Psaní mě, mně, bě, pě, vě, bje, vje

Také míváte problém s mě, mně, bje, bě, pě,  vě, vje………??!!! A vymýšlíte půl hodiny jinou větu, abyste nemuseli dané slovíčko použít? To by v tom byl čert, abychom nenašli nějaké pomůcky, jak už si to jednou pro vždy zapamatovat.

Nejprve se zaměříme na mě, mně  týkající se zájmena já.

Mně/mě vždy pomáhalo, říci si pád – v tomto případě - komu pomáhalo - 3. pád, proto mně.

Memotechnická pomůcka:

2. pád je číslice 2 a 4. pád je 2+2 proto si pamatuji, že ve 2. a 4. pádě je vždy mě – 2 písmena (u těchto pádů, můžeme taky používat tvar mne)

3. pád je číslice 3 a 6. pád je 3+3 proto si pamatuji, že ve 3. a 6. pádě je vždy mně - 3 písmena

Lze si taky pomoci tím, že ve větě si zájmeno já nahradíte zájmenem ty. 2., 4. pád tebe, tě; 3., 6. pád tobě

Přišel ke mně (komu, tobě) a pozdravil mě/mne (koho, co, tebe).

Díval se na mě/mne (koho, co, tebe), když o mně (kom, čem, tobě) mluvil s mojí matkou.

Mě/mne (koho, co, tebe) se to netýká.

Beze mě/mne (koho, čeho, tebe) tu práci nedodělají.

Nechoval se ke mně (komu, čemu, tobě) hezky a napovídal o mně (kom, čem, tobě) samé lži.

Kompletní skloňování zájmena "já".
1. p. já (kdo, co)
2. p. (beze) mě/mne (koho, čeho)
3. p. (ke) mně/mi (komu, čemu)
4. p. mě/mne (vidím koho, co)
6 p. (o) mně (kom, čem)
7 p. (se) mnou (kým, čím)

U ostatních slov s mě a mně se zaměříme na kořen slova. Kořen je část slova, která je společná pro všechna příbuzná slova. Tak například: zá-měn-a, pro-měn-a, z-měn-a, vý-měn-a, měn-a, měn-it, měn-ič - kořenem je stále měn.

Pozor na slovíčko tamější, které není příbuzné slovu tamní, ale je utvořeno z příslovce tam a přípony -ější. Vždy se tedy píše tamější!!! Dávejte si pozor při vyplňování testů a při zbrklém dopisování toto slovíčko nezaměňte za temnější - temný.

Temnější – temný je již druhá skupina slov, kde v příbuzném slově slyšíme –n. I zde existuje mnemotechnická pomůcka. Je to věta, kde jsou nejzákladnější slova, kde se vždy píše –mně- .

Připomněl zapomnětlivému, aby si vzpomněl na domněnku o pomněnce.

Jinak velkou pomůckou je říci si slovo v jiném slovním druhu- podstatné jméno (vzpomněl-vzpomínka), přídavné jméno (temnější – temný), sloveso (domněnka-domnívat se, zatemnění-zatemnit).

Pokud tedy slyšíme v příbuzném slově n, píšeme automaticky -mně-.

Platí to samozřejmě i obráceně, zde je to nejlépe patrné u slovesa v přítomném čase- rozumět - mohu si říci: on rozumí, umět – umím to,… Neslyším-li v příbuzném slově n, píšu -mě.

A dostáváme se k správnému psaní pě, bě/bje, vě/vje

Po písmenku P je to velmi jednoduché, vždy a za všech okolností po P následuje -ě. Píšeme pak tedy: pěchovat, pětník, pětikoruna, opětovat, zápěstí, zatápět, zpěvák, …

Psaní –ě- je po písmenu B i V stejné, je to vždy v kořeni slova, tedy například ve slovech: věnování (věn - věno, věnovat, věnný), věrnost, věrohodný, věda, věčnost,…                                    běžet ( běh, běžec, běžecká dráha, doběhat), bědovat, oběd, oběť, oběsit, zbělat, bělost,…Kdy napsat -je?

-je- se píše pouze po předponách ob- a v- a to v takových případech, kdy po předponě následuje kořen slova, které začíná na -je. Pomoci si můžeme tím, že předponu neřekneme anebo použijeme jinou českou předponu a slovo, které nám zůstane (vznikne), bude dávat smysl, bude ve spisovné češtině existovat, nebo nějaké jiné jemu příbuzné.

Zde si uvedeme několik příkladů:
ob-jet, v-jezd - v obou případech je příbuzným sloveso jezdit; (za-jet, pře-jet, ú-jezd,zá-jezd )              ob-jevit, ob-jevitel - příbuzným slovem je sloveso jevit se, ob-jetí (od jímat); (do-jetí) v-jem (do-jem, zá-jem)

Tuto pomůcku nelze uplatnit vždy, ale ve většině případů pomůže.