouz, chtěl vytvořit podmínky pro sociologii jako samostatnou vědu, zabýval se náboženstvím (kolektivní svědomí), náboženství bez boha. Sociologie není věda o společnosti ale o společenských faktech. Jevy nespojoval s jednotlivcem. Sociální solidarita – mechanická (pojítko – náboženství) a organická (soudržnost vzniká z dělby práce). Společnost není shluk jednotlivců, ale zcela nová naindividuální skutečnost, má kvalitativně vyšší úroveň.

4.Humanistická sociologie: chápající sociologie

Max Weber (1864-1920): němec, velmi široký záběr (ekonomie, etika, náboženství ve společnosti, studoval dějiny, urbanizaci), dílo „Protestantská etika a duch kapitalismu“. Vytvářel ideální konstrukce společenských jevů (metoda ideálních typů). Pojetí zdrojů autority (typologie panství: tradiční- společnost je ovládána tradicí a rutinou; charismatické-autorita silné osobnosti; legální-zákony) a legitimity (tj. byrokracie je ideální typ pro organizace společnosti) ve společnosti. Teorie poznání moderního kapitalismu. Zavedl do sociologie metodu pochopení.

Další představitelé sociologie:

Karl Marx (1818-1883) – němec,díla „Kapitál“, „Komunistický manifest“ , studium společensko-ekonomických formací, materialistické pojetí.

Miloslav Petrusek (1936) – čech, formuluje 4 poučení (všechny podstatné odpovědi již byly formulovány, žádná teorie neodpovídá metodickým postulátům, neplatí že role věd se neměří jejich exaktností, sada témat se opakuje).

T.G. Masaryk (1850-1937) – čech, dílo „Rukojeť sociologie“, Jak pracovat, je prvním českým pojednáním o soc.

Inocenc Arnošt Bláha, Emanuel Chalupný, B. Foustka (docent), Šiklová, Peterka.