Nejstarší česká literatura 9. – 15. století

Charakteristika období

- za starší českou literaturu považujeme díla psaná nejen česky, ale i staroslověnsky a latinsky
- autor nemusí být českého původu
- v prvních letech není důležitá tvůrčí originalita
- hlavním znakem při náležitosti díla k národnímu písemnictví je reakce autora na české prostředí
- dílo musí souviset s českým prostředím
- 9. – 13. století – byli položeny základy národní kultury a literatury
- základy jsou spojeny s existencí Velkomoravské říše (dolní tok řeky Moravy – Mikulčice...)
- v této době byl v čele Mojmír I.
- po Mojmírovi následoval kníže Rostislav
- Východofranská říše – měla silný mocenský vliv a kníže Rostislav se bál Obrátil se tedy na Byzantskou říši na panovníka Michala III. s prosbou aby poslal nějaké věrozvěsty
- 863 - přicházejí Konstantin (jazykovědec a literát) a Metoděj (diplomatické schopnosti) ze Soluně
- vytvořili jazyk na základě Bulharsko – Makedonského nářečí => Staroslověnštinu
- vytvořili také nové písmo => Hlaholici (písmo založené na řecké abecedě)
- Konstantin a Metoděj působili na Velké Moravě víc jak 20 let
- šířili zde křesťanství
- jako první zemřel Konstantin o pár let později Metoděj (bylo to za krále Svatopluka – 885)
- Svatopluk – odmítá tehdejší slovanskou bohoslužbu spíše se přiklání k západní tradici (latině) a vyhání přívržence staroslověnštiny
- přívrženci staroslověnštiny skončili v sázavském klášteře, ze kterého se stává centrum Staroslověnské vzdělanosti
- zápas staroslověnštiny a latiny – 1097 – vydal papež Obecně platný zákaz slovanské liturgie
- kníže Břetislav II. na základě tohoto zákazu vyhání mnichy ze sázavského kláštera a klášter ruší.
- tímto zaniká základna staroslověnské kultury v Čechách

Kultura a literatura v době Velké Moravy a Přemyslovského státu

- kultura ovlivňuje Románský styl – malířství, architekturu (11. století)
- silné kamenné zdi, malá okna – půlkruhový tvar PORTÁLY
- prostá klenba
- náboženské myšlenky
- spousta románských kostelů a rotund z této doby
- 13. století – směr gotický
- směr románský
- oba směry přišly z Francie
- Směr gotický – malířství, architektura
- okna – lomený oblouk
- zdi a stavby – odvzdušněné, provzdušněné, tíhu nesou pilíře
- klenba – křížová = žebrová
- stavby jsou vysoké, proto aby byli co nejblíže bohu (chrám sv. Víta, Karlštejn)
Písemnictví – spojeno s příchodem Konstantina a Metoděje
- přeložili do staroslověnštiny čtyři evangelia z nového zákona
„Proglas“
- veršovaná předmluva k evangeliu (program křesťanské mise)
- bohoslužby vedeny v národním jazyce
- podporuje myšlenku národního písemnictví
- u staroslověnských památek se původní podoba nedochovala, existují pouze opisy
„Kyjevské listy“ – zlomky modliteb

konec 9. století – legendy, životopis

„Život Konstantina a Metoděje“
- popisuje osudy Konstantina a Metoděje, jejich skutky
- autor je neznámý
- Legenda – typický středověký žánr – vypráví o životě svatých o jejich skutcích a zázracích a jejich smrti (smrt mučednická)
Staroslověnské legendy – 1. „Život svatého Václava“
- původní (originál)
- historicky věrohodné
- obraz Václava jako tvůrce státu
2. „Kniha o rodu a utrpení knížete sv. Václava“
- druhá legenda o sv. Václavu
- má svou latinskou předlohu
- spíše je to překlad (z latiny)
- zázračné skutky, jevy, události
3. „O svaté Ludmile“
- dochovala se nepřímo (neznáme originál ani opis)
„Hospodine pomiluj ni“
- 2. polovina 10. století
- jedno-sloková píseň
- prosba k bohu o úrodu a mír
- je počeštěná


