Právní skutečnosti

Rozdělujeme je na:

1. skutečnosti závislé na lidské vůli (spočívající ve volním lidském chování), mezi něž řadíme:

- - právní úkony, tj. chování, které směřuje k založení nějakého právem dovoleného právního následku, odpovídajícího projevené vůli. Vůli lze projevit, a právní úkon uskutečnit, dvěma způsoby, buď konáním - pak hovoříme o právních úkonech komisivních, nebo nekonáním - tyto právní úkony označujeme jako úkony omisivní. Příkladem komisivního právního úkonu je například zaplacení dluhu, příkladem omisivního nepodání odvolání do rozsudku soudu.

Podle počtu účastníků právního vztahu lze rozlišit právní vztahy jednostranné (např. závěť) a dvoustranné, resp. vícestranné (např. smlouva). Jednostranný právní úkon vznikne, jakmile byl platně vykonán příslušný projev vůle. Dvoustranný, resp. vícestranný vzniká konsensem, tzn. tím, že se setkávají shodné projevy vůle dvou nebo více subjektů (jednostranné úkony) uzavřít smlouvu (vytvořit dvou nebo vícestranný úkon).

- - protiprávní úkony neboli delikty, tj. chování, které spočívá v činnosti porušující právní povinnost, a v jehož důsledku nastupuje právní odpovědnost toho, kdo se takového jednání dopustil.

Porušit povinnost stanovenou právní normou lze buď tím, že povinný subjekt se chová jinak než se chovat má (komisivní porušení), nebo se nezachová tak, jak má (omisivní porušení).

Právní následky způsobené porušením povinnosti, mají různou povahu:

a) a) původní povinnost nadále trvá a existuje možnost vynutit její splnění,

b) b) tomu, kdo zaviněně porušil původní povinnost vzniká nová (sekundární) povinnost jako přímý důsledek porušení původní povinnosti,

c) c) jiné právní následky (zánik práva),

Teorie rozeznává následující typy deliktů (porušení právní povinnosti): trestné činy, správní přestupky, disciplinární přestupky, delikty upravené soukromoprávní metodou úpravy (normami občanského, obchodního, pracovního práva).

1. skutečnosti nezávislé na lidské vůli (nespočívající ve volním lidském chování), které zahrnují:

a) právní události - skutečnosti nezávislé na lidské vůli, které buď vůbec nespočívají v lidském chování nebo nebyly vyvolány chováním osob jimi dotčených, avšak je s nimi spojen vznik, změna nebo zánik právních vztahů.

Jsou to svou povahou různorodé skutečnosti, které např. spočívají v působení přírodních sil (povodeň, vichřice nebo jiná živelná událost), nebo jsou následkem biologických procesů (narození,smrt, řadíme mezi ně rovněž uplynutí času-např. uplynutí promlčecí doby ap.) Všechny, ač povahou nejrůznější, mají společné to, že s nimi právo spojuje určité právní následky (např. narozením vzniká právní vztah mezi rodiči a dítětem, smrtí zaniká pracovní poměr, tedy pracovněprávní vztah ap.)

b) protiprávní stavy - jsou výsledkem nezaviněného chování nebo události avšak na rozdíl od právních událostí se nejedná o určité dění, nýbrž o určitý stav, který je v rozporu s právem, a proto má být odstraněn. Povinnost k jeho odstranění přitom bývá uložena někomu, kdo svým jednáním tento stav nezavinil (jde např. o pracovní úraz, nemoc z povolání ap.).

Vedle toho mezi právní skutečnosti řadíme rozhodnutí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, pokud se jimi zakládají, mění nebo ruší právní vztahy. Nejde tedy o každé rozhodnutí těchto orgánů, ale pouze o ta z nich, která mají konstitutivní povahu, tzn.,že způsobují právní následky, zejména vznik práv a povinností, které dosud neexistovaly, a to nezávisle na vůli adresátů (např. stavební povolení, povolávací rozkaz ap.).

Na rozdíl od těchto rozhodnutí se lze setkat s rozhodnutími, která mají deklaratorní povahu, tzn., že pouze autoritativně vyslovují existenci práv a povinností, které do té doby existovaly a nyní jsou pouze konstatovány, nikoli nově zakládány nebo měněny (např. rozsudek soudu o určení otcovství k dítěti).