Členící znaménka

Členicí znaménka

Mezi členicí (interpunkční) znaménka můžeme zařadit:

1) Tečka

2) Čárka

3) Středník

4) Otazník

5) Vykřičník

6) Dvojtečka

7) Uvozovky

8) Pomlčka

9) Tři tečky

10) Závorky

11) Odsuvník

Jejich užívání souborně nazýváme interpunkcí.

 

Tečka

Tečku píšeme vždy na konci věty jednoduché nebo souvětí. Některé věty ale mohou mít zvláštní povahu, která je vyjádřena jiným znaménkem (vykřičník, otazník). Tečku vždy píšeme za větami oznamovacími.

Tečku nepíšeme u textových celků, které stojí samostatně, odlišeny od ostatního textu (nadpisy, názvy firem, tituly knih, filmů, plakáty, za podpisy).

Tečku za závorkou píšeme tehdy, je-li v závorce uveden nějaký příklad.

Tečku před závorkou píšeme tehdy, je-li v závorce samostatná věta.

 

Čárka

Čárky píšeme ve větách jednoduchých i v souvětích.

Ve větách jednoduchých se píše čárka:

- vyjmenovávání věcí (za předpokladu, že nepoužíváme spojku), např.: V zoologické zahradě mají koně, opice, lvy, velbloudy.

- složky několikanásobného větného členu jsou spojeny různými spojovacími výrazy, např. Udělat tento krok je nejen namáhavé, ale i téměř nemožné.

- při použití dvojitých spojovacích výrazů: ani, jak-tak, např. Ani auta, ani motorky tudy už léta nejely. Jak Marek, tak i Adéla se na tom podíleli.

- ve dvojicích spojovacích výrazů: buď – nebo (anebo), buď – či, ať – nebo, ať – či, jestliže se vzájemně vylučují, např. Buď tam půjdu, anebo zůstanu doma.

Ve větách jednoduchých se nepíše čárka:

- před spojkami a, i, ani, nebo (anebo), či s významem slučovacím, např. Rád plavu a běhám.

- ve dvojicích spojovacích výrazů: buď – nebo (anebo), buď – či, ať – nebo, ať – či, jestliže vyjadřujeme slučovací poměr, např. Můžeš to sehnat na internetu či v učebnici.

- čárku nepíšeme před zkratkami atd., apod., ap., jestliže tyto zkratky naznačují možnost pokračování větného členu: Silniční stromořadí zajišťuje mnohde ochranu silnic, omezuje větrnou erozi apod.

!!! Čárku píšeme před spojkami a, i, ani, nebo, jestliže vyjadřují jiný význam než slučovací, např. Ten koncert je buď v sobotu, nebo v neděli. Mám cukrovku, a (proto) nesmím jíst čokoládu.

Čárky v souvětí píšeme:

- složky několikanásobných větných členů

- výrazy, které jsou do věty vloženy nebo k ní volně připojeny

- věty v souvětí

Čárka ve větě jednoduché

Čárkou se oddělují složky několikanásobného větného členu, nejsou-li spojeny spojkami a, i, ani, nebo, či s významem prostě slučovacím. Mohou být přiřazeny bez spojek, spojeny různými spojovacími výrazy, a to i dvojitými:

Brambory obsahují minerální látky, stopové prvky, vitaminy, škrob a bílkoviny.

K přípravě chlorovodíku lze užít kyseliny chlorovodíkové, případně chloridu sodného.

Pokud spojky a, i, ani, nebo, či vyjadřují jiný význam než prostě slučovací, píše se před nimi čárka. To platí i pro dvojice spojovacích výrazů, např. buď-nebo, buď-či, ať-nebo, ať-či:

Některé mikroorganismy nelze rozlišit pouhým okem, ani mikroskopem.

Výsledky byly potvrzeny, a to jak v první, tak ve druhé sérii pokusů.

Výrobky se často delší nebo kratší čas skladují, ať již ve skladech, nebo v maloobchodní síti.

Čárkou se oddělují větné členy i jiné výrazy jen volně připojené nebo do věty vložené:

Stalo se to předevčírem, tj. v pátek.

Celé zařízení laboratoře, tedy nábytek, digestoře, instalace i přístrojové vybavení, bylo zničeno.

Čárkou se odděluje volný přívlastek, který nezužuje významový rozsah řídícího podstatného jména a může být bez porušení smyslu věty vypuštěn; naopak těsný přívlastek vypuštěn být nemůže, protože by se porušil smysl věty, a čárkou se neodděluje:

Hydrogenace olejů a tuků, patentovaná na počátku 20. století, se rychle rozšířila do všech průmyslově významných států.

Methylestery mastných kyselin řepkového oleje, vyráběné různými technologickými postupy, jsou perspektivním motorovým palivem.

Čárka v souvětí

Čárkou se oddělují souřadně spojené věty hlavní i vedlejší, nejsou-li spojeny spojkami a, i, ani, nebo, či s významem slučovacím:

První řada experimentů byla provedena při teplotě 120 °C, druhá při teplotě 150 °C.

