Nacházíte se zde: Galaktis » Články » Český jazyk a literatura » Literatura » Dějiny literatury » Osvícenství

Osvícenství

- nová politická a společenská ideologie 18. století usilující ve jménu rozumu a vědy o překonání náboženské ideologie a absolutismu

- vznik ve Francii, částečně i v Anglii

- člověk = rozumná bytost, se vším si poradí, když se mu podaří ovládnout své pudy, na zemi bude ráj

- kritika absolutismu a reakce

- oblíbeným hrdinou je Robinson Crusoe od Daniela Defoa. Robinson je sám na opuštěném ostrově kde díky rozumu dokáže přežít, získá dokonce sluhu. Vítězí nad přírodou

- věří v pokrok (každý den je lépe a lépe) a v to, že se vyléčí všechny nemoci

- rozchází se cesty vědců a umělců (triumf rozumu nad citem odpovědí je romantismus)

- myšlenkově připravilo Francii na Velkou francouzskou revoluci

- osvícenství je spojeno také se vznikem racionalismu = myšlenkový směr považující rozum za jediný nebo rozhodující zdroj poznání

- encyklopedisté (filozof, právník, vědec, spisovatel, estetik) pracují na díle o veškerém vědění moderního lidstva: Encyklopedie - 28 dílů, hlavním autorem byl Denis DIDEROT (1713 - 1783) /deny didro/

- zabývá se myšlenkami možnosti poznání lidského rozumu a lidské svobody

- napsal román Jakub Fatalista a jeho pán - dlouhý rozhovor sluhy a pána (pán = rozum, sluha = osud), putují a přitom si vyprávějí o svých vírách. Nakonec se nic nevyřeší.

- román Jeptiška - forma dopisů (plné bolesti, zoufalství, volání o pomoc), které píše jeptiška (je uzavřena proti své vůli v klášteře) papeži o bití, hladovění, které tam prožívá, podlomení autority církve, lidé této fikci uvěřili a chtěli jeptišce pomoct

Charles Louis De Montesquieu

/šárl lui de monteskje/ (1689 - 1755)

- reprezentuje politické cíle osvícenství

- žije oddělen od světa, chce změnit vládu - nejlepší je demokratická

- chce oddělit 3 složky moci: výkonnou (vládní), zákonodárnou a soudní

 

Voltaire

/voltér/ (1694 - 1778)

- nejvýznamnější představitel osvícenství - ̋král ̋ osvícenství

- ostrá, krutá ironie a zaujetí pravdou a spravedlností, ostrá kritika církve a náboženství (popírá ho, je založeno na nerozumné pověře)

- odmítá fatalismus (víra v předurčenost jevů a nemožnost je ovlivňovat), odmítá osud

- nesdílí s ostatními osvícenci názory pokroku: svět je plný nevypočitatelných pohrom, před kterými se nezachráníme motlitbou, rozumem ani vírou

- skeptik

- Candide aneb Optimismus - černý humor, filozofický román, zesměšňuje filozofii nekritického optimismu daného vírou v boží prozřetelnosti

- hlavní hrdina, Candide, je mladý muž - nalezenec vychovaný spisovatelem a filozofem Panglosem na šlechtickém zámku (i s královskou dcerou). Ten je vyučuje v duchu módního německého filozofa Leibnika: ̋Svět je dokonalý mechanismus. Všechno má smysl a důvod.̋ Candide a Kunigunda se do sebe zamilují a dokazují si to v parku, kde je najde správce. Panglos je vyhozen i s Candidem. Putují po světě a jsou přesvědčeni, že všechno dopadne dobře. Přidá se k nim po cestě skeptik Martin, který otevře Panglosovi oči. Ten si pořídí půdu a začne na ní hospodařit, stává se z něj rozumný člověk.

- dramata:

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

/bomaršé/(1732 - 1799)

- Lazebník sevillský

- Figarova svatba

- hl. hrdina, panský sluha, je podřízený svému pánovi a zamiluje se. Pán chce taky jeho snoubenku, sluha se tedy začne bouřit

- kritika šlechty a její ̋přednosti ̋ nad poddanými

- v mnoha zemích zakázána

- inspirace pro Mozartovu operu

Carlo Goldoni

(1707 - 1793)

- Ital (Benátky), úspěch ve Francii

- lidové divadlo se stálými postavami (commedia del´ Arte) - teď je to pokleslá zábava

- vytváří nový typ komedie (nedodržuje daný typ charakteru postavy, používá pro určitou osobu určitý typ mluvy)

- Sluha dvou pánů

- styl commedia del´ Arte, ale je porušována na některých místech

- sluha slouží dvěma pánům (jeden hledá v Benátkách svou dívku, druhý svého chlapce, což je ta hledaná dívka v převleku, takže se ti dva hledají navzájem)

- Poprask na laguně

- na předměstí Benátek, milenci a jejich žárlivost - soud, dobrý konec

Jean Jacques Rousseau

/žán žak rusó/ (1712 - 1778)

- filozof, pedagog (píše pedagogické spisy)

- matka mu zemřela u porodu, otec utekl před vězením, proto Jean žije u strýce

- narodil se v Ženevě

- živí se jako sluha, písař, později jako učitel hudby. Vyučen je rytcem, ale kvůli strádání se musí živit těmito různými pracemi, a když zrovna žádnou nemá, tak se živí krádežemi

- navázal přátelství s Diderotem (spolupráce na Encyklopedii)

- oženil se - žena mu ztěžuje život, děti poslal do sirotčince, protože byly moc hlučné

- "člověka může rozum zachránit, když má dobrý citový základ"

- Emil aneb O výchově

- Emil je vychováván na venkově (úzký vztah k přírodě), poté odvezen do města do školy

- pedagogický román, předkládá své představy o přirozeném a citově bohatém životě, požaduje návrat k přírodě

- 1. předchůdce romantismu, ale má blízko k osvícenství - preromantismus

- Julie aneb Nová Heloisa

- tragický příběh o lásce chudého učitele a dívky ze vznešené rodiny

- dopisová forma

- zdůrazňován cit (rozum bez citu je zvrácený)

- jeho názory se rozšířily na konci 18. století: Německo - preromantismus, Anglie - sentimentalismus

- člověk stvořen ke svobodě, nikdo nemá právo druhého ovládat, nemají mít společný majetek (myšlenka socialismu)

- v ČR ovlivnil Boženu Němcovou (Divá Bára - je lepší než ostatní, protože žije na venkově, Babička - Viktorka ve svém pomatení nachází útočiště v přírodě)

- ovlivnil také hnutí hippies: květy, drogy, příroda, vegetariánství

Informace o článku

Tagy: (Přidat tag)
Autor: Jana Hlaváčová | Napsáno: 28. 7. 2009, 19:01

Rozšiřující materiály

Zavřít