Nacházíte se zde: Galaktis » Články » Český jazyk a literatura » Literatura » Čtenářský deník » K. H. Mácha - Máj

K. H. Mácha - Máj

Charakteristika díla

Máj je vrcholným dílem českého romantismu. Je to lyrickoepická báseň, ve které Mácha vypráví zejména o 3 postavách, při čemž do jedné osoby převtělil přímo sám sebe. Popisuje jejich velmi pochmurný příběh, který rozhodně šťastně nekončí. Vyznačuje se oslavováním krásy přírody a převládají v něm spíše úvahy o přírodě, životě, lásce a smrti než samotný děj. Hlavním tématem byla bezcitnost, špatné poměry v rodinách, nepřekonatelná moc osudu atd. Myslím si, že tímto dílem Mácha částečně naráží na tehdejší společnost, například na špatné poměry v rodinách. V díle používá velmi mnoho básnických prostředků, ale těm se budu věnovat později.

Postavy

Jarmila: dívka, která miluje Viléma

Vilém: mládenec, který lásku Jarmile oplácí, ale zároveň to je obávaný vůdce loupežníků, který si přezdívá „strašný pán lesů“

Hynek: samotný Mácha, který zde představuje poutníka, který v posledním zpěvu lituje Viléma

Děj a Kompozice

Děj začíná tak, že Jarmila vyhlíží svého milého Viléma, jak přijíždí na loďce. Jarmila ale v šeru nepozná, že je to někdo jiný a vrhne se mu kolem krku. To, že to je někdo jiný, pozná až v okamžiku, kdy mu do obličeje zasvítí měsíc. To vše z povzdálí vidí Vilém. Myslí, že Jarmila je zamilovaná do neznámého muže na loďce. Vilém svého soupeře v lásce zabije. Neví ovšem, že jde o jeho pravého otce, který ho, když byl malý, vyhodil z domu. Za to je náležitě potrestán a má být hned druhý den popraven. To se odehrává v prvním zpěvu. Druhý zpěv obsahuje rozjímání Viléma, který čeká na smrt ve vězení. Stále při tom vzpomíná na Jarmilu a uvažuje o tom, jestli je opravdu vinen a vzpomíná na krásy přírody. Po té následuje první intermezzo, ve kterém si povídají duchové, kteří čekají na Viléma na popravišti. Ve třetím zpěvu je Vilém popraven, což je vrchol celého děje. Těsně před popravou stále ještě obdivuje krásnou májovou přírodu. Ve druhém intermezzu naříkají Vilémovi blízcí, především loupežníci nad jeho smrtí a v závěrečném, tedy čtvrtém zpěvu se zde konečně objevuje Hynek (poutník), který přijde na popraviště a lituje Viléma. Zamýšlí se nad tím, jak strašlivý je lidský osud.

Jazyk a styl

Dílo je rozděleno do čtyř zpěvů, mezi které jsou vklíněna dvě intermezza. Autor zde používá hodně různé kontrasty (nad temné hory růžový den), přirovnání (dívčina krásná, slzy lásky), personifikace (jezero zvučelo tajný bol), oxymorony (mrtvá labuť zpívá), metafory (co jiskry planou, jiskry = slzy), hodně zde opakuje různé fráze (Byl pozdní večer , první máj ,večerní máj byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas). Přírodu zde popisuje opravdu velmi barvitě, pro mě možná až zdlouhavě . To je podle mě jeden z romantických rysů v tomto díle. Dočetl jsem se, že tomto díle používá takzvaný novočeský jamb.To znamená, že na konec verše většinou klade jednoslabičné slovo.

Okolnosti vzniku díla a jeho vliv na další autory

Toto dílo vznikalo v době, kdy byl autor v těžké životní situaci, a proto se říká, že toto dílo je spíše „autorovým niterním výkřikem.“ Ve své době bylo dílo jinými autory odsuzováno kvůli velké podobnosti s jinými autory, nejvíce s G.G.Byronem (byronismus), ale na rozdíl od děl těch autorů, kteří jej kritizovali, je Máj oblíbený i v dnešní době a nedávno bylo F.A.Brabcem zfilmováno.

Ukázka díla

Za růžového večera
pod dubem sličná děva sedí,
se skály v břehu jezera
daleko přes jezero hledí.
To se jí modro k nohoum vine,
dále zeleně zakvítá,
vždy zeleněji prosvítá,
až v dálce v bledé jasno splyne.
Po šírošíré hladině
umdlelý dívka zrak upírá;
po šírošíré hladině
nic mimo promyk hvězd nezírá;


 

Informace o článku

Tagy: (Přidat tag)
Autor: Tomáš Kříž | Napsáno: 4. 4. 2009, 22:05
Zavřít