Latinské písemnictví
- vzniklo současně s písemnictvím staroslověnským 10.-11. století
- podstatou jsou legendy
- námětem byli čeští svatí
- některé latinské legendy navazují na staroslověnské legendy
- v některých latinských legendách se oslavuje staroslověnská vzdělanost a kulturu
Latinské legendy:1. „Legenda o sv. Ludmile“
2. „Legenda o sv. Václavu“
3. „Kristiánova legenda“
4. „Život a umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily“
Legendy – se ve svém základu opírají o historická fakta – to vede k rozvoji kronik
Kronika – chronologicky zachycují historické události
- nehledá souvislosti
- fakta nejsou ověřena (Hájkova kronika)
„Kronika Česká“ – Kosmas (1045-1125)
- vznik na přelomu 11. a 12. století, psána latinsky
- obsahuje české dějiny od nejstarších dob až po autorovu současnost
- materiál sbíral ze svého pozorování a ze své paměti
- vyprávění důvěryhodných svědků
- z různých bájí, pověstí, historických listin
- rozvržena do tří částí: 1. začíná biblickým příběhem (Babylonská věž) ale poté přeskakují na české dějiny – nejstarší české dějiny
2. Vláda Břetislava I.
3. Autorova současnost až do jeho smrti
Kosmas
- děkan kapituly sv. Víta, vysoký církevní hodnostář
- zakladatel českého dějepisectví
- řídí se léty a událostmi tak jak šli za sebou některé roky jen konstatuje událost u jiných se rozepisuje, prokazuje vynikající stilistické znalosti
- vynikající vypravěč (dialogy, citáty)
- nezmínil období staroslověnské, protože je přívrženec latinské kultury a vzdělanosti
- projevuje se jako národní patriot (vlastenec) ve vztahu k jiným národům na českém území (proti Němcům, Polákům, Židům)
- po Kosmově smrti v jeho díle pokračují další kronikáři-> zaznamenávají další historická fakta doplňují fakta o staroslověnském období – práce už nejsou tak dobré

Počátky česky psané literatury

Prvními kroky – jsou jednotlivá slova vřazená do cizojazyčných textů
Bohemika – jednotlivá slova
Glosy – překlady slov a slovních spojení, vpisované do děl
1300 – první česká věta
- věta má právnický charakter a mluví o darech kostelu
„Svatý Václave“ – pochází z 13. století
- prosba ke sv. Václavu o smilování a ochranu
- dlouhá léta vnímána jako hymna (nikdy za ni nebyla prohlášena)
- v této době vzniká i česká duchovní lyrika
„Ostrovská píseň“ – 13. století
„Kunhutina modlitba“ – 14. století

Období vrcholné Gotiky – 14. století

1306 – vymření Přemyslovců
1310 – na český trůn nastupuje Jan Lucemburský
- za jeho vlády česká země chátrá
- z jedné ze svých cest přivezl svého syna Karla IV.
- Karel IV. si Čechy zamiluje a začíná se o ně starat – odkupuje zpátky majetek, zvelebuje Čechy, cítí se být Čechem
- Karel IV. se snaží povýšit Čechy na evropský stát
1348 – Karel IV. zakládá univerzitu
1346 – pražské biskupství je povýšeno na arcibiskupství
- založil Nové město, Karlův most, Karlštejn (k duchovnímu rozjímání panovníka a přechování klenotů)
- z této době rozkvět Prahy a Čech
- za vlády Karla IV. došlo k výrazné změně společenských poměrů a vztahů
- poddaný -> duchovní -> šlechtic -> panovník -> přibývá měšťan
- rozmach světské literatury – Laicizace – zesvětštění -> měšťan je nejen konzument ale i autorem (autorem také studenti)


Česká literatura 14. století
- vyskytuje se duchovní lyrika, legendy, světská tvorba (kroniky, rytířské eposy, milostná lyrika), žákovská poezie (psali ji vysokoškoláci), nauková literatura (odborná)
- vznik prvního českého dramatu

Světská tvorba
„Alexandreis“
- epická báseň (vypráví o životě a skutcích Alexandra Velikého)
- má předlohy v německé a francouzské literatuře
- motivy z Přemyslovské doby, autor neznámý
- jména některých šlechticů jsou česká
- dochována z 1/3 – 9000 veršů
„Dalimilova kronika“ 1310 – 1314
- příchod praotce Čecha a Lucemburků do Čech
- Dalimil není skutečný autorem, dochovala se celá
- silně vlastenecká (autor se vyžívá v popisování dobrých skutků)
- varuje před německým vlivem (pověst o Oldřichovi a Boženě)
- kritizuje některé české šlechtice za jejich chování a mravy (nepěstují český jazyk)

Latinská tvorba
„Vita Caroli“
- (život Karlův), je to autobiografie
- vlastní Karlův životopis

Nauková literatura – slovníkářské práce
Bartoloměj z Chlumce – nejznámější slovníkář (Mistr Klaret)

Duchovní literatura
„Legenda o sv. Prokopu“
- psána jako kronika
- líčí Prokopův život od narození k jeho smrti, byl opat v Sázavském klášteře
- líčí život v klášteře, Prokopův vztah k chudým lidem, spousta zázraků -> vyhnání Němců z kláštera
- orientována na české prostředí
„Legenda o sv. Kateřině“
- byla velmi oblíbená světice u vyšších vrstev
- nejoblíbenější svatá Karla IV.
- patronka artistické fakulty
- psána vznešeným jazykem
- odehrává se v kruzích vyšších společenských vrstev na exotických místech

