Karel Jaromír Erben

Karel Jaromír Erben se narodil 7. 11. 1811 v Miletíně a zemřel 21. 11. 1870 v Praze. Byl český historik, archivář, spisovatel, básník, překladatel a sběratel českých lidových písní a pohádek. V jeho dílech se prolíná romantismus s realismem.

Karel se narodil v rodině obuvnického mistra a jeho ženě Anně. Ze všech dětí přežil jediný, ale měl velmi chatrné zdraví po matce. Karel měl odmalička cit pro hudbu a vzdělání. Matka chtěla, aby z něj vyrostl učitel, což se ovšem nakonec nestalo.  V roce 1821 přišel na miletínskou faru mladý farář Jan Arnold, který přemluvil Karlovy rodiče, aby syna poslali na vyšší studium. Díky faráři se Karel dostal na gymnázium do Hradce Králové. Deset let na to začal v Praze studovat filozofii a později práva. Dlouhá léta pracoval bez nároku na mzdu, zdrojem obživy se opět staly, jako při studiích, soukromé hodiny hudby. I v této situaci se Karel rozhodl pro svatbu s Betynkou, která mu později porodila dvě dcery – Blaženu a Ladislavu.

V roce 1837 se stal praktikantem u hrdelního soudu, o rok později nastoupil do fiskálnímu úřadu. V 1843 začal spolupracovat s Františkem Palackým v Národním muzeu. V roce 1850 se stal i sekretářem v Národním muzeu. V roce 1856  jeho žena onemocněla rakovinou prsních žláz a rok na to zemřela. Erben se v únoru 1859 opět oženil, oženail se za Žofii Mastnou.Onemocněl plicní nemocí, později i tuberkulózou. V jednu hodinu v noci 21. listopadu 1870 pak zemřel. Svůj majetek odkázal všem rovným dílem, ale Žofie se svého dílu vzdala ve prospěch svých nevlastních dcer.

Díla:

Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních vydal roku 1865. Je to jakási slovanská čítanka.

Prostonárodní české písně a říkadla vydal v roce 1864. Je to 5-ti dílná sbírka folklóru z Čech . Velmi se zde projevuje roantismus, a to především myšlenkou, že lidová slovesnost je projevem nedochovaného prastarého mýtu, který vyjadřuje jakousi národní povahu. Tento mýtus měl vyjadřovat ucelený soubor představ o vztazích mezi lidmi navzájem a mezi lidmi a přírodou.

Kytice z pověstí národních je stěžejní dílo Erbena. Sbírka vyšla roku 1853 a obsahovala 12 balad, později v roce 1861 byla rozšířena o Lilii. Je to jediná sbírka básní, kterou vydal. Kytice měla obrovský úspěch. Nejprve byla vydávána v časopisech, později i v knižní formě. Erben vychází z lidové slovesnosti. Básně nejsou časově určeny, místa jsou symbolická. Halvní roli hrají často ženy. Zabývá se především mezilidskými vztahy, především trestem a vinou. a každou vinu přichází, často nepřiměřený, trest. Člověk je, v jeho pojetí, bezmocný proti přírodním silám, jež ho obklopují.

Kytice obsahuje tyto balady: Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý večer, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Lilie, Dceřina kletba a Věštkyně.