Erich Maria Remarque - Na západní frontě klid

Autor: Erich Maria Remarque (1928)

Hlavní postavy: Pavel, Tjaden, Katza, Müller, Knop

Charakteristika: Historický román z první světové války

Příběhem nás provází mladičký Pavel Bäumer, který vypráví příběh autora románu. Vše začíná tak, že po propuknutí 1. světové války jsou Pavel a jeho kamarádi naverbováni do armády. Byli studenti střední školy, kterou nedokončili, protože se z války už nevrátili.

Kniha líčí akční scény z krvavého bojiště na Z frontě, ale také myšlenky a dojmy hlavního hrdiny z války. Je plná zamyšlení nad rozpoutáním a důvody války.

Na počátku knihy se seznamujeme s vojáky, kteří mají za sebou výcvik v kasárnách a jsou nasazeni v zákopech na západní frontě, ve Francii. Tito vojáci jsou mladí, osmnáctiletí hoši, kteří byly „dobrovolně“ naverbováni do německé armády. Nedokončili školu, neměli žádné povolání, byli pouze stroje na smrt. Jediná jejich životní zkušenost byla poziční, zákopová válka.

Silně jsou zastoupeny krvavé scény plné granátů, mrtvých, pušek a bojového plynu, jež byl jednou z nejhorších zbraní v 1. světové válce autor líčí, že vojáci po nadechnutí plynu zvracejí svoje spálené plíce. Otřesné jsou také obrázky z polních nemocnic, kde doktoři „řežou“ nohy jak na běžícím pásu. Právě zde umírá jeden z Pavlových spolužáků – Kemmerich. Jeden z vojáků si bere jeho kvalitní boty, protože vojáci neměli dostatečné vybavení.

V době klidu jsou vojáci ubytováni ve vesničkách. Tam mají odpočinek a pohodu před nasazením do zákopů. Vojáci měli solidní stravu (zaujal mne výraz komisárek - chleba), ale také kuřivo a alkohol. Jedné noci se naši hrdinové dostávají do příbytku francouzkých dívek a mají zde svoje první sexuální zkušenosti.

Po dlouhé době dostává Pavel dovolenou a jede se podívat domů za svojí maminkou a sestrou. Tam zjistí že maminka má rakovinu. Také zjišťuje, že lidé nemají co jíst, protože všechny zásoby dostávají vojáci na frontě. Po dovolené má jít Pavel do kasáren na cvičení. Na cestu mu maminka peče jeho oblíbené bramborové placky.

V kasárně se setkává s jeho bývalým profesorem Kantorkem. Ten se stal domobrancem. On a jeho kamarád z něho mají srandu. Potkává tam také ruské zajatce, které hlídá. Poznává, že to jsou lidi jako on. Zamýšlí se nad tím proč je vlastně válka.

Po dovolené je odvelen do svého pluku. Zjišťuje, že většina mužů zahynula, ale jeho kamarádi přežily. Dostávají za úkol hlídat jednu vesnici. Tam si připadají jako v nebi. Mraky jídla z prominantního skladu, postel s nebesy a důstojnické doutníky. To jim stačilo ke štěstí. Ale potom se stává osudný okamžik. On a jeho kamarád Knop jsou raněni. Už leží ve vlaku domů, ale Knop dostává horečku. Dostávají se do nemocnice s jeptiškami. Knopovi musejí amputovat nohu a Pavel se vrací znova na frontu. Tam při útoku je raněn jeho přítel Katza. Pavel ho vší silou nese na obvaziště. Když ho tam přinese oddechne si, ale vzápětí mu saniťák řekne, že se namáhal zbytečně. Katza dostal cestou střepinou do hlavy. Pavel se na frontě ocitá sám. Všichni jeho kamarádi jsou mrtví. Po čtyřech letech války je Německo vyčerpané. V knize je psáno : na jednoho chorého německého vojáka připadají čtyři silní vojáci nepřítele. Na jeden německý komisárek připadá pět protivníkových plechovek masa. Vojáci jsou zbídačení, jsou vysíláni do války i po zranění, dokonce i s protézami. Všichni mají úplavici a vši. Pavel umírá. Bylo to vysvobození z jeho trápení. Světovouproslulost románu způsobila jeho reportážní dokumentárnost a autenticita osobní výpovědi mladého člověka kombinovaná s jeho reflexemi.

Úryvek z knihy

Padl v říjnu 1918, v den, jenž byl na celém bojišti tak tichý, že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu: Na západní frontě byl klid. Klesl k zemi a ležel, jakoby spal. Když ho obrátili, bylo vidět, že se nemohl dlouho trápit – výraz jeho obličeje byl tak klidný a vyrovnaný, že to vzalo takový konec.

Tato kniha mi rozjasnila obrázek světové války. Už vím, že válka byla krutá a ti kdo ji válčili byli bezcitní státníci. Netrpěli pouze vojáci, ale i civilní obyvatelstvo, která zažívalo nekonečné hladomory.. Kniha mne velmi oslovila a nechala ve mne nezapomenutelný zážitek.

Erich Maria Remarque

*22.6.1998

V armádě, po válce se stal spisovatelem

Na západní frontě klid, Vítězný oblouk