Milostné písně
– rozkvět lyriky
– ovlivněna Francouzskou Trubadůrskou poezií a německým Minesengem

Žákovská poezie
Žáci – univerzitní studenti (skládali tuto poezii)
- zahrnuje básně nejrůznějšího obsahu (o lásce, jaru, štěstí, víně, hře v kostky, hlouposti profesorů)
Měli nejrůznější formy – báseň 2-3 sloky
- báseň delší, složitější -> epigram, satira, parodie
Epigram – krátká satirická báseň s ponaučením
Satira – kritizuje pomocí humoru
Parodie – zveličení negativních vlastností – Zesměšnění
- najdeme ji v Německu, Francii a v Čechách
- nevyskytovala se v Itálii a Anglii
„Zanechme učení“
„Řád vagantů“
- vaganti – žáci

Satirická poezie
„Podkoní a žák“ – satirická báseň
- autor je neznámý
„Satiry hradeckého rukopisu“ – 1. Satiry o řemeslnících a konšelích
- díla, která kritizují a napadají řemeslníky a konšeli za nepoctivou práci a za jejich podvody. Nakonec hrozí peklem
2. Desatero házánie božie
- vychází z desatera přikázání. Veršovaná přikázání, která pomocí příběhů útočí na hříšníky.
3. O lišce a džbánu
- Je to bajka jejíž ponaučení je, že i chytrák se může přechytračit.

Smil Flaška z Pardubic – autor satirické poezie
„Nová rada“
„Medvěd radí“

„MASTIČKÁŘ“
- první české drama
- vyvinulo se a osamostatnilo se z náboženské hry „Hra tří Marií“
- scéna z městského tržiště nese název podle hlavní postavy (Mastičkář Severýn)
- chce prodat všechno zboží, přitom se uchyluje k podvodům
- satira ze středověkého tržiště, autor neznámý
- napsané česky, místy vsunuté latinské zpěvy, německá slova => germanismy
- nespisovná čeština


Husovi předchůdci
1378 – Karel IV. umírá
- na trůn nastupuje jeho syn Václav IV. (nerozhodný)
1380 – V Čechách se objevila morová nákaza
- Václav se dostal do sporu se šlechtou
- to vše vede k nespokojenosti lidu - „Boží trest“
- hledá se viník => církev
- lidé se bouří, scházejí se na kopcích, horách
- tam vystupují lidový kazatelé a srovnávají život církve s církevními normami
- snaží se o nápravu církve reformou => Reformační hnutí => období Reformace

Matěj z Janova
– vykládá a píše latinsky, znovu vykládá Bibli

Konrád Waldhauser
– kázal latinsky a německy, kázal pro pražské studenty
– učené křídlo x lidové křídlo
Jan Milíč z Kroměříže
– lidový kazatel, káže česky
– zasloužil se svými žáky o to, že v kapli Betlémské vzniklo středisko lidového kazatelství
Tomáš Štítný ze Štítného
– vycházel z kázání Jana Milíče
– původně psal pro své děti, obyčejným lidem zpřístupnil náboženské otázky
– psal správně česky
– rozšiřoval správnou češtinu:
„Knížky šestery o obecných věcech křesťanských“
- obsahují trachtát – pojednání o obecných věcech křesťanských, věcech nezbytných pro denní život

Jan Hus (1371 – 1415)
- narozen v Husinci u Prachatic a zemřel v Kostnici (6. července)
- vůdčí osobnost počátku 15.století
- vystudoval Pražskou univerzitu
- působil na univerzitě jako profesor a rektor
1409 – vydal dekret Kutnohorsky – (češi tři hlasy, němci jeden hlas)
1402 – káže v kapli Betlémské
- snaží se o reformu církve (poukazuje na nešvary a snaží se o odstranění)
Káže: - hlavou církve není papež, ale bůh
- příslušníkem církve může být jenom ten, kdo nespáchal žádný těžký hřích
- nelíbilo se to představitelům církve
- papež uvaluje na Prahu interdikt – zákaz konání náboženských obřadů (svatby, křtiny...)
- Jan Hus opouští Prahu a odchází na český venkov
- káže pod širým nebem (Kozí hrádek, Krakovec)
- Hus je pozván na koncil (sjezd) v Kostnici, bral to jako možnost vysvětlit své kázání
- Hus své učení neodvolal, proto byl upálen a jeho popel byl vysypán do Rýna
Dílo: je názorově jednotné, ale je bohaté žánrově (traktáty, polemiky, písně, postily – výklad kázání) – píše česky a latinsky
„O církvi“
- psáno latinsky
- silně kritické – kritizuje život církve, rozmařilost, obohacování církve formou odpustků
- Hus odmítá autority církve a papeže
„Knížky o svatokupectví“
- psána česky
- kritizuje církev za prodej odpustků – tomu se říká kacířství
- byl burcující, revoluční
„Výklad viery, desatera a páteře“
- psána česky
- výklad dvou modliteb a desatera
„Postila“
- sbírka pojednání, výklad kázání
- jednotlivá kázání zaměřena na úpadek mravů
- nejčtenější dílo
„Dcerka“
- učebnice pro matky, návod pro ženy jak vést správný život
„O pravopise českém“
- pravděpodobně autorem
- snaží se o zjednodušení pravopisu
- před Husovou změnou spřežkový pravopis (zc-ž)
- Hus = diakritický pravopis – spočívá v diakritických znaménkách
- háček = nedokonale napsaná tečka
„Listy přátelům v Čechách“
- jednotlivé dopisy, které Hus psal známým a přátelům
- nabádá v nich Čechy k jednotě, laskavosti a spravedlnosti
Husův význam: jazykovědný, literární, historický, církevní reformace

