Literatura v době okupace

Spisovatelé rozděleni:

a) ti, co se přizpůsobili

- podbízivé, komerční, ne příliš kvalitní

b) emigranti

- přechází do zahraničí a píší česky, ale někdy jiným jazykem (Milan Kundera - francouzsky)

c) zůstali v ČSR, ale nesměli publikovat

- politicky činní (tzv. disidenti), chartisté - Havel, Milan Uhde

Témata:

1) Zobrazení vztahu člověka a společenského vývoje (dějin)

- komunističtí autoři: obyčejný člověk svou usilovnou prací mění dějiny (velké činy malých lidí)

- téma neúcty k člověku (dnes jako statistické jednotky

2) Boj proti nacismu

3) Boj proti komunismu

- próza v symbolech, alegoriích, podobenstvích, a to i v knihách jako je sci-fi (Fuks) a poukazují na společenské problémy (Oldřich Daněk, Jiří Šotola ukazují tyto problémy v historii)

 

Arnošt Lustig (* 1926)

- zobrazuje svou zkušenost z dospívání v koncentračním táboře (Terezín, Buchenwald, Osvětim)

- krátce před osvobozením se mu podařilo utéct, skrýval se po lesích a zúčastnil se pražského povstání na barikádách

- stal se komunistou

- po studiu pracuje jako novinář

- na konci 50. let píše povídky a stává se i filmovým scénáristou

- v 60. letech chtěl demokratizovat komunismus - ztratil iluze při sovětské okupaci (Izrael, USA)

 

NOC A NADĚJE (1957)

DÉMANTY NOCI (1959)

- povídkové knihy

- zachycují krátkou situaci v lidském životě, kdy jde o život (skrýt se na útěku, obstarat jídlo)

- člověk zůstává hrdý, dá přednost svobodě před posluhováním

 

MŮJ ZNÁMÝ VILI FELD (1961)

- novela

- úspěšný muž se po zkušenostech z koncentráku nemůže vrátit do svého původního života

 

DITA SAXOVÁ (1962)

- novela

- krásná dívka traumatizovaná zážitky z koncentračního tábora, obletovaná muži. Není schopna milovat - zabije se

 

MOTLIDBA PRO KATEŘINU HOROWITZOVOU (1964)

- hlavní hrdinové jsou bohatí lidé, kteří věří, že se jim podaří vykoupit z koncentráku, jenže nacisté si s nimi jen hrají. Nacisté z nich tahají další peníze a nakonec je odvezou do Osvětimi do plynové komory. Kateřina Horowitzová není z bohaté rodiny, vykoupí si ji bohatý žid a ona cestuje s nimi. Na rozdíl od nich nevěří v sílu peněz a myslí na své známé, kteří museli zemřít. Jako jediná se zachová lidsky - když jdou do plynové komory, začně se s esesáky rvát.

 

Egon Hostovský (1908 - 73)

- z Hronova (setkal se s Jiráskem)

- židovská rodina (ale nenáboženská) spoustu sourozenců, ale nebyli si blízcí

- otec byl neúspěšný podnikatel

- první román vydal v 18. letech

- před nacisty uprchl do Francie, odtud do Portugalska a poté do USA

- pracoval ve službách čs. ministerstva a to i po válce, po vzestupu komunismu znovu emigroval na západ

- usadil se v USA, kde ale jeho knihy nebyly tak úspěšné jako v ČSR

 

GHETTO V NICH (1928)

= místo osamocení, uvěznění

- lidé se oddělují od druhých anedokáží se s nikým domluvit

 

ŽHÁŘ (1935)

- dospívající chlapec trpí citovým chladem své matky, zamiluje se do kamarádky své sestry. Ta ho jen provokuje. Chlapec vyvěšuje letáky, že něco zapálí. Žhář zapálí stodolu. Všichni si myslí, že to zapálil chlapec. V této chvíli se sblíží se svou matkou, uvědomí si, že ho dívka jen provokuje.

 

SEDMKRÁT V HLAVNÍ ÚLOZE (1942)

- sedm různých vypravěčů se zabývá osobností spisovatele, který hlásá příchod nové doby, nového člověka

- jak je možné, že se intelektuálové připojili k fašismu

 

ÚKRYT (1943)

- hlavní hrdina (intelektuál) utíká před nacisty, zavře se v bytě a klade si otázku - co je svoboda? Je zavřený, ale je na svobodě. Na konci opouští úkryt, aby za svobodu bojoval

 

CIZINEC HLEDÁ BYT (1945)

- „absurdní román“

- český inženýr Marek je v New Yorku, chce napsat práci, tak hledá byt (= domov, klid). V každém bytě, který si najde nemá klid - jeho bytný ho vždy vtáhne k sobě do života. Umírá v bytě chudého dělníka. Vyčerpal se tím, že žil životy jiných lidí.

 

NEZVĚSTNÝ (1951)

- téma komunistického převratu

- politik zmizí a snaží se ho najít STB i americká špionážní služba

 

DOBROČINNÝ VEČÍREK (1957)

- vyrovnání se s opuštěním v emigraci

- = má vynést peníze na podporu chudých

 

VŠEOBECNÉ SPIKNUTÍ (1961)

- traumatické postavení vzdělaného člověka v emigraci. Nemůže si zvyknout na nové prostředí. Vede ho to ke schizofrenii (doplňuje si svět představami, které ve skutečnosti nejsou) a paranoie (chorobná podezíravost vůči okolí, všichni se proti němu spikli). Všude nachází stopy spiknutí (např. když se nemůže trefit do svého podpisového vzoru v bance).

