Richard Weiner

Richard Weiner patří mezi významné spisovatele české meziválečné prózy a poezie. Narodil se roku 1884 a zemřel roku 1937.

První období Weinerova díla

V letech před válkou vystupoval jako básník blízký předválečné moderně, po první světové válce byla jeho tvorba velice ovlivněna válkou. V jeho pozdějších dílech tedy nalezneme jeho osobní prožitky z války, dále pak úvahy, podvědomé představy, sebepozorování a dokonce i analýzu vnitřních stavů člověka. Weiner jako jeden z prvních autorů užil v české próze vnitřního monologu, kterým zachytil vjemy, cítění a myšlenkové impulsy postavy, kterou je obvykle vypravěč v první osobě. Tyto myšlenkové procesy se snažil zachytit tak, jak je postavy v mysli prožívají. Tímto vytvořil Weiner obdobu moderní světové prózy, ve které autoři již také zachycovaly vnitřní monology a proud vědomí postav (např. M. Proust, J. Joyce).

Hlavními rysy jeho děl v této době jsou převážně prvky expresionismu a existencionalismu.

Mezi jeho nejznámnější předválečné básnické sbírky patří například sbírka Pták, která nese dokonce prvky vitalismu, jeho nejvýznamnější sbírky povídek jsou Lítice a Škleb. Tyto sbírky jsou již ovlivněny válkou.

LÍTICE - Tento soubor povídek jako první kniha v české literatuře reaguje na první světovou válku. Autora k jejich tvorbě podnítily jeho zážitky ze srbské fronty. V díle se Weiner snaží poukázat na rozpolcenost lidské existence, podlost a zlo.

ŠKLEB - Povídky v této sbírce nesou motiv nesrozumitelnosti lidské existence. Poslední povídkou v tomto díle se autor marně snaží pozitivně pozměnit celkovou tragičnost knihy.

Druhé období Weinerova díla

Na konci 20. let se po delší přestávce Weiner opět vrací do literatury. Po působení v pařížských Lidových novinách, kde se seznámil s mladými francouzskými básníky, začal opět psát poezii i prózu. jeho dílo se začalo vymykat směrovému zařazení. Podobně jako surrealisté usiloval o rozšíření obzoru za běžné hranice, všednost se u něj začala prostupovat s fantaskností. Ve svých dílech popisoval existenciální pocity a zaměřoval se na bytí člověka.

Mezi jeho nejvýznamnější básnickou tvorbu 30. let patří sbírka 16 básní, Mezopotamie.

Z prózy z přelomu 20. a 30. let patří k nejvýznamnějším sbírka povídek Lazebník a ze 30. let Hra doopravdy, což je soubor dvou delších próz. V jeho próze se v této době objevují výjevy na hranici bdění a snu a rozštěpený obraz skutečnosti.

Jeho dílo v této době začalo nést stopy surrealismu a působilo na mnohé české spisovatele - ovlivnilo například tvorbu Kamila Bednáře, Jiřího Ortena i skupiny 42. Stopy jeho díla můžeme najít i prozaiků - například u Bohumila Hrabala.