Česká literatura 70. a 80. let 19. století

Literární moderna, dědictví romantismu

- konec 19. století

- převažuje realismus (a s ním sbližování literatury s vědou), ale romantismus dál přežívá

- básníci hledají nové způsoby formy básní – nejzajímavější vznikají ve Francii a odtud se potom šíří

- vzniká literární škola ve Francii, která se nazývá parnasisté – snaha o dosažení nejkrásnějšího, nejvybroušenějšího umění, které je uzavřeno samo do sebe (narcismus), nevěnuje se problémům ve společnosti. Proto vznikly libozvučné, ale nudné a prázdné básně.

- nejznámější zahraniční představitelé moderny jsou např. Charles Baudelaire, Jean Arthur Rembaud, Paul Verlaine a další.

Česká literatura na konci 19. století

- převažuje realismus (Rais, Jirásek, Nováková)

- vliv literatury z Francie (moderna zaujala mnoho spisovatelů, kteří ji překládají a píší podobnou

- národní obrození skončilo – mladá generace považuje vlastenectví za zbytečné, stačí pouze, že píší česky

- v 80. letech Schauer (žák T. G. Masaryka) vydal článek o tom, že česká literatura je zastaralá, není na úrovni evropské a položil otázku, jestli bylo národní obrození k něčemu nebo jestli bylo zbytečné, za což ho ostatní čeští spisovatelé odsuzovali

- básníci napadají starší básníky, například Vrchlického (jeho dílo je prázdná papírová pyramida), Vítězslava Hálka

- začíná pronikat symbolismus, impresionismus (zachycení okamžiku, rychle se uchytil), dekadence (byla nejpopulárnější, byla ale pouze nápodobou té francouzské)

Česká dekadence

- sdružili se v časopisu Moderní revue, hlavními osobami tohoto časopisu byli:

kritik Arnošt PROCHÁZKA a Jiří KARÁSEK ze Lvovic

- je to krásný a moderní časopis

Jiří KARÁSEK ze Lvovic

- vlastním jménem Josef Karásek

- poštovní doručovatel

- sběratel obrazů

- poezie: prokletá láska člověka, který se stává vyvržencem

Sodoma

- básnická sbírka

Sexus necans /nekans/

- neboli Smrtící pohlaví, sex

- píše i prózu (vliv Karla Jorise Huysmanse: sebeanalýza vlastních skutků hlavního hrdiny):

Gotická duše

Karel HLAVÁČEK (1874 – 1898)

- dělnická rodina

- samouk, talent literární i sportovní, kreslířský i malířský

- zemřel mladý na tuberkulózu

- jeho básnické knihy jsou ovlivněny Verlainem, svět umělých krajin, šera, iluzí, tajemné hudby i světla

Pozdě k ránu

- báseň Hrál kdosi na hoboj (nic se neděje, někdo hraje smutnou, táhlou hudbu, krajina je tajemná)

Mstivá kantiléna

- boje Nizozemců proti Španělům, zdůrazňuje marnost boje za svobodu proti velkému národu

Žalmy

- básnická sbírka inspirovaná biblickou lyrikou

- tragická poezie, symbolismus

- nedokončená

Autoři české moderny

- mladí autoři chtějí být moderní, ale nechtějí být papírově odtrženi od světa (dekadence)

- 1895 – Josef Svatopluk Machar a František Xaver Šalda sepsali manifest (program) moderny. Zásady:

1. každý umělec mluví sám za sebe

2. autor se zajímá o problémy světa a vyjadřuje se k nim, svým dílem se podílí na formování světa

- pod manifest se podepsali hlavně básníci (Antonín Sova, Otokar Březina), ale i prozaici (Vilém Mrštík, Josef Karel Šlejhar). Každý z nich pracuje sám za sebe, jako skupina neexistují

Josef Svatopluk MACHAR (1864 – 1942)

- básník, prozaik, novinář, řečník

- narodil se v Kolíně

- vystudoval v Praze, pracuje jako úředník ve Vídni, udržuje styky s českými spisovateli pomocí korespondence (Šalda, Sova, Masaryk)

- v 1. SV vyjádřil svůj nesouhlas, když byli pronásledováni čeští vlastenci a byl za to uvězněn

