Karel Havlíček Borovský

V prosinci 1851 byl odvezen do Brixenu. Snažil se odhalit nelogičnost protivníkova tvrzení (byl o něm pevně přesvědčen) a přiznat jeho porážku nebo ho natolik znemožnit v očích veřejnosti, že by jej učinil bezbranným. Bylo to pro Karla Havlíčka Borovského něco jako posedlost.

Život a dílo

Karel Havlíček Borovský vždy zaznamenával datum vzniku svého díla (pouze u Křestu svatého Vladimíra není uvedeno datum). Od doby svého pobytu ve Lvově si zaznamenával vzpomínky tak jak ho napadly (byly bez jakéhokoliv uspořádání). Poté je využíval ve své tvorbě – především v epigramech.

„všechna učenost je marnost nad marnostmi a jenom chudí duchem budou blahoslavení“ – Tento motiv se velmi často objevuje v epigramech.

Karel Havlíček Borovský byl v kněžském učení, ale to mu nezabraňovalo se vyjadřovat kriticky proti víře, bohu. Z jeho zápisků: hlavní pravidla proti kněžím: 1. nic jim nedávat, 2. nic jim nevěřit. – pak je s nimi lehko.

Epigramy jsou svou podstatou převážně inteligentní, pro svůj vtip, náznak a zkratku, s kterými pracuje vyžaduje chápavého, vzdělané čtenáře s dostatečnou čtenářskou zkušeností. U epigramů je problém, že obvykle nelze text obměňovat a aktualizovat.

V Brixenu napsal své největší skladby jako jsou Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra. Přestože byl pod neustálým dohledem, tak se mu podařilo jeho tvorbu dostat do Čech.

Politické a satirické písně

Přebásňuje známé písně, snaží se u nich udržet původní podobu, ale s novými prvky. Důkazem životnosti a nadčasové platnosti realistických adresných satir je aktualizace Havlíčkovy parodie Tys bratr náš Voskovcem a Werichem v revue Panoptikum.

Král Lávra

Král se nechával stříhat jen jednou za rok a pokaždé nechal holiče popravit. Kromě Kukulína, pro kterého jeho matka vyprosila u krále milost. A proto Kukulín holil a stříhal krále sám. Král měl tajemství, které Kukulína velmi tížilo a proto na radu starce jej pošeptal vrbě. Jednoho dne si z vrby udělal kolíček do vrby muzikant a na plese basa, do které byl ten kolíček, vykřičela do světa královo tajemství.

Je to rozmarná veršovaná pohádka. S námětem irské pohádky s námětem krále s oslíma ušima se seznámil v Brixenu (humoristicky ji přeladil). Má písňovou formu (což znamená jednoduchý rým).

Křest svatého Vladimíra

Má 10 zpěvů (poslední je nedokončený a mělo následovat několik dalších). Obsahuje kritiku absolutistické moci. Je to legenda z ruské historie. Patří do první politické satiry v novověké české literatuře. Poprvé vyšlo v roce 1876 s určitými úpravami (vulgární slova byla odstraněna).