Karel Čapek

Karel Čapek, jeden z našich nejslavnějších spisovatelů, se narodil 9. ledna roku 1890 v Malých Svatoňovicích. Značnou část svého mládí věnoval studiu, byl žákem gymnázia v Hradci Králové, později studoval na filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Tím však jeho vzdělávání neskončilo, dále studoval filosofii i v Berlíně a Paříži.

Jeho tvorba byla značně ovlivněna první světovou válkou, ačkoliv on sám se jí neúčastnil, neboť byl kvůli zdravotním problémům shledán jako neschopný boje. Zpočátku se věnoval především novinařině, pracoval jako redaktor v několika důležitých médiích své doby - v Národních Listech a následně v Lidových Novinách.

Karel Čapek ovšem nebyl jen novinářem a spisovatelem, věnoval se i divadelní a překladatelské tvorbě, flosofii a fotografování. Často spolupracoval i se svým bratrem Josefem, který se věnoval především malířství.

Čapkova literární tvorba se vyznačovala několika charakteristickými znaky, které jeho díla velmi odlišovaly od ostatních soudobých autorů. Jednalo se především o užití ohromné slovní zásoby a časté používání velmi neobvyklých slov a dlouhých souvětí. Typická byla i vysoká úroveň všech jeho děl, a to ve všech myslitelných směrech. Karel Čapek byl velmi silný pragmatik a expresionista, což samozřejmě také značně ovlivnilo charakter jeho tvorby.

Ovšem i když by to po těchto větách nemuselo být patrné, všechny Čapkovy knihy byly také velmi dobře srozumitelné pro širokou veřejnost, která je měla skutečně velmi v oblibě. Bylo to jistě i důsledkem skutečnosti, že se Čapek ve svých dílech velmi často zaobíral dobovou společností a jejími aktuálními problémy, ať už politickými či třeba sociálními.

Výčet všech Čapkových děl by byl velmi obsáhlý, budeme se tedy věnovat jen těm opravdu nejdůležitějším. Pokud je rozdělíme podle žánrů, nejpočetnějšími skupinami budou drama s prózou, dostaneme se ovšem i k pohádkám či tvorbě politické.

Nejprve tedy ale k próze. Zde vyniká především Krakatit, kniha o vynálezu velmi silné trhaviny, která je zakončena filozofickými úvahami nad smyslem žvota a lidskými činy. Velmi známé jsou také Čapkovy knihy Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy. V nich se Čapek věnuje především osobnostním charakterům, řada příběhů má detektivní nádech, vše je ovšem podáno s humorným nádechem. Dále rozhodně stojí za zmínku i Čapkovy Apokryfy, Válka s Mloky a První parta. Ve Válce s Mloky je alegoricky naráženo na chování Německa, jedná se o velmi chytře zpracovanou protifašistickou literaturu - Karel Čapek patřil k těm nejhlasitějším odpůrcům fašistického Německa.

Z dramatické tvorby rozhodně nesmíme opomenout R.U.R o vzpouře robotů (toto slovo zde bylo použito celosvětově vůbec poprvé, vymyslel ho zřejmě Josef Čapek) a zejména dramata Bílá Nemoc a Matka, která jsou otevřenou kritikou nacismu a diktatury.

Z ostatních děl vyzdvihněme Dášeňka čili život štěněte, pojednávající o životě malého štěňátka foxteriéra, či Hovory s T.G. Masarykem, které jsou ojedinělým svědectvím o Masarykových (nejen politických) názorech.

I přes rozsáhlou otevřenou kritiku fašistického Německa se Karel Čapek nikdy nestal obětí tohoto režimu, neboť zemřel 25. prosince 1938 na zápal plic, což bylo pravděpodobně několik měsíců před tím, než si pro něj plánovalo přijít německé gestapo.