Literatura období husitských bojů
1419 – první Pražská defenestrace (vyhození konšelů z Novoměstské radnice) = byla krvavá
1420 – Bitva na Vítkově
1431 – Bitva u Domažlic – jedna z posledních velkých vítězných bitev Husitů
1434 – Bitva u Lipan – Husité prohráli = konec husitských válek
- bojovali proti tomu, aby se Zikmund stal českým králem
- bojovali za svůj program
- nejradikálnější křídlo – Táborité
1436 – Basilejská kompaktáta (dohoda)
- dohoda mezi Zikmundem a Husity
- Zikmund – českým králem , Husité – schválili jim 2 body jejich programu
Ultrakvistická církev – kališnická
Čtyři pražské artikuly – název programu – byli to čtyři požadavky Husitů
1. přijímání pod obojí (hostice + víno) = tělo a krev páně
2. svobodné hlasování slova božího – každý kazatel by mohl hlásat svobodně své názory
3. Zrušení církevního majetku a odstranění výsadního postavení kněží
4. zákaz stíhání smrtelných hříchů
„Budušínský rukopis“ tři části: a) žaloba Koruny České
b) porot Koruny České =. proti Zikmundovi
c) hádání Prahy s Kutnou horou
- je to alegorie, má skrytý význam
„Žižkův vojenský řád“
- první učebnice (u nás) vojenské taktiky

- kromě programových a alegorických děl vznikají také písně
„Jistebnický kancionál“ – zpěvník
písně: „Kdož sú boží bojovníci“ – Táboristé
„Povstaň, povstaň veliké město pražské“ – Pražané

Vavřinec z Březové – 1370 – 1437
- byl známá už ze svého působení v dvorské kanceláři Václava IV.
- 1419 – přihlásil se k umírněným Husitům
„Píseň přeslavné koruny české“ = „Píseň o vítězství u Domažlic“
- vznik písně v době příprav na Basilejský koncil => výklad a obhajoba jejich programu
„Husitská kronika“
- zůstala nedokončená
- pohlíží střízlivě na hnutí, kritizuje jeho výstřelky (ničení památek)

Petr Chelčický
– byl sedlákem
– dosáhl jen nižšího školního vzdělání
– latinu příliš neovládal
– nepřidal se ani k jedné z husitských stran
– nesouhlasil s násilím, které se používalo k prosazení myšlenek
„O boji duchovních“
„O trojiem lidu“
- poukazuje na neoprávněnost nadřazování šlechty a duchovních nad sedláky a nevolníky
„Postila“ a „Sieť viery pravé“ – souhrn Chelčického názorů
Postila – má formu kázání – sbírka komentářů k úryvkům z evangelií
Siet viery pravě rozvíjí motiv z evangelií – o zázračném rybolovu apoštola Petra.)
Síť – symbolizuje nejen víru ale i prvotní skutečnou církev
1458 – na trůn nastupuje Jiří z Poděbrad, vynalezen knihtisk – Jan Guttenberg
1500 – Inkunábule – prvotisky – knihy poprvé vytištěné přibližně do roku 1500
1458 – ve vsi Kunvald u Žamberku vznikla Jednota bratrská
Jednota bratrská – společnost lidí, kteří uváděli do praxe myšlenky Petra Chelčického, zpočátku členem ultrakvistické církve (kališnické)
1467 – Jednota bratrská se stala samostatnou církví
Znaky:
1. Oslovovali se bratře a sestro
2. Uznávali tělesnou práci
3. Neuznávali vzdělání (v průběhu doby přistupují měšťané, přináší touhu po vzdělání)
4. nejlepší školy
5. Odmítali světské zákony, soudy a vojenskou službu
=> jediný zákon Bible