Psaní čárek

Psaní čárek ve větě jednoduché:

1. Čárkou oddělujeme složky několikanásobného větného členu, nejsou-li spojeny spojkami a, i, ani, nebo, či s významem vylučovacím, ale pokud spojky a, i, ani, nebo, či vyjadřují jiný význam, než slučovací, píše se před nimi čárka

a) přiřazeny k sobě beze spojek:

Zpíval hezky, nahlas, s radostí.

b) spojeny různými spojovacími výrazy:

Dokázali získat levné, a přesto schopné dělníky.

c) spojeny dvojitými spojovacími výrazy:

Vyniká jak svědomitostí, tak houževnatostí.

2. Čárkou oddělujeme výraz, který tvoří s členem předcházejícím volné přívlastkové spojení.

a) stejnou skutečnost jako předcházející člen:

Babička chudák, zůstala na všechno sama.

b) výčet toho, co předcházející člen označuje souhrnně:

Jirka, Katka a Jana.

c) shrnutí toho, co bylo v předcházejícím členu vypočteno:

Vánočním dárkem obdaruji maminku, tatínka, bratra, zkrátka celou moji rodinu.

d) část celku označeného předcházejícím členem, ktrá je uvedena jako příklad, hlavní složka atd.

Studenti, zvláště někteří, neumějí zdravit.

3. Osamocená část výpovědi.

a) ve větě je zastoupena zájmenem

On neměl nikdy dost, ten chamtivec!

b) je k větě připojena spojovacím výrazem

Nakonec všechno snědl, i když s nechutí.

c) vokativ (5. pád)

Děti, pomozte tátovi!

d) volný přívlastek, vyjadřuje se nejčastěji přídavným jménem, někdy infinitivem:

Nadšeně koukal na Hradčany, kralující pražskému panoramatu.

e) volný doplněk

Chodím po zahradě, knihu vždy v ruce.

f) Citoslovce

Proboha, kam jsem to položila.

4. Některé členy je možné oddělit čárkou, chápe-li pisatel informaci, kterou výrazy přinášejí. Převážně pokud se jedná o výraz rozvitý.

a) vsuvku, pokud si uchovává větnou povahu

Zašlete mi, prosím, svůj životopis.

b) doplněk vyjádřený přechodníkem, příčestím, nebo tvarem přídavného jména.

Kolo stálo na na obvyklém místě, opřeno o strom před domem.

Psaní čárek v souvětí

1. souřadně spojené věty oddělujeme čárkou

Odpoledne bylo hezky, večer začalo pršet.

2. Před spojovacími výrazy a to, a sice, a tak, a proto, a ted píšeme čárku.

Měla teplotu, a proto zůstala v posteli.

3. Nejsou-li věty spojené spojkami a, i, ani, nebo v poměru slučovacím, píšeme před spojkou čárku.

Všichni to měli, a já to neměl.

4. Mezi větou hlavní a vedlejší se vždy píše čárka, proto čárku píšeme i před spojkou a, která spojuje věty hlavní, mezi něž je vložena věta vedlejší.

Honza si sedl na židli, kterou jsme mu přinesli, a za chvilku již seděl.

Věty podřadné

1. Mezi větou hlavní a vedlejší píšeme vždy čárku.

Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.

2. Je-li věta vedlejší vložena do věty hlavní, pak větu vedlejší oddělujeme čárkou z obou stran.

Sešity, které se mi donesl, patří mé spolužačce.