Ruchovci a Lumírovci

I v 70. letech 19. století pokračovaly spory o další pokračování české literatury. Češi se rozdělili na dvě skupiny, které však nebyly přímo proti sobě, jen se v některých věcech lišili a v jiných zase doplňovali.

Ruchovci (škola národní)

Ruchovci byli básnící sdružení kolem almanachu Ruch a později kolem časopisu Osvěta. Ten poprvé vyšel 1868, právě když byl položen základní kamen Národního divadla. Byli spíše konzervativní a usilovali o to, aby zůstala literatura více tradiční, aby byla opravdu česká a nepoznamenaná tou zahraniční. Často využívali národní a vlastenecké motivy, šířili slovanství. Nejvýznamějšími představiteli Ruchovců byli Svatopluk Čech, Eliška Krásnohorská, ze začátku Josef Václav Sládek, dále Jaroslav Vrchlický.

Lumírovci (škola kosmopolitní)

Jejich největší snahou bylo povznést českou literaturu na evropskou úroveň. Jako témata svých prací volili například dějiny evropských národů (např. Francie), různé antické báje a pověst apod. Nejdůležitějšími Lumírovci byli Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer a později Josef Václav Sládek.

Jak můžete vidět, stávalo se, že někteří spisovatelé přecházeli z jedné skupiny do druhé.