Fráňa Šrámek

Český básník, spisovatel, dramatik a publicista. Narodil se 19.1.1877 v Sobotce jako syn berního úředníka, zemřel 1.7.1952 v Praze. Vystudoval gymnázium, později se zapsal na práva. Studia však nedokončil, začal se plně věnovat literární činnosti. Od nejranějšího mládí byl Šrámek znám jako buřič a rebelant; pro své antimilitaristické smýšlení byl pronásledován a vězněn (roku 1889 prodloužena vojenská služba o rok,  rok 1905 vězněn za účast na studentských demonstracích). Od roku 1903 žil v Praze, stal se členem Neumannovy literární družiny, zapojil se do anarchistického hnutí. Spolupracoval s několika anarchistickými časopisy, sám redigoval časopis Práce.

Přestože byl nemocný,musel po vypuknutí 1. světové války narukovat na ruskou frontu, účastnil se také bojů v Itálii a Rumunsku. Po válce opět navázal spolupráci s Neumannem, ale k politické aktivitě se již nevrátil. Za 2. světové války na protest proti fašistické okupaci téměř nevycházel ze svého pražského bytu. Šrámkova tvorba obsahuje všechny hlavní literární druhy, je silně citová a smyslová,často se zabývá životem mladých lidí stavících se proti pokryteckým konvencím, jiná se dotýká válečné fronty, dobových problémů a podobně.

Dílo:

Básnické sbírky (milostná,přírodní a společenská lyrika) - Modrý a rudý; Života bído, preč tě mám rád; Nové básně; Splav; Ještě zní; Rány, růže; Básně

Povídky - Žasnoucí voják, Prvních jedenadvacet, Sláva života, Bouřky a duhy, Sedmibolestní

Romány - Stříbrný vítr, Křižovatky, Tělo, Past

Dramata - Měsíc nad řekou, Červen, Léto, Plačící satyr, Hagenbek, Zvony, Ostrov velké lásky