- po válce vstoupil do politiky a stal se inspektorem ČSR armády (snaha zvýšit morální a kulturní úroveň armády)

- kvůli roztržce s Masarykem odejde z politiky do ústraní, kde kritizuje „slabošskou“ demokracii a říká, že stát má být řízený schopných diktátorem (je to antifašista, Hitler podle něj není dobrým diktátorem)

- zemřel v průběhu okupace 1942

- jeho dílo je realistické a kritické, ironické (i na sebe), opírá se v něm o svůj vlastní názor, když se věci neshodnou s jeho názory, nepřijme je

- spisovatel boje, síly a silného charakteru (čest, věrnost, pravdivost)

- není sentimentalita

Confiteor

- jeho 1. básnická sbírka, lyrická, má 3 díly

- confiteor je latinské sloveso – zpovídám se

- milostné vztahy, kritický postoj vůči společnosti

Zabývá se postavením ženy ve společnosti. Chce změnit to, že postavení ženy je nerovnoprávné, a tak o tom píše do novin, pořádá přednášky na toto téma a některá jeho dílo jsou také na toto téma, např.:

Magdalena (1894)

- veršovaný román

- jméno hlavní hrdinky je vybráno podle Máří Magdalény, která byla prostitutkou a později začala litovat toho, čím je a tak se změnila

- Magdalena v tomto románu je také prostitutka, která se kvůli muži, který se do ní zamiluje dostane do nového, lepšího života. Vezmou se a žijí spolu spokojený život. Do města ale proniknou zprávy o její minulosti a společnost jí to nedokáže odpustit, věří, že se nedokáže napravit. Její muž podlehne většině a přestane svou ženu milovat, protože mu dělá ostudu. Končí to návratem Magdaleny do nevěstince, kde jí nikdo nic nevyčítá

- po vydání vyvolal tento román velký skandál

Zde by měly kvést růže (1894)

- víc sentimentu a soucitu s trpícími ženami

- soubor veršovaných příběhů

- portréty starých žen, které podle společnosti prožily spokojený život – Machar říká, že nikdy nebyly svobodné, nepoznaly lásku (musely si vzít toho, koho jim vybrali rodiče)

- růže je symbol velkého utrpení

- báseň Teta – je to o ženě, která jezdí za vypravěčkou. Teta vypravěčce povídá o svém spokojeném životě, chválí svého muže (který je ve skutečnosti alkoholik), syna (tomu je zase lhostejná). Domlouvají se spolu, že půjdou do Národního divadla, aby teta poznala, co je to skutečná láska.

Machar píše také satirickou lyriku s politickou tematikou, např.:

Tristium Vindobona

= vídeňské smutky

- smutek na malostí a neschopností české politiky

Tristium Praga

- sbírka navazující na Tristium Vindobona

- o slabosti, zkorumpovanosti a zkaženosti společnosti

- zklamání z demokracie (není to ale ani fašista)

Jeho filozofie je ovlivněna Friedrichem Nietzschem: věří, že člověk překoná své lidství a stane se nadčlověkem (jako vzor používá Napoleona, husity), obdivuje antiku (lidé si dokázali vybojovat své místo, dokázali se bouřit proti bohům):

V záři helenského slunce

- volný rytmizovaný verš (připomíná antický hexametr)

Golgota

- název hory, na které byl popraven Ježíš Kristus, Machar říká, že zde zemřel antický duch, odmítá křesťanství, které zde vzniklo (slabost, pasivita, zákeřnost lidí)

Jed z Judey

- jed je symbol křesťanství, Judea je provincie, kde křesťanství vzniklo

- člověk se musí zbavit pasivity (čili křesťanství)

Navázal cyklem dalších sbírek zobrazujících cestu lidstva od antiky po zotročení křesťanstvím a snahu vytrhnout se z něj (Velká francouzská revoluce):

Svědomím věků

- snaha vystihnout povahu doby, ne přibližovat události

- u nás vytvořil Vrchlický, ve Francii Hugo

Antonín SOVA (1864 – 1928)

- pochází z jižních Čech

- jeho otec je učitel, který má blízký vztah k umění (literatura, hudba)