 

Bohumil Hrabal (1914 - 1997)

 

- z Brna

- nemanželský syn (za svého ho přijal 2. manžel jeho matky)

- vyrůstal v Nymburce v pivovaru (strýc Pepin je skutečná postava – dobrý vypravěč, který Hrabala inspiroval)

- začal studovat práva, ale VŠ byly zavřené, tak se ve válce živil různými pracemi (železniční výpravčí)

- během okupace píše básně (nepublikuje)

- po 2. SV dostudoval práva, ale nepracoval jako právník (soudy nástrojem komunistického útlaku), tak se živil jako dělník (v železárnách, kulisák v divadle, vykupoval starý papír ve sběrných surovinách)

- píše povídky, novely, experimentální texty, romány

- od r. 1963 se živí jen literaturou

- po r. 1968 měl zakázáno psát (vydává v samizdatu nebo v zahraničí), snažil se komunismu vyjít vstříc, proto upravoval své knihy

- v nemocnici ve vážném stavu, dobrovolně ukončil svůj život (?) vypadl z okna

 

HOVORY LIDÍ

- v nízkém nákladu jako bibliofilie (tzv. „krásné knihy“, v nákladu 100-200 výtisků, s hezkou grafikou)

 

PERLIČKA NA DNĚ (1963)

= hlavní hrdinové jsou lidé na dně společnosti (špína, mravní zkaženost) a snaží se na nich najít něco jedinečného „V KAŽDÉM ČLOVĚKU JE NĚCO DOBRÉHO“ není u něho záporná postava

 

PÁBITELÉ (1964)

= lidé, kteří nachází v lidském životě to krásné, nenechají si vnutit, že je život zlý. Jsou to podivíni, jejich chování je směšné a nepochopitelné, ale obdivuhodné

 

TANEČNÍ HODINY PRO STARŠÍ A POKROČILÉ (1964)

- experimentální text

- monolog muže (strýce Pepina?), který mění různé tanečnice a vypráví jim (příběhy, názory, koketuje s nimi, reklamní slogany)

- jedna dlouhá nedokončená věta

 

OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY (1965)

- zfilmováno Jiřím Menzelem (Oskar)

- novela

- mladík Miloš Hrma, chce spáchat sebevraždu, protože mu nevyjde první sex. Nepodaří se mu to. Sebevědomí nabere, až když si je jistý, že je chlap. Vyhodí nacistický vlak do povětří, ale je postřelen a umírá - ve chvíli, kdy už chce žít.

 

INZERÁT NA DŮM, VE KTERÉM UŽ NECHCI BYDLET (1965)

- povídky z prostředí kladenské železárny (třídí se staré železo, ze kterého se dělá nové - politická metafora, komunisté takto nechali pracovat lidi, kteří jim nechtěli sloužit

- Jiří Menzel pod názvem Skřivánci na niti

 

POSTŘIŽINY

- idyla, blízko k Babičce (není záporná postava, cykličnost)

- Jiří Menzel

- středem je nymburský pivovar

- Maryška: Hrabalova maminka, temperamentní, živá, je pyšná na své dlouhé vlasy na konci si je ale nechá podle módy ostříhat

- Francin: manžel Maryšky, obětavý, má svou ženu rád, nejradši je, když se o ni může starat

- Strýc Pepin: nespoutaný živel, co ho napadne, to udělá

- Jiří Menzel

 

MĚSTEČKO, KDE SE ZASTAVIL ČAS (1974)

- pokračování Postřižin, nový vypravěč, ale díky cykličnosti si ani neuvědomujeme, že hlavní hrdinové zestárli

- hlavní hrdina jezdí za rodiči ne do pivovaru, ale do domovu důchodců

- upravil pro oficiální vydání

 

SLAVNOSTI SNĚŽENEK (1975)

- Jiří Menzel

- soubor povídek, prostředí chatařské kolonie Kersko

- idylické povídky i groteskní, tragické, vznešené

- cenzura z toho udělala jen humornou

 

PŘÍLIŠ HLUČNÁ SAMOTA (1977)

- novela (vyprávění) i esej (pojednání, úvaha)

- Haňťa je starý muž, který 20 let sbíral a lisoval starý papír. Vybíral si z toho knihy, nosil si je domů a četl je. Balíky, které vytvářel, zkrášloval (= umělec, kterému nejde o to, aby to lidé obdivovali, ale pro svůj pocit). Haňťa odejde do penze. Když se dozví, že jeho sběrna byla nahrazena druhou, jde tam - mladíci tam vidlema hází papír do lisu. Haňťa se nechá slisovat jako papír… a pak se probudí.

 

NĚŽNÝ BARBAR

- vzpomínka na přátele z Libni, ani jeden z nich nebyl příliš uznávaný:

- Vladimír Boudník: malíř, tvůrce uměleckého směru informel, např. oprýskanou omítku dotvoří tak, aby z toho bylo umělecké dílo, a to potom vyfotil

- Egon Bondy: svérázný filozof

- Vystupuje tam i Bohumil Hrabal

 

OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE (1974)

- román

- hlavní hrdinu (Jan Dítě) sledujeme od dětství do stáří, byl číšník, pro něhož byl smysl života úspěch a peníze

- za války se ožení s nacistkou, ta je ale zabita, zůstane mu cenná sbírka známek, které patřili židům. Za známky získá peníze, postaví si hotel, ale probíhá znárodňování (sám se přihlásí, když na něj zapomenou)

- zbytek života prožívá v malém domečku na Šumavě. Když zapadne sněhem sepisuje své vzpomínky a zjišťuje, že měl šťastný život (splněný sen se mu nestačil zprotivit)

- Jiří Menzel

 

Milan Kundera (* 1929)

 

- z Brna

- otec: hudební vědec na brněnské univerzitě