Národní obrození

Národní obrození (NO) probíhalo v letech 1775 - 1848. Hlavním znakem této obnovy národa se stal jazyk. NO mělo tři fáze - jazykovou obrannou; ofenzivní; vyvrcholení obrozenectví. Jeho základním cílem bylo zachránit či obnovit český jazyk a čelit germanizaci, poté také mělo ukázat, že čeština je stejně bohatý jazyk jako ostatní a mohou v ní vznikat díla na úrovni jiných literatur.

1. fáze NO (1775 - 1805)

Jeho hlavním představitelem byl Josef Dobrovský (1753 - 1829). On sám nevěřil v budoucnost češtiny jako spisovného a literárního jazyka a bral obrozenectví spíše z vědeckého hlediska. Je zakladatelem slavistiky - věda, která se zabývá slovanskými národy.    Díla: Zevrubná mluvnice jazyka českého (přiřadil podstatná jména ke vzorům), Slovník německo-český, Česká prozodie, Dějiny české řeči a literatury

F. M. Pelcl - byl historikem a profesorem na Pražské univerzitě. Jelikož kritizoval Hájkovu Kroniku Českou, napsal Novou kroniku českou. Vydával díla starších českých autorů (Bohuslav Balbín).    Dílo: Rozprava na obranu jazyka slovanského zvláště pak českého

V. M. Kramerius - vydával noviny (Pražské poštovské noviny, Krameriusovi CK vlastenecké noviny). Založil nakladatelství Česká expedice, kde vydával naučnou a zábavnou literaturu.

Prokop Šedivý - píše frašky z pražského prostředí (Pražští sládci, Masné krámy)

Matěj Kopecký - náš nejvýznamnější loutkař a autor her (Doktor Faust)

Václav a Ignác Thámovi - zakladatelé divadla Bouda (vznik roku 1786). Hry: Břetislav a Jitka, Vlasta a Šárka Kniha: Obrana jazyka českého proti zlobivým jeho utrhačům

2. fáze NO (1806 - 1830)

Objevuje se panslavismus, což je myšlenka, která říká, že by se aslované měli sjednotit pod vedením Ruska a čelit tak germanizaci. Hlavní představitel druhé fáze byl Josef Jungmann (1773 - 1847). Byl jazykovědcem, prvním středoškolským profesorem češtiny u nás a také rektorem na Pražské univerzitě.      Díla: Rozmlouvání o jazyku českém (tři postavy rozmlouvají o češství a docházejí k závěru, že čechem je pouze ten, kdo mluví a píše česky), Slovesnost (učebnice literární teorie a Slovník česko-německý (má pět dílů)

František Palacký (1798 - 1876) - historik a politik. Stavěl se za období husitství. Byl zastáncem austroslavismu, tj. myšlenka o zachování Rakouska-Uherska. Napsal Dějiny národů českého v Čechách i v Moravě, kde popisuje boj Čechů s Němci.

Pavel Josef Šafařík(1795 - 1861) byl slavista a sběratel lidové slovesnosti.    Díla: Slovanské starožitnosti (autor chce dokázat, že slované jsou spolutvůrci evropské kultury), Počátkové českého básnictví, obzvláště prozodie → nauka o výstavbě a rytmičnosti verše

Jan Kollár (1792 - 1852) - narodil se na Slovensku a studoval v Německu. Stal se evangelickým knězem. Byl stoupencem panslavismu. Napsal sbírku Básně (milostná lyrika), kde popisuje svou lásku k Míně. Jeho nejvýznamnějším dílem je však Slávy dcera, což je přepracovaná sbírka Básně, kde Mína již splývá ve slovanský národ.

Fr. Ladislav Čelakovský (1799 - 1852) - univerzitní profesor, redaktor Pražských novin a sběratel lidové slovesnosti. Používá ohlasovou poezii (napodobení lidové poezie)    Díla: Slovanské národní písně, Mudrosloví národa slovanského v příslovích, Ohlas písní ruských, Ohlas písní českých

3. fáze NO

Odehrává se ve 30. až 50. letech 19. století. Probíhá vyvrocholení obrozeneckých snah. Česká kultura a literatura již funguje samostatně.