- studoval práva, ale nedostudoval je

- živí se jako úředník Městské knihovny v Praze

- nakazil se syfilidou a tato nemoc mu zničila celý život (byl samotář, na konci života na vozíčku)

- lyrik i epik, v jeho díle se objevuje impresionismus i bouřlivé a revoluční verše

Jaro

- báseň Chci býti neuzavřen vyjadřující básníkovo vyznání, chce setrvávat nad dílem, znovu se pouštět do hledání odpovědí

Jeho poezie je zpočátku impresionistická (harmonická):

Z mého kraje

Květy intimních nálad

- krajiny, velká libozvučnost

- onomatopoie = zvukomalba

- báseň U řek – popis večera u řek, šumivý zvuk, houpavost (dlouhé samohlásky)

- báseň Zlomená duše – kontrast, do harmonie zazní temný, drásavý zvuk, Sova zde vyjadřuje smutek, že je mezi lidmi zloba a násilí

Vybouřené smutky

- básnická sbírka, ve které autor opovrhuje světem (prohnilé království), který opouští a odchází na „hory snů“

- 1 – společnost, vláda lidí

- 2 – sny jsou typické pro básníka, jsou to vysoké ideály na rozdíl od přízemního království. Básník zde nachází útěchu, ale i samotu

Údolí nového království

- osamělost hor snů vede básníka, aby se z hor snů vrátil, ale do nového, lepšího království

Další sbírky vyjadřují zklamání, poté naději a zase zklamání.

Píše i milostnou lyriku:

Ještě jednou se vrátíme

Lyrika lásky a života

- básník se nikdy nesmíří se světem, ale nesmí jej zavrhnout

- se sbírky Ještě jednou se vrátíme je báseň Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy – symbol lásky, ale už je pozdě, básník stárne a na lásku už nemá náladu. Loď symbolizuje odtržení od břehu mládí a citů.

Otokar BŘEZINA (1868 – 1929)

- vlastním jménem Václav Jebavý

- tichý samotář, přední český symbolista

- ovlivněn brzkou smrtí svých rodičů

- filozofie + četba ovlivňuje jeho díla

- stal se učitelem v Jaroměřicích a v Nové Říši na Moravě

- 1875 – 1901 – vydal 5 sbírek, 1 kniha esejí

- pohřben se státními poctami

- od r. 1901 píše dopisy přátelům a eseje, které vyjdou až posmrtně

Tajemné dálky (1895)

- jeho první sbírka, která je melancholicky smutná

- básník je mladý muž, který nechápe bolestná tajemství světa (má pocit viny kvůli smrti svých rodičů)

- psány alexandrínem (dlouhý, slavnostní verš)

- báseň Moje matka

– stesk po matce, hodnocení života matky a jeho vztahu k ní, napsal ji krátce po smrti jeho matky

– 1. sloka: symbol života – plod na stromě (jablko – biblická symbolika, symbol času (čas vyrůstá z kořenů, má kmen – přítomnost) a větvení (budoucnost). Plod (život) matky byl suchý a chutná jako popel (bez chuti)

– 2. sloka: samum = pouštní vítr vytvářející duny, symbol chudoby je prach, který matce ničí krásu ve tváři, řezal matku do očí a dohnal ji k slzám. Samum vytváří z prachu duny, na nichž si lze odpočinout

– 3. sloka: tíže tmavých let, žeh (plamen) práce žíravým – zvláštní použití přívlastků. Těžká práce matku okrádá o krásu, spojení smrt líbala znamená, že smrt je její osvoboditelka

– 4. sloka: prostředí kostela jako zdroj útěchy pro utrápenou, upracovanou ženu, která doufá v posmrtný život. Kalich duše – nádoba, do které se nalévá rosná záře (víra, vykoupení: „vonných útěch a déšť vykoupení). Optický jev, záře v podobě rosy – něco mezi hmotou a vjemem (rosa je hmotná)

– 5. sloka: oslovení matky, která už zemřela, „šípe vystřelený do ohniska největších tajemství“ – ačkoli je jeho matka mrtvá, stále je mu nablízku

Svítání na západě (1896)

- temnost řídí tento svět

- oxymorón (přívlastek, který je v protikladu za tím, co rozvíjí)

- motiv víry (ne konkrétní, není náboženská)