Buňka

Těla všech organismů se skládají z buněk. Každá buňka představuje složitý celek, v němž jsou jednotlivé části na sobě závislé a společně zajišťují život buňky. Buňky mohou být živočišné, rostlinné nebo bakteriální.

Stavba buňky je velice složitá, proto se při jejich zkoumání používají světelné nebo elektronové mikroskopy. Buňka se skládá z jádra (nositelem dědičných informací, řídí děje v buňce) , buněčné stěny (ochrana buňky) , plazmatické membrány, cytoplazmy (vytváří vnitřní prostředí v buňce) , chloroplastů(obsahují chlorofyl - zelené barvivo) , ribozomů, atd.  Mezi buňkami jsou velké rozdíly ve velikosti, tvaru i funkci.  Volné buňky mívají obvykle kulovitý nebo elipsoidní tvar. V pletivech a tkáních jsou tvary buňěk velmi rozmanité. Často se tvar, velikost i vnitřní upořádání buňky mění během jejího života.  Hlavní rozdíl mezi buňkami však spočívá ve způsobu, jakým získávají energii pro život. Podle toho se dělí na autotrofní a heterotrofní. Autotrofní organismy získávají energii pro život fotosytézou a jsou výživově soběstačné. Heterotrofní organismy musí získávat energeticky bohaté lástky potravou a jsou tedy výživově nesoběstačné.

Buňky a organismy potřebují energii pro látkový metabolismus, pohyb, činnost orgánů, udržení tělesné teploty ap. Život buňky závisí na okolním prostřední. Z prostředí přijímá energii a uvolňuje do něj odpadní látky a teplo. Děje v buňce probíhají na určitém místě, jsou podmíněny přítomností enzymů a jsou složitě uspořádány. Mnohé podněty z prostředí, jak například hluk, světlo a teplo, vyvolávají v buňkách podráždění.

Každá buňka vzniká z buňky jiné. Nejčastěji se mateřská buňka dělí na dvě buňky dceřinné. Buněčné jádro obsahuje chromozomy, které jsou tvořeny deoxyribonukleovou kyselinou (DNA). Jednotlivé části DNA jsou nositeli dědičných informací - vloh, genů. Každá vloha v buňce je ve zdvojené podobě, ve dvou párových chromozomech. Geny určují znaky (vlastnosti) buněk. Určijí velikost, tvar, barvu, a tím navenek vlastnosti organismu - barva vlasů, kůže nebo očí, výška,...

Při dělení buňěk se nejdříve rozdělí buněčné jádro a to v několika krocích:

1. nejdříve dojde k rozštěpení chromozomů.
2. poté dojde k soustředění chromozomů¨
3. chromozomy se rozestoupí
4. vzniknou dceřinná jádra

Dále dojde k vytvoření dvou dceřinných buněk a do nové dceřinné buňky jsou přeneseny informace z buňky mateřské.

Dělení tělových buněk je příčinou růstu organismu.

Pohlovaní buňky vznikají ze speciálních tělových buněk, při dělení buněčného jádra dochází k redukci chromozomů na polovinu. Při splynutí samčí a samičí pohlavní buňky, vzniká zárodek, který má v buněčném jádře opět plný počet chromozomů - polovina ze samičí buňky a polovina ze samčí. Toto je podstatou proměnlivosti organismu. Soubor všech genů živé soustavy se nazývá genotyp a soubor všech znaků je nazýván fenotypem.

Dalším důležitým pojmem je mutace.

Jako mutace se označují změny v dědičných vlastnostech buňky. Buňky se změněnými chromozomy většinou nejsou schopné života nebo jsou různě poškozeny. Vyskytuje se jen vzácně, ale ohrožuje životy lidí i v budoucích generacích. Bývají způsobeny například radioaktivním zářením nebo chemickými látkami. Mezi jejich projevy patří zvyšování počtu lidí postižených rakovinou a dalšími nemocemi.

Genetika je věda, která zkoumá vznik mutací, pokouší se zasahovat do stavby chromozomů. Zabývá se přenosem dědičných informací. Je velmi důležitá pro lékařství, zemědělství, lesnictví a při odhalování mutagenních vlivů. Přináší ovšem také dosud netušená nebezpečí pro celé lidstvo, a to v případě, že by výsledky genetického bádání byly zneužity.