Jitka nemá ani nechce mít žádné studijní výhody.

Čárka se klade před spojky a, i, ani, nebo, či, mají-li jiný význam než slučovací (stupňovací, odporovací, vylučovací, důsledkový, vysvětlovací apod.):

Ionty v atmosféře jsou podrobeny vlivu elektrického pole, a v důsledku toho se kladné ionty pohybují směrem k zemi, záporné směrem vzhůru.

Čárka se píše i před víceslovnými spojovacími výrazy se spojkou a: a dokonce, a proto, a přece, a tak, a to, a tudíž apod.:

Byly Velikonoce, a přece napadla vrstva sněhu.

Reakce probíhala jen velmi pomalu, a to jen v případě, že množství přidaného katalyzátoru bylo vyšší než 1 % hm.

Čárkou se oddělují věty závislé od řídících:

Víme, že příčiny žluknutí tuků mohou být různé.

Středník

Používá se dosti zřídka, ale v dlouhých a komplikovaných souvětích, jaká nejsou

v přírodovědeckém stylu výjimečná, se uplatní. Při jeho používání se většinou nedělají chyby.

Otazník

V odborném stylu vzácné znaménko (ačkoli si vědci často kladou otázky, nepíší je jako

otázky). Obvykle se nekombinuje s jinými znaménky. Mnohým lidem připadá příliš

přimknuté k poslednímu písmenu věty, a tak před něj chybně vkládají mezeru. Ale ta patří

pouze za otazník, stejně jako u tečky apod.

 

Vykřičník

V odborném stylu také vzácné znaménko. Alespoň by mělo být. Nadměrně se objevuje

v osobní korespondenci mezi některými kolegy, v recenzích či komentářích. A to třeba

i několik za sebou. Šetřete jimi. Jinak pro ně platí totéž, co pro otazník.

 

Dvojtečka

Patří za část věty, která uvozuje přímou řeč, citát, nebo výčet několika položek – ale jen

tehdy, když se pokračuje na stejném řádku nebo v celém souvětí na dalších řádcích. Nepatří

na konec nadpisů a do záhlaví heslovitého seznamu.

 

Uvozovky

Do uvozovek uzavíráme citáty, přímou řeč, zvláštní výrazy a výklady slov. Tvoří vždy

dvojici – uvozovky na začátku úseku se graficky liší od uvozovek na konci úseku. Obemykají

uvozovaný úsek vždy těsně, bez mezer, někdy včetně jiných členicích znamének. Naopak vně

úseku včetně uvozovek stojí buď mezera, nebo jiné členicí znaménko. Dříve (okolo 1995)

byly se psaním uvozovek v textových editorech potíže. Často se psaly jednotné rovné

uvozovky na začátku i na konci úseku. Pokud budete v současných textových editorech

dodržovat pravidla správného psaní, program rozpozná, jaké uvozovky na to které místo patří

a vloží je tam.

 

Závorky

Uzavírají celé věty nebo jejich části, ano i části slov. Vyskytují se jako uvozovky vždy ve

dvojici (počáteční a koncové), a také podobně uvozovkám jich může být do sebe vnořeno více

typů ([ ]). Pokud je v závorkách uzavřena celá věta, patří její koncová tečka (otazník apod.)

dovnitř. Pokud je v závorkách uzavřena jen část věty a jsou přitom umístěny na konci větné

části, že za nimi následuje tečka apod., patří toto znaménko ven za závorky.

I závorky, stejně jako další členicí znaménka, mají atributy vzhledu písma a mění s nimi

svůj vzhled. Pokud se část věty píše např. kurzívou, budou i závorky uvnitř této části věty

psány kurzívou. Pokud se úplně celá věta píše např. kurzívou a je přitom celá uzavřena

v závorkách, píší se tyto vnější závorky podle vnitřní věty také kurzívou. V přírodovědecké

literatuře je časté používání jednotlivých pojmů psaných kurzívou, uzavřených ve větě psané

normálním rovným typem písma. Pak se závorky píší rovně – podle obklopující věty – nikoli

skloněné podle jednoho termínu uvnitř. Překvapivě častá chyba v diplomových pracích

studentů vzniklá nepozorností je situace, kdy na jedné straně se nachází jinak formátovaná

závorka než na druhé. Např:

Byla to langusta. (On si ale myslel, že je to humr.)

Nakonec langusta utekla (tedy humr).

 

Tři tečky

Trojtečka či výpustek naznačují uprostřed věty přerušovanou řeč či vynechávky, na konci

věty pak neukončenost, neúplnost, vypuštění. Graficky to nejsou tři normální tečky za sebou,

ale jeden znak vzhledu tří teček řidčeji vysázených. Používají se vzácně a nechybuje se v nich.

 

Odsuvník (apostrof)

Nahrazuje vynechané písmeno, používá se pro zkracování letopočtů. Velmi často se používá v angličtině a jiných jazycích.